19 C 334/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Juráškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 93 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 43 650 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 70 000 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 7. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 93 650 Kč (sestávající z částek 70 000 Kč a 23 650 Kč) spolu s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 70 000 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a dále byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 24. 10. 2023, 25. 10. 2023 uzavřel se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 152920 a žalobkyně mu poskytla úvěr dne převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu 480309437, jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 23. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyní byl opakovaně upomínán a v poslední upomínce ze dne 23. 2. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 2. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 27. 2. 2024. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, která byla odeslána dne 14. 6. 2025. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla pohledávka v celkové výši 70 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 50 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 20 000 Kč nejpozději splatných dne 26. 2. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% p.d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1% p.d., za každý kalendářní den od data prodlení 27. 2. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025 v kapitalizované výši 23 650 Kč. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.

2. Žalovaný potvrdil, že se žalobkyní uzavřel smlouvu o zápůjčce, a tedy výši jistiny 50 000 Kč uznával. Půjčku si bral ve velké finanční tísni, kdy se stal obětí trestného činu, který vyšetřuje PČR, a proto žádal soud o přezkum přiměřenosti smluvních sankcí ve spotřebitelské smlouvě. Nesouhlasil s požadavkem smluvního úroku ve výši 40% p.m. z jistiny a dále smluvní pokuty ve výši 0,1% za každý den prodlení z nesplacené jistiny zápůjčky s tím, že má za to, že toto ustanovení je v rozporu s dobrými mravy, je amorální a mělo by být neplatné. Snažil se v tomto ohledu s věřitelem domluvit, ale vždy trval na zaplacení veškerých úroků a smluvní pokuty. Ve finančních možnostech žalovaného je částku uhradit ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně od května 2025, jelikož už splácí jinou dohodu o smíru a více hradit není v jeho finančních možnostech důchodce, kdy vzhledem k jeho zdravotnímu stavu je pro něj nereálné nalézt zaměstnání.

3. Podáním ze dne 14. 5. 2026 žalobkyně vyslovila souhlas s návrhem žalovaného splácet dlužnou částku po částech, nicméně navrhovala, aby se jednalo o částku 3 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.

4. Na základě provedeného dokazování, a to fotokopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, kopie oznámení ČSSZ, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 152920 ze dne 24. 10. 2023, potvrzení o platbě ze dne 24. a 25. 10. 2023, zesplatňujícího dopisu ze dne 23. 2. 2024, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025, poštovního podacího lístku ze dne 14. 6. 2025 a zprávy , právnická osoba, . ze dne 23. 12. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 24. 10. 2023 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku do výše úvěrového limitu 30 000 Kč s tím, že úvěr ve výši limitu bude úvěrovanému poskytnut dne 24. 10. 2023 a dále s tím, že úvěr má podobu revolvingového úvěru a úvěrovaný může po celou dobu trvání smlouvy žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny dosahovala maximální výše limitu. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 40 % p.m. (měsíční úrok), a to každý měsíc nejpozději k 23. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu úvěru pak splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy; smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovanému byla ve dnech 23. 10. 2023 a 24. 10. 2023 na jeho bankovní účet poukázána částka 19 000 Kč a 31 000 Kč. Dopisem ze dne 23. 2. 2024 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění celého úvěru k datu 23. 2. 2024 v důsledku porušování smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 152920 a současně jej vyzvala k zaplacení částky ve výši 130 255 Kč, a to nejpozději do 3 dnů od doručení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 145 936,94 Kč a nákladů řízení ve výši 26 281 Kč; téhož dne byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě.

5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 24. 10. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše 30 000 Kč. Žalovaný z daného úvěru vyčerpal částku ve výši 30 000 Kč, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaný nijak nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vyjma doloženého neadresného oznámení o výši lednové splátky důchodu 2023 ve výši 16 236 Kč. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Pokud jde o částku dalších 20 000 Kč, žalovaný učinil nesporným, že od žalobkyně obdržel celkem 50 000 Kč, avšak smluvní ujednání bylo limitováno částkou 30 000 Kč (jiné smluvní ujednání žalobkyně neprokazovala), proto soud (se zohledněním zprávy , právnická osoba, .) tuto část žalobního žádání posoudil dle § 2991 a násl. o.z., neboť lze dovodit, že tímto poskytnutým plněním se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat Soud proto žalobu nad rámec částky 50 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.

6. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud umožnil žalovanému plnění ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti současně určil, když zohlednil osobní, majetkové a příjmové poměry žalovaného.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.