20 C 137/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 261 014,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 90 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 28. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 171 014,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 261 014,76 Kč od 1. 2. 2025 do 27. 3. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 171 014,76 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 31. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 261 014,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že dne 29. 1. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výše 90 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 90 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 014,76 Kč a smluvních sankcí ve výši 6 000 Kč. Žalované byla dne 19. 3. 2025 zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 8. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou jako klientem, ve které žalovaná uvedla číslo účtu , č. účtu, . Podle obsahu smlouvy uzavřely smlouvu o podnikatelském úvěru, podle které je žalovaná jako klient podnikatelem – fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně 1 měsíc ke dni uzavření smlouvy. Výše úvěru byla sjednána na 90 000 Kč, doba trvání úvěru na 12 měsíců ode dne vyčerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, to je ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, není-li stanoveno jinak. Den konečné splatnosti úvěru byl uveden 29. 1. 2025. Žalovaná se tak zavázala splácet úvěr včetně poplatků ve 12 stejných anuitních splátkách po 21 251,25 Kč. Smlouva byla podepsána dne 29. 1. 2024 a žalovanou byla podepsána elektronicky SMS kódem verifikace: 7249, přičemž ve smlouvě bylo uvedeno telefonní číslo žalované , Anonymizováno, a IČO žalované , Anonymizováno, .

5. Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu.

6. Dle potvrzení o provedené platbě provedla žalovaná platbu ve výši 1 Kč.

7. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 1. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 90 001 Kč.

8. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 17. 7. 2025 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 29. 1. 2024 byla na účet poukázána částka 90 001 Kč.

9. Předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2025 zaslanou žalované doporučeně téhož dne vyzývala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 294 424,76 Kč do 3 dnů.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 90 000 Kč. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Spotřebitelem tedy může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale také fyzická osoba podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti. V dané věci byla smlouva o úvěru sjednána bez uvedení účelu. Z obsahu smlouvy nevyplývá, že účelem poskytnutého úvěru bylo profesionální nebo podnikatelské využití peněžních prostředků žalovanou. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. Takový výklad odpovídá i unijnímu právu, podle kterého je třeba při výkladu pojmu „spotřebitel“ vycházet z postavení této osoby v určité smlouvě s ohledem na povahu a účel této smlouvy, a nikoli ze subjektivního postavení této osoby, neboť jedna a tatáž osoba může být považována za spotřebitele v rámci některých transakcí a za hospodářský subjekt v rámci jiných transakcí (v tomto smyslu viz rozsudek SDEU ze dne 3. 10. 2019, C-208/18). Tuto smlouvu tedy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.

11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 90 000 Kč ničeho neuhradila. Částka 90 000 Kč byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána. Kromě toho byly žalobkyni přiznány také úroky z prodlení, na které má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 19. 3. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 19. 3. 2025 má tedy soud za doručenou žalované dne 24. 3. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 27. 3. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 28. 3. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 28. 3. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.