18 C 46/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

2. Jméno žalovaného 2. , narozený datum narození žalovaného 2. bytem adresa žalovaného 2 3. jméno žalovaného 3. , narozený datum narození žalovaného 3. bytem adresa žalovaného 3. o ochrana Anonymizováno I. Žaloba, aby žalovaný 2) byl povinen omluvit se žalobci v následující podobě: „, jméno FO, , chci se Vám před soudem omluvit za svoje nevhodné chování, kdy jsem Vám opakovaně nadával a urážel Vaši osobu za Váš zdravotní handicap a také za Vaši trestnou činnost. Dále přijměte omluvu za to, že jsem Vás napadl na kulturní místnosti, kdy jste se díval na TV a přepnul si TV na jiný program. Já se na Vás osopil, opětovně Vám nadával a urážel Vaši osobu a říkal: „Co si to dovoluješ ty mrdko.“ a na to Vás fyzicky napadl, až jste spadl ze židle na zem, způsobil Vám podlitiny v obličeji a také jste začal krvácet z nosu. Byl jste také ošetřen a zkontrolován v nemocnici. Naštěstí jsem Vám nic nezlomil. Nato jste byl uzamykán na cele a já měl z toho radost. Tím, že jste byl uzamykán na cele, jste si nemohl plnit program zacházení a tím se připravovat na podmíněné propuštění.“, se zamítá.II. Žaloba, aby žalovaný 3) byl povinen omluvit se žalobci v následující podobě: „, jméno FO, , omlouvám se Vám za nevhodné chování a dvojnásobné napadení, již se k Vám budu chovat slušně a s úctou a uhradím Vám dluh a zaplatím určenou částku, kterou určí soud.“, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 1. 2020 ve znění doplnění ze dne 4. 2. 2020, ze dne 13. 2. 2020, ze dne 10. 10. 2020, ze dne 13. 8. 2022, ze dne 21. 10. 2024, ze dne 1. 7. 2025 a ze dne 8. 9. 2025 se žalobce domáhal po žalovaných 1) až 3) omluv za jím tvrzené slovní urážky učiněné žalovanými a současně žádal po žalovaném 1) zaplacení částky 200 000 Kč a po žalovaném 2) i žalovaném 3) zaplacení částky 50 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy, neboť žalovaní jej slovně uráželi i fyzicky napadali. Žalobce dále uvedl, že žalovaný 2) jej napadl dne 16. 3. 2019 a žalovaný 3) mu dal dne 23. 2. 2019 facku a dne 18. 2. 2020 jej praštil pěstí. Žalovaný 2) mu nadával v období od března 2019 do července 2019 a žalovaný 3) mu nadával v průběhu února 2019 a února 2020. Po žalovaném 2) současně žádal uhrazení částek za ošetření na pohotovosti a za zakoupené léky a po žalovaném 3) žádal uhrazení částek za zakoupené léky. V podání ze dne 10. 10. 2020 uvedl, že ohledně fyzického napadení již není žádný očitý svědek, ohledně slovních urážek pak navrhl výslech , jméno FO, a , jméno FO, . V podání ze dne 21. 10. 2024 žalobce upřesnil, že žalovaní mu nadávali do „mrzáků, kriplů, pedofilů, rakovin“ a že všechny útrapy mu byly činěny v průběhu celého pobytu ve věznici Karviná, tedy v období od 18. 2. 2019 do 31. 8. 2020. Žalovaní se žalobci nikdy neomluvili a neprojevili žádnou lítost. V podání ze dne 1. 7. 2025 specifikoval žalobce omluvu, kterou by mu měl žalovaný 2) sdělit před soudem. Upřesnil, že nežádá veřejnou omluvu. V podání ze dne 8. 9. 2025 žalobce uvedl, že neví, kdo byl přítomen či slyšel nadávky ze strany žalovaného 2) vůči žalobci, výpovědi spoluvězňů by měla mít Vězeňská služba.

2. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 3. 2023, č. j. 20 C 65/2020-122, byla žaloba odmítnuta v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovaným 1) až 3) zaplacení částek 200 000 Kč, 50 000 Kč a 50 000 Kč. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2023, č. j. 71 Co 159/2023-134.

3. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 3. 2023, č. j. 20 C 65/2020-121, byla žaloba v části týkající se tvrzených slovních urážek učiněných žalovanými 1) až 3) vůči žalobci a požadovaných omluv vyloučena k samostatnému řízení.

4. Předmětem tohoto řízení je tedy ta část žaloby týkající se tvrzených slovních urážek učiněných žalovanými 1) až 3) vůči žalobci a požadovaných omluv.

5. Usnesením ze dne 16. 5. 2024, č. j. 18 C 46/2024-75, bylo řízení proti žalovanému 1) zastaveno, neboť žalovaný 1) zemřel.

6. Žalovaný 2) se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobce nenapadl ani slovně, ani fyzicky. Ze strany žalobce se jedná o křivé obvinění. V den, kdy mělo dojít k napadení, byl v místnosti přítomen , jméno FO, , kterému žalobce řekl, ať ho nezvedá a nechá ho ležet.

7. Žalovaný 3) se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobce nikdy fyzicky nenapadl. Došlo mezi nimi ke slovnímu střetu, když žalobce urážel romský původ žalovaného 3). Ze strany žalobce se jedná o křivé obvinění.

8. Z lékařských zpráv se podává, že žalobce byl- dne 16. 3. 2019 ošetřen na chirurgické ambulanci NsP Karviná poté, co byl napaden, udeřen do obličeje a dokopán do zad- dne 23. 2. 2019 ošetřen na chirurgické ambulanci NsP Karviná poté, co byl zraněn na hlavě- dne 16. 1. 2018 ošetřen na neurologické ambulanci Vězeňské nemocnice, kde mu byl vystaven poukaz na rehabilitace a předepsány léky s ohledem na jeho diagnózu DMO- dne 12. 4. 2017 ošetřen na klinice Neurofyzionet.

9. Ze zdravotních záznamů se podává, že- dne 20. 2. 2019 proběhlo vstupní lékařské vyšetření- dne 22. 2. 2019 žalobce řešil, že nemůže chodit v nazouvákách a byl poučen, že bude indikován neurologem- dne 6. 3. 2019 byla provedena eskorta do civilního zdravotnického zařízení- dne 12. 3. 2019 žalobce nahlásil bolest hlavy a uvedl, že nechce chodit po schodech- dne 18. 3. 2019 požádal žalobce o invalidní vozík- dne 19. 3. 2019 byla doplněna zpráva ohledně doby léčení úrazu hlavy- dne 20. 3. 2019 žalobce nahlásil bolest z nakopaných žeber- dne 27. 3. 2019 žalobce žádal injekci proti bolesti- dne 29. 3. 2019 byla provedena eskorta do civilního zdravotnického zařízení- dne 3. 4. 2019 žalobce nahlásil bolest v LS úseku, která se v poslední době zhoršuje- dne 8. 8. 2019 žalobce nahlásil trvající bolest kyčlí, kolenou, dolní části zad- dne 9. 1. 2020 žalobce nahlásil, že ho bolí záda, kyčelní a kolenní klouby- dne 7. 3. 2019 byl žalovaný odeslán na RTG a měly mu být předepsány nové francouzské hole- dne 11. 4. 2019 byl žalovaný kontrolován, byly mi předepsány léky a poukázka na nové berle- dne 8. 1. 2019 bylo doporučeno absolvovat rehabilitace na invalidním vozíku.

10. Z vyjádření Vězeňské služby ze dne 19. 2. 2020 se podává, že fyzické napadení žalobce ze strany žalovaného 2) a 3) se nepodařilo prokázat. Kamery v prostorách, kde mělo dojít k napadení, nejsou, a přítomní odsouzení tvrzení žalobce ohledně napadení odmítli. K osobě žalobce bylo uvedeno, že ostatní odsouzené vědomě provokuje tím, že před nimi otevřeně hovoří o spáchané trestné činnosti a někteří odsouzení mají problém akceptovat trestné činy páchané na dětech.

11. Ze sdělení Vězeňské služby ze dne 16. 4. 2019, č. j. , anonymizováno, , vyplývá, že dne 19. 3. 2019 (správně 16. 3. 2019) mělo dojít k napadení žalobce v kulturní místnosti, avšak toto oznámení žalobce nebylo po prošetření prokázáno.

12. Ze služebního záznamu ze dne 16. 3. 2019 se podává, že žalobce nahlásil, že byl napaden. Jméno neuvedl. Ostatní odsouzení uvedli, že si zranění způsobil sám, protože nesouhlasil s TV programem a sdělil, že když se nebude koukat on, tak nikdo.

13. Ze záznamu o zjištění fyzického násilí ze dne 16. 3. 2019 se podává, že žalobce měl zraněné levé oko. Při ošetření bylo zjištěno pohmoždění žeber a bederní krajiny.

14. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 2. 4. 2019 vyplývá, že žalobce uvedl, že jej napadl žalovaný 2) a že nikdo z odsouzených nebyl incidentu přítomen. Tvrdil, že on incident nehlásil. Pomáhat mu měl , jméno FO, , který se ho snažil ze země zvednout.

15. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 5. 4. 2019 vyplývá, že , jméno FO, uvedl, že když přišel do kulturní místnost, tak viděl žalobce ležet na zemi a nikdo jiný v místnosti nebyl. Neviděl a neví, že by někdo žalobce napadl.

16. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 12. 4. 2019 vyplývá, že , jméno FO, uvedl, že v ten den odsouzení chodili po chodbách i do kulturní místnosti s tím, že on si tam byl postavit vodu na čaj a kávu, poté odešel k sobě na celu a následně slyšel křik. Když přišel do kulturní místnosti, tak žalobce ležel na zemi a volal o pomoc a jiný odsouzený se ho pokoušel zvedat. Neviděl a neví, že by někdo žalobce napadl.

17. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 12. 4. 2019 vyplývá, že , jméno FO, uvedl, že si šel do kulturní místnosti zalít čaj a v tu dobu tam bylo více odsouzených. Než si došel čaj zalít, tak žalobce z místnosti odcházel. Neviděl a neví, že by někdo žalobce napadl.

18. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 12. 4. 2019 vyplývá, že , jméno FO, uvedl, že viděl na zemi ležet žalobce. Ten mu nic neřekl, a tak šel zmáčknout hlásku a poté se už do místnosti nevracel. Neviděl a neví, že by někdo žalobce napadl.

19. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 12. 4. 2019 vyplývá, že , Jméno žalovaného 2., uvedl, že šel do kulturní místnosti, aby si uvařil vodu na čaj, a v místnosti již bylo několik odsouzených. V minulosti byl svědkem toho, jak si žalobce sedl pouze na okraj židle a upadl na zem. Uvedl, že žalobce na oddíle nabízí tabák tomu, kdo bude vypovídat proti němu.

20. Ze sdělení Vězeňské služby ze dne 29. 1. 2020, č. j. , anonymizováno, , vyplývá, že dne 19. 1. 2020 mělo dojít k napadení žalobce v kulturní místnosti, avšak toto oznámení žalobce nebylo po prošetření prokázáno.

21. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 21. 1. 2020 vyplývá, že žalobce uvedl, že jej napadl žalovaný 3) a že incidentu byli přítomni , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

22. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 22. 1. 2020 vyplývá, že , jméno FO, uvedl, že v době incidentu byl s žalobcem v kulturní místnosti a že tam dorazil i žalovaný 3). Fyzické napadení žalobce neviděl.

23. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 22. 1. 2020 vyplývá, že , jméno FO, nic neuvedl.

24. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 22. 1. 2020 vyplývá, že , jméno FO, uvedl, že v době incidentu seděl žalobce v kulturní místnosti. Po nějaké době dorazil i žalovaný 3), který se s žalobcem nebavil a fyzicky jej nenapadl.

25. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 22. 1. 2020 vyplývá, že , jméno FO, (žalovaný 3) uvedl, že se v době incidentu díval spolu s ostatními na zprávy a žalobce měl nějaké nemístné poznámky. Odmítl, že by žalobce fyzicky napadl.

26. Ze záznamu o zjištění fyzického násilí ze dne 21. 1. 2020 se podává, že žalobce měl drobnou oděrku v pravém zvukovodu. Ze záznamu o zjištění fyzického násilí ze dne 21. 1. 2020 se podává, že žalovaný 3) neměl žádná poranění.

27. Z vyjádření Vězeňské služby ze dne 10. 9. 2025 se podává, že věznice neeviduje žádné podání žalobce v souvislosti s údajným nevhodným chováním ze strany spoluodsouzených.

28. Z vyjádření Vězeňské služby ze dne 23. 7. 2020 se podává, že věznice prošetřuje každý případ oznámení či zjištění fyzického násilí mezi odsouzenými a stejně i jakékoliv nevhodné chování mezi odsouzenými. Stížnost žalobce z 19. 3. 2019 proti žalovanému 2) byla shledána jako nedůvodná. Stížnost žalobce z 19. 1. 2020 proti žalovanému 3) byla shledána jako nedůvodná. Nad rámec těchto stížností nejsou evidována žádná podání ze strany žalobce týkající se nevhodného chování mezi odsouzenými.

29. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 20 C 65/2020 se podávají následující zjištění. Z vyřízení stížnosti ze dne 8. 7. 2020, č. j. , anonymizováno, , vyplývá, že dne 7. 5. 2020 podal žalobce stížnost na Generální ředitelství Vězeňské služby, která byla vyhodnocena jako nedůvodná. Ze strany žalobce byla nahlášena tři napadení, která byla řádně prošetřena. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 3. 2023, č. j. 20 C 65/2020-122, byla žaloba odmítnuta v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovaným 1) až 3) zaplacení částek 200 000 Kč, 50 000 Kč a 50 000 Kč. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2023, č. j. 71 Co 159/2023-134. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 3. 2023, č. j. 20 C 65/2020-121, byla žaloba v části týkající se tvrzených slovních urážek učiněných žalovanými 1) až 3) vůči žalobci a požadovaných omluv vyloučena k samostatnému řízení.

30. Soud pro nadbytečnost k důkazu neprovedl navržené výslechy odsouzených , jméno FO, a vychovatelů , jméno FO, a , jméno FO, , když žalobce soudu ani přes opakované výzvy nesdělil, zda byli přítomni jakémukoliv nevhodnému chování žalovaných 2) a 3) vůči žalobci a sám žalobce opakovaně sdělil, že si není jistý, zda byli přítomni a zda by byli schopni něco dosvědčit.

31. Podle ustanovení § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

32. Podle ustanovení § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

33. Podle ustanovení § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

34. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

35. Podle ustanovení § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

36. Právo na ochranu osobnosti je právem absolutní povahy a působí tak vůči všem třetím osobám. Z hlediska dělení základních práv tak jde zpravidla o práva relativní, připouštějící možnost omezení a vyvažování. Jejich realizace se nikoliv ojediněle dostává do kolize s realizací jiných zaručených práv a svobod, resp. s ústavně chráněnými hodnotami. Právo na ochranu osobnosti musí být posuzováno v souvislosti se svou funkcí ve společnosti a v souladu se zásadou proporcionality musí být v rovnováze s dalšími základními právy a chráněnými hodnotami. Při omezení osobnostních práv je určujícím princip proporcionality, na jehož základě je zkoumána přiměřenost učiněných omezení (zásahů). S ohledem na samotnou povahu osobnostních práv je třeba při jejich omezení ze strany veřejné moci důsledně trvat na uplatnění zásady výhrady zákona, sledujícího legitimní účel (cíl) omezení. Smyslem principu proporcionality je pak primárně zajistit, aby zákonem předvídané omezení osobnostních práv dodržovalo správné míry, a to především v přiměřenosti účelu, který má být omezením dosažen, jakož i v přiměřenosti zvolených prostředků. Výčet dílčích osobnostních práv je demonstrativní. Může být výkladovou praxí doplňován v návaznosti na vývoj lidské společnosti a změnu potřeb a hodnotových akcentů (k tomu viz komentář k § 81 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

37. Právo na osobní čest, dobrou pověst, popř. i lidskou důstojnost (čl. 10 odst. 1 LPS) se typicky dostává do kolize se svobodou projevu (čl. 17 odst. 1 LPS). Žádné z kolidujících práv nestojí a priori výše než druhé, opět je dán požadavek proporcionality řešení (k tomu viz komentář k § 81 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

38. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení § 81 a násl. o. z. je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ustanovení § 81 o. z. a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

39. Při hodnocení míry a dopadů zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby je třeba vycházet z objektivního principu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2033/2009).

40. U difamujících skutkových tvrzení, je důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu zpravidla skutečnost, že taková tvrzení jsou pravdivá (resp. že příslušná informace odpovídá pravdě). Pravdivost těchto tvrzení ovšem musí prokázat jeho původce (důkaz pravdy). Není proto věcí žalobce, domáhajícího se ochrany dobré pověsti právnické osoby, aby prokazoval, resp. prokázal, že tato tvrzení jsou nepravdivá (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2797/2008).

41. Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti je jednání směřující proti osobní i mravní integritě fyzické osoby, které je objektivně způsobilé snížit její důstojnost, vážnost a čest a které ohrožuje její postavení a uplatnění ve společnosti (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 983/2002).

42. Duševní útrapy jsou jako psychická újma součástí imateriální újmy. Musí však dosáhnout určité kvalifikované intenzity – míry utrpení. Smyslem satisfakce není, aby se odčiňovala jakákoliv nemajetková újma. Člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést. Ani zde není rozhodný subjektivní pocit jednotlivce, ale určité objektivní posouzení – posouzení testem běžného člověka (k tomu viz komentář k § 2956 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

43. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní 2) a 3) častovali žalobce vulgarismy tak, jak v žalobě a jejích doplněních žalobce tvrdil. Soud má za to, že i kdyby se prokázalo, že žalovaní ve vztahu k žalobci použili určité expresivní výrazy, tak platí výše uvedené, že smyslem satisfakce není, aby se odčiňovala jakákoliv nemajetková újma. Žalobce netvrdil, ani neprokázal, že by míra jeho utrpení dosahovala takového stupně, že by to běžný člověk vnímal jako intenzivní zásah. Součástí žalobcem požadované omluvy byla i omluva za žalobcem tvrzené napadení ze strany žalovaných, avšak jak vyplynulo z provedeného dokazování, tak napadení ze strany obou žalovaných se neprokázalo. Stížnosti žalobce proti oběma žalovaným byly shledány jako nedůvodné a nad rámec těchto stížností nebyla evidována žádná podání ze strany žalobce týkající se nevhodného chování mezi odsouzenými.

44. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, když tvrzení žalobce nebyla prokázána a k zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce tedy nedošlo.

45. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšným žalovaným prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.