20 C 170/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 311,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 544,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 16. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 12 767,14 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 364,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 186,05 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 089,11 Kč od 30. 9. 2025 do 15. 1. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 544,42 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 17 189,11 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 12. 3. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 311,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 23. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to opakovaně, na jeho bankovní účet. Žalovaný načerpal celkem 24 675,01 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 16 130,32 Kč. Protože nehradil žalovaný sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 28. 7. 2025 zesplatnila. Pohledávka byla ke dni 29. 9. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 31. 12. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 29. 6. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně ze sociálních a demografických dat, informací z interních a externích databází a registrů a bonitu zkontrolovala také nahlédnutím do výpisů z účtu žalovaného.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 31. 7. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 23. 7. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností právnická osoba a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, a to opakovaně, na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 60 % ročně a RPSN činilo 81,02 %.

6. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. hodnota uhradil celkem 16 130,32 Kč.

7. Ze sdělení Komerční banky, a. s., ze dne 11. 6. 2026 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. č. účtu je žalovaný a že byly na účet poukázány dne 23. 7. 2024 částka 15 000 Kč, dne 29. 7. 2024 částka 5 000 Kč, dne 25. 11. 2024 částka 2 081,94 Kč a dne 17. 1. 2025 částka 2 593,07 Kč. Celkem tedy 24 675,01 Kč. Tyto informace jsou shodné s informacemi z potvrzení o provedení transakce.

8. Z výzvy ze dne 23. 6. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 4 022,06 Kč s tím, že nebude-li částka uhrazena do 30 dnů od odeslání výzvy, bude úvěr zesplatněn. O odeslání výzvy nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila kupní cenu.

10. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025, odeslaném žalovanému dne 14. 11. 2025, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.

11. Výzvou k plnění ze dne 31. 12. 2025, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 23 761,73 Kč, a to do 15. 1. 2026.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 24 675,01 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytl. Žalovaný na částku 24 675,01 Kč již uhradil 16 130,32 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 8 544,69 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 31. 12. 2025 s termínem splnění do 15. 1. 2026, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 16. 1. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 16. 1. 2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.