19 C 382/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Juráškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 7 840 Kč spolu s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 8. 7. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 17 840 Kč (sestávající z částek 14 000 Kč a 3 840 Kč) spolu s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaná vybrala dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a dále byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná výše uvedenými kroky dne 21. 1. 2024 uzavřela se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 181163 a žalobkyně jí poskytla úvěr dne převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 20. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyní byla opakovaně upomínána a v poslední upomínce ze dne 22. 5. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 25. 5. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 26. 5. 2024. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, která byla odeslána dne 14. 6. 2025. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla pohledávka v celkové výši 14 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč nejpozději splatných dne 25. 5. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% p.d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1% p.d., za každý kalendářní den od data prodlení 26. 5. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025 v kapitalizované výši 3 840 Kč. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.).

4. Na základě provedeného dokazování, a to fotokopie občanského a řidičského průkazu žalované, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 181163 ze dne 21. 1. 2024, potvrzení o platbě ze dne 21. 1. 2024, zesplatňujícího dopisu ze dne 22. 5. 2024, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025, poštovního podacího lístku ze dne 14. 6. 2025 a zprávy , právnická osoba, . ze dne 26. 1. 2026 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou) byla dne 21. 1. 2024 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 40 % p.m. (měsíční úrok), a to každý měsíc nejpozději k 20. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu úvěru pak splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy; smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalované byla dne 21. 1. 2024 na její bankovní účet poukázána částka 10 000 Kč. Dopisem ze dne 22. 5. 2025 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění celého úvěru k datu 25. 5. 2025 v důsledku porušování smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 181163 a současně ji vyzvala k zaplacení částky ve výši 30 388 Kč, a to nejpozději do 3 dnů od doručení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025 byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzývána k zaplacení částky 35 536,40 Kč a nákladů řízení; téhož dne byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě.

5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 21. 1. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky do výše 20 000 Kč. Žalovaná z daného úvěru vyčerpala částku ve výši 10 000 Kč, a to dne 22. 1. 2024 převodem na svůj bankovní účet, neuhradila dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaná nijak nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 10 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.