20 C 164/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 22 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 25. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 14 940 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 814,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 008,34 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 906,79 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 866,79 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 8 040 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 490,52 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 5. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 980 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč. Pohledávka byla ke dni 10. 12. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 9. 3. 2026. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 14. 7. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaných příjmů i výdajů žalované, když žalovaná uvedla příjmy ve výši 16 291 Kč a výdaje ve výši 14 610 Kč. Disponibilní příjem měla ve výši 1 681 Kč, a tudíž byla schopna splátky ve výši 1 460 Kč splácet. Příjmy žalovaná doložila dohodou o pracovní činnosti a potvrzením o výši příjmu, výdaje byly zkoumány nahlédnutím do výpisu z účtu žalované. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 2 960 Kč.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 31. 7. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z žádosti o úvěr ze dne 8. 11. 2023 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že má příjem ve výši 16 291 Kč a má celkové měsíční výdaje ve výši 14 610 Kč. Použitelný měsíční příjem byl stanoven na 1 681 Kč. Uvedla, že žije u druha a má jednu vyživovací povinnost.

6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností právnická osoba a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 20 440 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč.

7. Z transakční historie vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 2 960 Kč 8. Z dohody o pracovní činnosti ze dne 7. 2. 2023 se podává, že žalovaná byla zaměstnána na úklidové práce na 15 hodin týdně s odměnou ve výši 110 Kč/hodina.

9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 7. 11. 2023 se podává, že žalovaná měla čistý měsíční příjem za 12 měsíců ve výši 15 856 Kč a za poslední 3 měsíce ve výši 16 291 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Žalobkyně za odkoupené pohledávky uhradila kupní cenu.

11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. O odeslání oznámení žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

12. Výzvou k plnění ze dne 9. 3. 2026, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 26 371,37 Kč, a to do 24. 3. 2026.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 11 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze pracovní smlouvu a potvrzení o výši příjmů žalované. K výdajové stránce nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 11 000 Kč již uhradila 2 960 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 8 040 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 s termínem splnění do 24. 3. 2026, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 25. 3. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 25. 3. 2026, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.