20 C 183/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 479,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 3. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 7 079,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 479,14 Kč od 14. 6. 2023 do 2. 1. 2025, ve výši 15 % ročně z částky 7 079,14 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení a ve výši 3 % ročně z částky 9 400 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 10. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 479,14 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 9 400 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do 13. 6. 2023. Na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 9 400 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 079,14 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla postoupena pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 20. 12. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 8. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 9 400 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně, poplatek za poskytnutí byl sjednán ve výši 7 079,14 Kč a žalovaný měl úvěr včetně poplatku splatit jednorázově k 13. 6. 2023. Smlouva je podepsána zástupcem věřitele a u podpisu klienta je uveden SMS kód 340885. Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Dle potvrzení o platbě ze dne 5. 12. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 24. 5. 2023 částku 9 400 Kč na účet č. , č. účtu, .

6. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 16. 7. 2025, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 24. 5. 2023 byla na účet poukázána částka 9 400 Kč.

7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

8. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.

9. Výzvou k plnění ze dne 20. 12. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 34 575,26 Kč, a to do 3 dnů.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 9 400 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 9 400 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 20. 12. 2024 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 20. 12. 2024 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 30. 12. 2024. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 2. 1. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 3. 1. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 3. 1. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalovaného z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný (46,2 % a 53,8 %).

13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.