18 C 279/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Glombicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 45 056 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 45 056 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 681,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 105,01 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 138,72 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 25 138,72 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení v částce 19 258,60 Kč, k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou, která byla doručena soudu dne 29. 6. 2023, se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 45 056 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 25. 10. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 30měsíčních splátkách po 2 504 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena dne 25. 4. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky z úvěrové smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinnosti ke dni 16. 12. 2022 postoupena žalobkyni. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství částku ve výši 66 031,86 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že žalovaná do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 34 004 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným 13. 1. 2023. Žalované byla odesílána dne 2. 6. 2023 předžalobní výzva k plnění.

2. Odporem ze dne 29. 8. 2023, doplněným dne 18. 9. 2023 žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, neboť předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy i pro nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně řádně ověřit úvěruschopnost.

3. Žalobkyně k tomu ve vyjádření ze dne 9. 10. 2023 uvedla, aby soud podané žalobě vyhověl, s tím, že žalobkyně je ochotna souhlasit s úhradou dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši každé splátky 2 200 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že ze zákaznické karty žalované je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované, včetně výpisu z bankovního účtu. Dále ověřovala její situaci prostřednictvím veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Žalobkyně upozornila, že žalovaná nikterak nerozporuje uzavření předmětné smlouvy ani dlužnou částku, ale nesouhlasí s výší úroků zápůjčky. Žalobkyně však požaduje pouze úrok ve výši 25,23 % ročně, který je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 33 Odo 47/2002. V doplnění ze dne 16. 10. 2023 žalobkyně uvedla, že neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Na podporu svých tvrzení žalobkyně předložila rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97.

4. Žalovaná v replice ze dne 6. 12. 2023 zopakovala, že smlouvu považuje za absolutně neplatnou z důvodu neověření úvěruschopnosti, dále pro rozpor s dobrými mravy a vznesla námitku promlčení. Na podporu svých tvrzení předložila nález finančního arbitra ze dne 15. 1. 2018, č. j. [spisová značka] [číslo].

5. U ústního jednání dne 13. 12. 2023 zástupce žalobkyně trval na podané žalobě a plně odkázal na žalobu, doplnění a písemná vyjádření. Zástupkyně žalované navrhovala, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl, přičemž odkazovala na odpor žalované a její písemná vyjádření.

6. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 10. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Podle této smlouvy žalovaná převzala při podpisu smlouvy v hotovosti částku ve výši 35 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 40 104 Kč, z čehož částka ve výši 22 090 Kč tvoří úrok a částka ve výši 18 014 Kč je poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka. Splátky měly být žalovanou hrazeny hotově po dobu 30 měsíců, a to ve výši 2 504 Kč měsíčně.

7. Z karty zákazníka ze dne 24. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná v tomto formuláři uvedla, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je vdova, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnaná na plný úvazek jako pomocná síla v NSP [obec] [část obce], její příjmy jsou 8 700 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti 10 000 Kč měsíčně, tedy celkem 18 700 Kč měsíčně, a její výdaje jsou 3 850 Kč měsíčně z čehož 834 Kč měsíčně tvoří interní splátky PF. Žalovaná neměla další úvěry. K ověření údajů měla žalovaná předložit 2 výpisy z bankovního účtu. Podle karty zákazníka však žalovaná na své jméno nemá veden bankovní účet.

8. Z listiny označené uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne 2. 11. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Podle této smlouvy žalovaná, z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] dluží předchůdkyni žalobkyně, ke dni 2. 11. 2020 částku ve výši 72 193 Kč.

9. Z tabulky umoření ke smlouvě o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že jsou zde evidovány úhrady žalované v celkové výši 34 004 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o půjčce [číslo] byla předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni.

11. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti [právnická osoba], adresované žalované, ve kterém se jí oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo] na žalobkyni.

12. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 13. 1. 2023 podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.

13. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 6. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o půjčce [číslo] to do 16. 6. 2023.

14. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne 25. 10. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] na základě které, převzala v hotovosti částku ve výši 35 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 40 104 Kč, tj. celkem 75 104 Kč, ve 30měsíčních splátkách po 2 504 Kč v hotovosti. Bylo prokázáno, že žalovaná na dluh uhradila celkem 34 004 Kč. Žalovaná uzavřela dne 2. 11. 2020 s předchůdkyní žalobkyně uznání dluhu se splátkovým kalendářem z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] s celkovou výší dluhu ke dni 2. 11. 2020 celkem 72 193,61 Kč.

15. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet zápůjčku tak, že získala informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka, kde rovněž označila, z jakých dokladů byly údaje ověřovány. Žalovaná v žádosti o zápůjčku deklarovala, že žije v nájmu, je zaměstnaná, její příjmy jsou 18 700 Kč měsíčně a výdaje 3 850 Kč. K ověření údajů měla žalovaná předložit 2 výpisy z bankovního účtu. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila žádné důkazy dokládající další příjmy žalované, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalované. Ve vztahu k příjmům žalované ani z karty zákazníka vyplývá, že byly ověřovány z výpisu z bankovního účtu, avšak v kartě zákazníka je současně uvedeno, že žalovaná nemá na své jméno veden bankovní účet. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne 14. 12. 2019 postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 2. 6. 2023.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

22. Podle § 610 odst. 1 o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

23. Podle § 619 odst. 1 a odst. 2 o. z. Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

24. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

25. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

26. Podle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

27. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.

28. Smlouva byla uzavřena předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z., také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podle úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Soud v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze kartu zákazníka obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. K příjmům ani výdajům žalované žalobkyně nedokládá žádné důkazy. Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, že postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu uzavřel, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, protože předmětné zápůjčky jsou v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

30. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce by bylo možné vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Nejdříve se však soud zabýval vznesenou námitkou promlčení.

31. Jelikož je předmětná smlouva absolutně neplatná, promlčecí doba tří let běžela od doby poskytnutí finančních prostředků, protože nemohlo být sjednáno platně ani příslušné plnění ve splátkách. Nebyla-li platně sjednána lhůta k plnění – tj. k vrácení finančních prostředků žalovanou, mohla předchůdkyně žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. požadovat plnění ihned a žalovaná byla povinna plnit bez zbytečného odkladu. Předchůdkyně žalobkyně byla objektivně oprávněna vyzvat žalovanou k vrácení finančních prostředků v den následující po jejich poskytnutí a žalovaná byla povinna plnit dluh bez zbytečného odkladu. V tomto směru je nepodstatné, že předchůdkyně žalobkyně poprvé prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění až v rámci oznámení o postoupení pohledávky (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 33 Odo 345/2002, a ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 33 Odo 665/2002). Soud má za to, že již k datu uzavření smlouvy o zápůjčce předchůdkyně žalobkyně věděla, respektive měla a mohla vědět, že smlouva není sjednávána platně (toto soud dovozuje z již k datu uzavření smlouvy existující judikatury k prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr – např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015), tedy již k datu uzavření smlouvy předchůdkyně žalobkyně měla vědomost, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné k jeho vydání ve smyslu shora citovaného ustanovení § 621 o. z., a § 619 odst. 2 o. z. Dnem následujícím po poskytnutí finančních prostředků na základě předmětné smlouvy, tedy dne 26. 10. 2019, začala běžet tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.).

32. Pokud se žalobkyně bránila tím, že žalovaná uznala dne 2. 11. 2020 dluh ve výši 72 193,61 Kč soud nemohl učinit závěr, že došlo k uznání dluhu, když uznání dluhu je právem akcesorickým a je platné jen tehdy, pokud platně vznikla také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (stejně tak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2002, sp. zn. 33 Cdo 1171/2000). Právní domněnka existence dluhu podle § 2053 o. z., by se tak zde neuplatnila, jelikož původně sjednaný smluvní vztah byl vztahem absolutně neplatným.

33. Jelikož žaloba byla soudu doručena dne 29. 6. 2023, tedy nepochybně až poté, co příslušná promlčecí lhůta uplynula, soud žalobu zamítl (výrok I.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 228,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., zákona o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty ve výši 45 056 Kč sestávající z částky 2 940 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalované k jednání soudu dne 13. 12. 2023 (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), tj. 758 km (cesta Praha – Karviná a zpět), při náhradě za jízdné vlakem ve výši 1 157 Kč, náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalované cestou k jednáním soudu dne 13. 12. 2023 a zpět v částce 2 000 Kč, tj. 20 půlhodin po 100 Kč (podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 3 141,60 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.