20 C 158/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13 059 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 7 930 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 10. 2023 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 129 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 059 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit do 20. 10. 2023. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet č. , č. účtu, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalované ji právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala ve veřejně dostupných databázích. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 77. 11. 2024 byla postoupena pohledávka , právnická osoba, za žalovanou na společnost , právnická osoba, , která ji téhož dne postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 25. 12. 2024. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Následně podáním ze dne 12. 8. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky 7 930 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení zpět s tím, že tuto částku žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby uhradila.

4. Soud s ohledem na učiněný dispoziční úkon žalobkyně v podobě částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 7 930 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 8. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, uzavřené dne 14. 10. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Z dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne 15. 10. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a žalované bylo prodlouženo datum splatnosti do 20. 10. 2023.

7. Dle potvrzení o platbě ze dne 27. 12. 2024 se podává, že na účet právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 29. 1. 2021 poukázána částka 1 Kč z účtu č. , č. účtu, .

8. Dle potvrzení o platbě ze dne 27. 12. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 14. 10. 2022 částku 9 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

9. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 6. 6. 2025 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 14. 10. 2022 byla na účet připsána částka 9 000 Kč pod VS , var. symbol, . Ze sdělení ze dne 12. 8. 2025 pak vyplývá, že pod VS , var. symbol, učinila žalovaná ve prospěch účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, platby v celkové výši 37 747,71 Kč.

10. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne 25. 12. 2024 oznámení o postoupení pohledávky.

12. Předžalobní výzvou ze dne 25. 12. 2024, zaslanou žalované doporučeně téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 25 868,85 Kč do 3 dnů.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 9 000 Kč již uhradila 37 747,71 Kč a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala.

15. S ohledem na uvedené soud žalobu co do částky 5 129 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve II. výroku tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci plně procesně úspěšná, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.