19 C 307/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Juráškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 750 Kč a co do 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 16 250 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 12. 9. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 16 250 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 15. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že uzavřela se žalovaným dne 14. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. 38983712, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v původní výši 12 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 14. 7. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 3 750 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 16 250 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 500 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1,00 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 3 750 Kč nejpozději splatných dne 14. 7. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.svycarskapujcka.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy přečetl a s jejím obsahem souhlasí. Žalovaný se dále zavázal poskytnout žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající číslu smlouvy. Po přijetí této platby byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, jenž žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 4676 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný uvedenými kroky uzavřel se žalobkyní smlouvu a ta poskytla žalovanému úvěr dne 14. 6. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu 38983712, jenž odpovídá číslu smlouvy. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným dosud vrácen. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce odeslanou dne 5. 9. 2024. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.

2. Žalovaný navrhoval, aby soud v řízení přezkoumal všechny náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to v rozsahu formálním i v rozsahu povinností kladených na poskytovatele spotřebitelských úvěrů před a v souvislosti s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

3. Následně podáním datovaným 4. 11. 2024, doručeným soudu dne 2. 5. 2025, žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok tak, jak je uveden v žalobě, neuznává. Uvedený závěr dovozuje ze skutečnosti, že smlouva ze dne 14. 6. 2024 je absolutně neplatná – věřitel neprokázal samotné uzavření smlouvy na dálku, dále je neplatnost dána i hrubým rozporem parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a nesplněním povinnosti věřitele (žalobkyně) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Výše RPSN v předložené smlouvě je nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Ze smlouvy vyplývá, že měla být uzavřena prostřednictvím internetu a spotřebitel nedostal zpětnou osobní vazbu na to, jaké dopady pro něho může uzavření úvěru mít. Vzhledem k uvedenému má žalovaný za to, že jím uzavřená smlouva je od samého počátku neplatná, a to z důvodu, že žalobkyně nesplnila své zákonem dané povinnosti – nepostupovala v tomto ohledu řádně a s veškerou péčí. Žalobkyně jakožto věřitel svou povinnost prověřit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele nesplnila. Se žalobkyní se žalovaný snažil dohodnout formou mimosoudního jednání, a to návrhem na uzavření smírného řešení sporu. Zaslal tedy věřiteli návrh smírného řešení, kdy poukázal na zjevnou neplatnost smlouvy a navrhl, aby jím uhrazená částka, byla započtena na jistinu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyní nebylo možné se na smírném návrhu dohodnout, podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem. Žalovaný se po celou dobu snažil s žalobkyní komunikovat, a to rovněž prostřednictvím Finančního arbitra a vyvinul maximální snahu o mimosoudní řešení situace tak, aby tímto nebyl soud zatížen. Předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, žalobkyně neprokázala její uzavření a v takovém případě se strany vypořádávají podle zásad o bezdůvodném obohacení. Od žalobkyně převzal žalovaný částku 12 500 Kč, na kterou doposud splatil 16 250 Kč. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je v případě neplatnosti úvěrové smlouvy spotřebitel povinen vrátit pouze částku jistiny. Žalovaný zdůrazňoval, že je stále připraven uzavřít smír zohledňující vypořádání vzájemného nároku.

4. K nařízenému jednání soudu dne 16. 9. 2025 se účastníci nedostavili, předvoláni byli řádně a včas; právní zástupce žalobkyně předem svou neúčast omluvil. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.).

5. Na základě provedeného dokazování, a to z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru ID: 38983712 ze dne 14. 6. 2024, potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 6. 2024, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 5. 9. 2024 a poštovního podacího lístku ze dne 5. 9. 2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 14. 6. 2024 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku 12 500 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkem 16 250 Kč do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků (do 14. 7. 2024), a to na bankovní účet společnosti – , č. účtu, , variabilní symbol: 38983712. Dne 14. 6. 2024 byla na účet č. , č. účtu, poukázána platba ve výši 12 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2024 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 18 227,05 Kč do tří dnů na účet č. , č. účtu, . Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 29. 10. 2024 bylo zjištěno, že 14. 6. 2024 byla na účet č. , č. účtu, vedený pro žalovaného jako majitele a disponenta připsána příchozí platba ve výši 12 500 Kč.

6. Žalovaný v příloze svého podání ze dne 5. 6. 2025 zaslal dokumenty ve formátu, který není možno ověřit.

7. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 14. 6. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč převodem na jeho bankovní účet; žalovaný se zavázal vrátit celkem 16 250 Kč, neuhradil dosud ničeho. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 12 500 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.

8. Procesní obrana žalovaného, pokud jde o námitku neplatnosti smluvního ujednání účastníků, plně obstála, jak je uvedeno výše, neobstála však jeho obrana spočívající v námitce započtení jím provedených plateb na jistinu. Žalovaný na podporu svých tvrzení o úhradě částky 16 250 Kč nenabídl soudu jiné důkazy než neověřitelné fotokopie výpisu transakční historie nenahrazující řádný výpis z účtu. Nadto plnění tvrzených částek se mělo uskutečnit v květnu a červnu 2024 na blíže neoznačený účet, tedy ještě před uzavřením samotné smlouvy o úvěru.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.