20 C 168/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 71 232,02 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 71 232,02 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 369,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 450,44 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 60 899,16 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 59 999,16 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 12. 3. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 71 232,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 5. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce ve výši 60 000 Kč, a to opakovaně na bankovní účet žalované. Žalovaná načerpala celkem 160 750,59 Kč a uhradila 181 508,87 Kč. Pohledávka byla ke dni 29. 9. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 16. 1. 2026. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 17. 6. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vzala v potaz sociální a demografická data a vyhodnotila informace z žalovanou předložených výpisů z běžného účtu.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 7. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 5. 8. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností právnická osoba a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 60 000 Kč s možností opakovaného čerpání, a to na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 79 405,20 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 54 % ročně. Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. Na smlouvě není uveden podpis ani jedné ze strany.

6. Z potvrzení o provedení transakcí za období od 5. 8. 2022 do 13. 5. 2025 se podává, že na účet žalované č. č. účtu byly poukázány částky v celkové výši 160 750,59 Kč.

7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. hodnota načerpala celkem 160 750,59 Kč a uhradila celkem 181 508,87 Kč.

8. Ze sdělení MONETA Money Bank, a. s., ze dne 4. 6. 2026 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. č. účtu je žalovaná. V období od 5. 8. 2022 do současnosti byly na účet pod VS var. symbol poukázány částky v celkové výši 160 750,59 Kč.

9. Z výzvy před zesplatněním ze dne 6. 8. 2025 se podává, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 9 042,74 Kč s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 30 dnů, dojde ke zesplatnění celého úvěru. O odeslání výzvy nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovanou, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. Žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila kupní cenu.

11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.

12. Výzvou k plnění ze dne 16. 1. 2026, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 78 900,88 Kč, a to do 31. 1. 2026.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 160 750,59 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 160 750,59 Kč již uhradila 181 508,87 Kč, a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala.

15. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci plně procesně úspěšná, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.