18 C 272/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyně Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Anonymizováno o 22 422,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 4. 2023 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 250 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. V rozsahu částky 13 750,65 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 609,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 793,35 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 179,67 Kč od 20. 10. 2022 do 12. 4. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 507,67 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 341,95 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 2. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 422,65 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 328 Kč. Pohledávka byla ke dni 25. 11. 2022 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 28. 3. 2023. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se na jednání soudu dne 9. 1. 2025 vyjádřil tak, že nerozporuje, že si předmětný úvěr vzal, avšak rozporuje, že byl schopen předmětný úvěr splácet. Navrhl umožnění splátek ve výši maximálně 250 Kč.

3. Žalobkyně k možnosti splátek uvedla, že výši nechá na úvaze soudu.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 20. 7. 2021 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností , právnická osoba, ) a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 18 592 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč.

5. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 1 328 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

7. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.

8. Výzvou k plnění ze dne 28. 3. 2023, odeslané žalovanému dne 29. 3. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 25 127,27 Kč, a to do 12. 4. 2023.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 3. 2022, č. j. , spisová značka, , se podává, že žalovaný je s účinností od právní moci rozsudku (16. 5. 2022) mj. omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý uzavírat, měnit a vypovídat smlouvy o zápůjčce a úvěru, a to v jakékoliv výši. Návrh na omezení byl podán dne 9. 3. 2021.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla. Žádosti o poskytnutí dodatečné lhůty nebylo soudem vyhověno, neboť žalobkyně byla k doplnění písemně vyzvána a od podání žaloby, i výzvy, uplynula dostatečně dlouhá doba k tomu, aby žalobkyně shora uvedené dotvrdila.

11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 10 000 Kč již uhradil 1 328 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 8 672 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 28. 3. 2023 s termínem splnění do 12. 4. 2023, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 13. 4. 2023 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 13. 4. 2023, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.

12. Soud pouze pro úplnost dodává, že smlouva by byla neplatná i dle ustanovení § 581 o. z., když o omezení svéprávnosti žalovaného nebylo sice v době uzavření smlouvy pravomocně rozhodnuto, avšak řízení již bylo zahájeno a znalec v dané věci dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro omezení svéprávnosti žalovaného. Je tedy nepochybné, že tyto okolnosti zde byly i v době podpisu smlouvy, neboť tato doba se kryje s probíhajícím řízením o omezení svéprávnosti žalovaného.

13. V souladu s nálezem Ústavního soudu se soud zabýval i tím, zda je možné přiznat žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Neboť pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21).

14. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020, vyjádřil názor, že korektiv dobrých mravů či zneužití práva je na místě vážit tehdy, měl-li poskytovatel úvěru povědomí o nedostatku ve svéprávnosti úvěrujícího.

15. V projednávané věci má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla povědomí o duševní poruše žalovaného a uplatněný nárok žalobkyně tak není v rozporu s dobrými mravy.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému byly umožněny měsíční splátky po 250 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Výši splátek nechala žalobkyně na úvaze soudu.