19 C 145/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Juráškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , 7333 01 Anonymizováno o 23 337,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 312,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 24,32 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 089,77 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 951,14 Kč, co do úroku 8,05 % ročně z částky 23 337,17 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a co do 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 23 337,17 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 064,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, se sídlem , adresa, .

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 30. 1. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 23 337,17 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 089,77 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 951,14 Kč, úrokem 8,05 % ročně z částky 23 337,17 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 23 337,17 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že žádostí o poskytnutí úvěru č. 014622493R požádal žalovaný o sjednání úvěru ke kreditní kartě; akceptací žádosti pak byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena dne 6. 7. 2022 smlouva o úvěru č. 014622493R, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 20.000 Kč. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Byla provedena kontrola informací přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), přes který bylo zjištěno, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet, a dále kontrolu přes systém Solus, ve kterém žalovaný neměl ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobkyně dále posoudila úvěruschopnost žalovaného též s ohledem na jeho životní náklady, když po jejich zohlednění byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru dostatečná. Úvěrový účet byl otevřen ke dni 6. 7. 2022. Za čerpané peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu byl žalovaný povinen hradit úrok z úvěru ve výši 19,90 % p.a. Pro případ prodlení byl dále sjednán úrok z prodlení ve výši zákonné, tj. ve výši REPO sazby stanovené ČNB, zvýšené o osm procentních bodů. Následně byla úroková sazba s ohledem na zákon č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změněna, a to na výši repo sazby ČNB zvýšené o 8procentních bodů. Dále byla tedy dlužná částka úročena úrokem ve výši 8,05 %. Žalobkyně byla oprávněna inkasovat veškeré splatné částky podle smlouvy z účtu žalovaného a žalovaný byl povinen hradit ceny za služby poskytované v souvislosti s vedením účtu. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 14. 7. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 1. 2025.

2. Podáním ze dne 31. 10. 2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení s tím, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku 24 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činní 6 000 Kč, a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 6 500 Kč. Příjem žalovaného byl na základě transakcí na běžném účtu a deklarace vypočten na 24 000 Kč, výdaje byly vypočteny ve výši 17 242 Kč, platební kapacita žalovaného tak činila 6 758 Kč. Rizikovost žalovaného byla stanoveny jako velmi nízká. Žalovaný za dobu trvání závazkového vztahu provedl celkem 466 čerpání v součtu ve výši 297 882,64 Kč, za dobu trvání závazkového vztahu provedl celkem 61 plateb v součtu 274 569,79 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízeným jednáním soudu se opakovaně bez omluvy nedostavil. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).

4. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o poskytování služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne 20. 2. 2017, ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 6. 7. 2022, ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 6. 7. 2022 č. 014622493R, záznamu o podpisu klienta ze dne 6. 7. 2022, přehledu plateb za dobu od 14. 6. 2022 do 16. 11. 2022, upomínek, výzev a opakované výzvy k zaplacení dluhu, poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 21. 3. 2024, obálky listovní zásilky, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 7. 2024, obálky listovní zásilky, výzvy k úhradě dluhu ze dne 7. 1. 2025 a potvrzení o podání zásilky ze dne 7. 1. 2025 bylo zjištěno, že dne 6. 7. 2022 uzavřeli účastníci smlouvu č. 014622493R, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě s úvěrovým limitem 20 000 Kč, a to na základě žádosti žalovaného o úvěr z téhož dne; sjednána byla úroková sazbu poskytnutého úvěru ve výši 19,90 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr hradit v měsíčních splátkách s minimální výší 5% z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500 Kč, a to se splatností 14. dne v měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Ve své žádosti žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 24 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů ve výši 6 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 6 500 Kč. V rámci žalobkyní předložených zjištěných informací o všech kontraktech se podává, že u žalovaného byly dosud nesplacené úvěry u žalobkyně - 1. úvěr se zůstatkem 326 890,97 Kč (konsolidační úvěr poskytnutý dne 9. 8. 2021 ve výši 358 000 Kč), 2. úvěr se zůstatkem 49 594,81 Kč (poskytnutý dne 3. 5. 2022 ve výši 50 000 Kč), 3. úvěr se zůstatkem 50 000 Kč (poskytnutý dne 20. 6. 2022 ve výši 50 000 Kč). Dopisem ze dne 16. 7. 2024 (po předchozích upomínkách) zesplatnila žalobkyně poskytnutý úvěr ke kreditní kartě ke dni 15. 7. 2024 a žalovaného vyzvala k zaplacení částky celkem 23 770,56 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků). Předžalobní výzvou ze dne 7. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky celkem 25 482,46 Kč s příslušenstvím.

5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 6. 7. 2022 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne opakovaně peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný provedl celkem 466 čerpání ve výši 297 882,64 Kč, plnil žalobkyni pouze částečně - 274 569,79 Kč a dosud tak neuhradil částku 23 312,85 Kč. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý deklaratorní projev žalovaného (sdělení o výši měsíčního příjmu a měsíčních výdajích) rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje, nebyly předloženy žádné listiny, žádná potvrzení o skutečném ověření bonity žalovaného, zvláště pak za situace, kdy samotná žalobkyně u něj v době podání žádosti evidovala dosud nesplacené spotřebitelské úvěry (dva z nich poskytnuté ve dvou předchozích měsících). Již tato skutečnost samotná nesvědčí o zodpovědném úvěrování. Koneckonců ze systému ISAS zdejšího soudu je možno zjistit, že žalobkyně vede proti žalovanému spory o zaplacení nesplacených zůstatků těchto, ale i dalších, úvěrů (pod sp. zn. 20 C 73/2025 o 47 059,53 Kč s příslušenstvím, pod sp. zn. 26 C 77/2025 o 43 402,42 Kč s příslušenstvím, pod sp. zn. 20 C 109/2025 o 26 650 Kč s příslušenstvím a pod sp. zn. 23 C 228/2025 o 283 152,90 Kč s příslušenstvím). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Žalovaný žalobkyni plnil dosud toliko částečně (tato žalovaný v řízení nijak nerozporoval), nesplacena tedy zůstává částka 23 312,85 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu a byl zamítnut, přičemž je nutno konstatovat, že žalovaný se dosud nedostal ani do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a žalobkyni tudíž nevznikl nárok na úroky z prodlení. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konstatuje, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o lhůtě k uhrazení jistiny, nutno tak bylo posoudit lhůtu pro její vrácení. V řízení přitom nevyšly najevo (nebyly tvrzeny) žádné skutečnosti o tom, že by nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného vrátit jistinu úvěru v základní pariční lhůtě, po žalovaném lze (i s ohledem na opakované výzvy k plnění) spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl proto zavázán vrátit zůstatek poskytnuté (a dosud neuhrazené) jistiny žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a částečně procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada v rozsahu odpovídajícím rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci (počítaje v to nejen jistinu, nýbrž i příslušenství pohledávky splatné ke dni vyhlášení rozsudku dle § 154 odst. 1 o.s.ř.). Procesní úspěch žalobkyně představoval 77 % předmětu řízení, neúspěch pak 23 %, náklady řízení byly tak přiznány z 54 %, přičemž představují jednak částku 934 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále pak náklady právního zastoupení. Na odměně advokáta 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. a vyhl. č. 258/2024 Sb., 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky, a to ke třem úkonům právní služby (do podání návrhu) ve formě převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní upomínky a sepisu žaloby. Dále pak na odměně advokáta 4 120 Kč za 2 úkony právní služby po 2 060 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (zastupování žalobkyně u dvou jednání soudu), a 2 x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Na jízdném k jednání soudu bylo přiznáno celkem 676,60 Kč, tedy za cestovné v rozsahu 84 km os. vozidlem se spotřebou 5,9 l benzinu Natural 95 na 100 km a ceně dle vyhl. č. 573/2025 Sb. 34,70 Kč za litr pohonných hmot a 5,90 Kč za ujetý kilometr na paušální náhradě (172 Kč za pohonné hmoty a 495,60 Kč na náhradě za použití motorového vozidla). Dále bylo uplatněno 100 Kč za parkovné a 600 Kč za promeškaný čas (za 4 začínající půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 cit. vyhlášky). Z částky celkem 1 376,60 Kč byla přiznána 1/3 s ohledem na počet jednání v daný den, tedy částka 458,90 Kč. Z odměny a náhrad, tedy z částky 6 978,90 Kč, bylo na dani přiznáno 1 465,60 Kč (21% DPH), neboť právní zástupce žalobkyně je ke dni rozhodnutí soudu plátcem DPH. Celkem tak náklady řízení žalobkyně byly vyčísleny částkou 9 378,50 Kč (náklady právního zastoupení a soudní poplatek), z této částky bylo přiznáno 54 %, tj. výsledných 5 064,40 Kč a tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.