20 C 161/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 715,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 640,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 628,62 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení a částku 74,81 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 715,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 57 400 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného z registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a náhledem na bankovní účet žalovaného (transakce dokládající jeho příjmy a výdaje). Správnost identifikačních údajů žalovaného byla potvrzena žalovaným podpisem úvěrové smlouvy, který učinil elektronicky. Žalovaný z úvěrové smlouvy čerpal dne 29. 5. 2024 částku 5 500 Kč. Při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil službu SMS servis (poplatek 19,20 Kč). V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 7 VOP. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 5 499,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvního úroku ve výši 7 011,97 Kč a poplatku za informační SMS servis ve výši 19,20 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu dle čl. 8.1 VOP ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 9. 7. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 29. 5. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše kreditního rámce 57 400 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit vyčerpanou částku v pravidelných denních splátkách. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uvedeno tímto podepisuji.

5. Z autorizace ověření totožnosti nahlédnutím na bankovní účet vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

6. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žil žalovaný sám. Měsíční výdaje na půjčky měl ve výši 0 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 12 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 4 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu byla 44 158 Kč, přičemž žalovaný uvedl 35 000 Kč. Disponibilní příjem byl ve výši 18 500 Kč.

7. Z dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 44 158 Kč.

8. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla dne 29. 5. 2024 poukázána částka ve výši 5 500 Kč na účet č. , č. účtu, .

9. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 6. 6. 2025, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 29. 5. 2024 byla na účet poukázána částka 5 500 Kč.

10. Výzvou ze dne 27. 9. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím e-mailu k úhradě dlužné částky ve výši 13 345,40 Kč.

11. Výzvou k plnění ze dne 20. 1. 2025, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 13 345,40 Kč, a to do 3 dnů.

12. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše úvěrového rámce ve výši 57 400 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 44 158 Kč a výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého jsou patrné některé neověřené výdaje žalovaného. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko s jeho prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalobkyně však ani k výzvě soudu nedoplnila skutková tvrzení ohledně toho, jaké konkrétní částky a kdy žalovaný na své smluvní závazky uhradil. Není tedy zřejmé, o jakou částku se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalobkyně v návrhu pouze uvedla, že částky zaplacené žalovaným jsou použity nejprve na úhradu úroků, pak smluvních poplatků, a poté na zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně však v návrhu neuvedla, jaké konkrétní částky žalovaný uhradil, a tuto informaci soudu nesdělila ani k písemné výzvě. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska bezdůvodného obohacení (ohledně částky, kterou žalovaný na předmětný úvěr celkem uhradil).

15. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť smlouva o úvěru byla shledána neplatnou a k nároku z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyně nedoplnila skutková tvrzení ohledně toho, jaké konkrétní částky a kdy žalovaný na své smluvní závazky uhradil.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci plně procesně úspěšný, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.