19 C 312/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Juráškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 121 584,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 119 359,49 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 225,13 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 905,01 Kč, co do 15% úroku ročně z částky 119 984,62 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 009,53 Kč za dobu od 4. 4. 2024 do 24. 6. 2024 a co do 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 121 584,62 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 24. 6. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 121 584,62 Kč, dále úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 21 905,01 Kč, úroku 15 % ročně z částky 119 984,62 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 009,53 Kč za dobu od 4. 4. 2024 do 24. 6. 2024 a úroku z prodlení z částky 121 584,62 Kč ve výši 14,75 % ročně od 25. 6. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že žalovaný uzavřel dne 24. 10. 2023 se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7310285568. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace a taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit za něj úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě, přičemž výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,78% z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, příp. nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 122 697,49 Kč, zaplatil na poskytnutý úvěr celkem 3 338 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 3. 2024 a dopisem z téhož data byl žalovaný vyzván ke splacení celého dluhu. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 121 584,62 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 119 984,62 Kč, nákladů vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, žalovaný však neuhradil ničeho.

2. Podáním ze dne 16. 1. 2025 žalobkyně doplnila žalobu s tím, že tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry, jsou obsažena v přílohách žalobního návrhu, jimiž jsou Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta a Karta klienta. V rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je podrobně popsáno, jakým způsobem žalobkyně získala informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry, v rámci Karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých vycházela při posouzení schopnosti žalovaného předmětné úvěry splácet. Konkrétně vycházela z příjmů žalovaného ze žádosti – 26 152 Kč (současně příjem celé domácnosti), jeho životního minima – 4 470 Kč, životního minima členů domácnosti – 8 510 Kč, splátek jiným společnostem – 8 559 Kč a normativních nákladů bydlení – 5 201 Kč. Vzhledem ke zvýšení starobního důchodu, které žalovaný doložil nejen potvrzením o příjmu za měsíc září, ale i samotným rozhodnutím , právnická osoba, v dané věci, kdy byla v září 2023 zaslána žalovanému tvrzená částka 26 152 Kč a z této ověřené částky žalobkyně následně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 26. 2. 2025 se bez omluvy nedostavil; jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).

4. Na základě provedeného dokazování, a to z listiny označené – potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 24. 6. 2024, Posouzení úvěruschopnosti klienta (metodika), úvěrové zprávy, z úvěrové smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7310285568 ze dne 24. 10. 2023, výpisu čerpání, splátek a úhrad vystavený na jméno žalovaného a číslo smlouvy 7310285568, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 20. 3. 2024, poštovního podacího archu ze dne 21. 3. 2024, předžalobní výzvy k plnění ze dne 11. 4. 2024, poštovního podacího archu ze dne 12. 4. 2024, oznámení , právnická osoba, ., o provedení příkazu k úhradě ze dne 14. 7., 15. 8. a 14. 9. 2023 a rozhodnutí ČSSZ ze dne 29. 8. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 24. 10. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 100 000 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 27,90% a celková částka splatná žalovaným ve výši 115 113 Kč; výše minimální měsíční splátky byla stanovena na 2,782% z úvěrového rámce, tj. ve výši 2 782 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem částku 122 697,49 Kč, na úvěr bylo zaplaceno 3 338 Kč platbou ze dne 14. 11. 2023. Výzvou ze dne 20. 3. 2024 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru, k úhradě částky 134 967,07 Kč do 14 dní od dne sepisu výzvy. Předžalobní výzvou ze dne 11. 4. 2024 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 137 373,34 Kč.

5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 100 000 Kč (dle tvrzení žalobkyně s možností navýšení úvěrového rámce). Žalovaný z daného úvěru vyčerpal částku celkem 122 697,49 Kč, uhradil dosud toliko 3 338 Kč (toto tvrzení nebylo rozporováno, v řízení žalovaný netvrdil a neprokázal jiná plnění na uvedený dluh). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (vyjma rozhodnutí a dokladů o výši starobního důchodu žalovaného); listinu s datem 24. 6. 2024 – žalobkyní dodatečně vyhotovené „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje, a stejně tak nelze vyhodnotit listinu - obecný výklad metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta či úvěrovou zprávu. Je zapotřebí zdůraznit, že žalobkyně prioritně vycházela z údajů žalovaného, který byl označen jako starobní důchodce s příjmem ve výši 26 022 Kč (od 9/2023 pak ve výši 26 152 Kč), s nulovým příjmem ostatních (blíže neoznačených) členů domácnosti; pravidelné a nutné výdaje a životní náklady žalovaného nebyly ani zachyceny, tím méně zohledněny – žalobkyně vycházela i pokud jde o náklady na bydlení toliko z tzv. normativních (nikoli skutečných a doložených výdajů). Nad rámec shora uvedeného je nutno zdůraznit, že žalobkyně navíc evidovala u žalovaného splátky jiným společnostem ve výši 8 559 Kč, což se vzhledem k příjmu žalovaného jeví jako rizikové. Koneckonců právě nesplácené úvěry žalovaného jsou předmětem řízení vedených proti němu i v současné době u zdejšího soudu (mj. pod sp. zn. 24 C 109/2024, 24 C 203/2024, 27 C 270/2024, 28 C 290/2024, 28 C 318/2024, 21 C 4/2025, 19 C 21/2025). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému ve výši 122 697,49 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení a nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Žalovaný žalobkyni zaplatil dosud 3 338 Kč, byl proto zavázán zaplatit zbývající částku ve výši 119 359,49 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu a byl zamítnut.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.