20 C 14/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 405 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 22. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 405 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 157,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 349,64 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 3. 2024 do 21. 5. 2024, úrokem ve výši 39,90 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 3. 2024 do 13. 6. 2024 a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 6. 8. 2024 ve znění oprav ze dne 9. 8. 2024 a 18. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 405 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 8. 8. 2023 smlouvu o půjčce č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 999 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla ke dni 6. 4. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 14. 5. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 4. 12. 2024 žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Ta při posouzení vycházela nejen z informací získaných od žalovaného, ale i z veřejných databází.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 1. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Dle rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 1. 2. 2019 užíval žalovaný bankovní služby právní předchůdkyně žalobkyně.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2023 vyplývá, že žalovaný měl zájem uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, na základě které by mu žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které by měl žalovaný vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 999 Kč. Návrh je podepsán oběma stranami elektronicky. Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Návrh byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně akceptován.

7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti se podává způsob právní předchůdkyně, kterým ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Příjem a výdaje žalovaného ověřila z výpisu z účtu. Údaje jsou v souladu s údaji uvedenými v tabulce k posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný uvedl příjem ve výši 25 000 Kč a výdaje v celkové výši 12 000 Kč. Z údajů zjištěných právní předchůdkyní žalobkyně vyplývá, že žalovanému zbývalo na jiné výdaje 7 556 Kč.

8. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2000 do 8. 4. 2024 však nevyplývají žalobkyní tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného. Žalovaný má sice pravidelný měsíční příjem od zaměstnavatele, ale ten nedosahuje tvrzené výše a pohybuje se v rozpětí od 8 498 Kč do 14 913 Kč. Naopak z výpisu nejsou patrné žádné pravidelné výdaje žalovaného, vyjma sázkových a herních serverů.

9. Z tabulky umoření (přehledu půjčky) vyplývá, že žalovaný neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně ničeho.

10. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 12. 1. 2024 se podává, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 17 912,60 Kč. Dopis byl odeslán žalovanému dne 12. 1. 2024.

11. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 1. 12. 2024 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 8. 8. 2023 byla na účet připsána částka 15 000 Kč.

12. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023 bylo zjištěno, že společnost I-Xon a. s. jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

13. Ve vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 4. 2024 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky společnosti I-Xon a. s. Dopis byl odeslán žalovanému dne 12. 4. 2024.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2024/03 ze dne 6. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

15. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 5. 2024 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno spolu s předžalobní výzvou dne 14. 5. 2024.

16. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 14. 5. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 24 122,59 Kč, a to do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.

17. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní (kopie OP žalovaného, ceník produktů a služeb, VOP a produktové podmínky) soud pro nadbytečnost neučinil žádná skutková zjištění.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o. z., která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel zavázala, že žalovanému jako dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 39,90 %. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet v plném rozsahu a žalovaný neuhradil ničeho. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma mimořádného výpisu z účtu žalovaného, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

19. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 15 000 Kč neuhradil ničeho, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 15 000 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány od 22. 5. 2024 do zaplacení s ohledem na termín splatnosti dlužné částky uvedený v předžalobní výzvě. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.