19 C 359/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Juráškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 27 788,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 7 788,64 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení z částky 27 788,64 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 4. 9. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 27 788,64 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 7. 5. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 3. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. 749357001, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč; žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru s čerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 6. 5. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté prostředky nevrátila. Žalovaná se dostala prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a dále ze smluvního úroku 7 788,64 Kč, nejpozději splatných dne 6. 5. 2025. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz. Původní věřitel poskytl žalované úvěr převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu uvedením variabilního symbolu 4408749. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Výzva k plnění byla zaslána žalované dne 19. 6. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (ust. § 115a o. s. ř.).

3. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o úvěru č. 749357001 ze dne 3. 12. 2024, výpisu z běžného účtu, výzvy k úhradě dluhu ze dne 6. 5. 2025, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a dodatku č. 1 ke smlouvě, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 6. 2025, poštovního podacího lístku ze dne 19. 6. 2025 a zprávy , právnická osoba, . ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou) byla uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr splatit do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Roční úroková sazba činila 112 %. Na účet vedený pro žalovanou jako majitele a jediného disponenta byla připsána částka 20 000 Kč dne 3. 12. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025, podanou téhož dne k poštovní přepravě, byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzývána k zaplacení celkové částky 34 038,83 Kč.

4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 3. 12. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná tuto částku vyčerpala, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradila dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaná nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 20 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.

5. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou na ni platně přešla v důsledku postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o.z.).

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.