20 C 259/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 72 741,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 659,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 4. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 20 082,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 846,15 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 396,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 69 726,38 Kč od 14. 5. 2025 do 3. 4. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 067,19 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, a úroku ve výši 9,3 % ročně z částky 69 726,38 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 7 707,07 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 30. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 741,38 Kč se zákonnými a smluvními úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že dne 20. 8. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 268 Kč počínaje dnem 15. 10. 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,30 % ročně. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z bankovních registrů klientských informací i z nebankovních registrů, z insolvenčního rejstříku a dalších. Údaje uvedené žalovaným konfrontovala s údaji získanými z registrů a dále se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného. Protože žalovaný řádně úvěr nesplácel, žalobkyně ke dni 19. 3. 2025 úvěr zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení úvěru. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 2. 10. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že vyhodnotila informace získané především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází a z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací. Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni a z interní databáze nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. V prohlášení žalovaný uvedl, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 30 000 Kč, příjem z podnikatelské činnosti je ve výši 400 000 Kč ročně, tj. 33 333 Kč měsíčně, a příjem rodinného příslušníka v domácnosti je ve výši 30 000 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za 7 měsíců pak ověřila, že jeho průměrný příjem činí 55 635,90 Kč. Žalobkyně i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 27 547 Kč. Po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 48,21 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje. Uzavřela, že o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet vypovídá i to, že uhradil 24 splátek.

4. Podáním ze dne 9. 10. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se provedených úhrad. Uvedla, že žalovaný uhradil na jistině částku 15 273,62 Kč, na obchodním úroku částku 14 395,42 Kč, na úroku z prodlení částku 0,77 Kč a na poplatcích částku 2 671 Kč. Celkem tedy žalovaný uhradil 32 340,81 Kč.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 10. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9,30 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 1 268 Kč, celkem mělo být uhrazeno 120 892,36 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěrovou smlouvy podepsal prostřednictvím aplikace Mobilní banka.

7. Z výpisu z účtu ze dne 26. 8. 2022 se podává, že na účet č. , č. účtu, byla vyplacena částka 85 000 Kč dne 22. 8. 2022.

8. Z upomínky ze dne 19. 11. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 265,41 Kč s upozorněním, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 26. 11. 2024 může dojít ke zesplatnění úvěru. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

9. Z výzvy ze dne 29. 1. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 9 157,19 Kč s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 19. 3. 2025 dojde tímto dnem ke zesplatnění úvěru. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

10. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 31. 1. 2022 do 22. 8. 2022 se podává množství kreditních položek, přičemž řada těchto kreditních položek není příjmem žalovaného, když předmětem těchto transakcí je platba za benzín, čokoládu, tabletky, energy drink, párek v rohlíku a jiné.

11. Z výpisu z bankovního a nebankovního registru se podává, že zde není žádný záznam na jméno žalovaného.

12. Z návrhu na poskytnutí úvěru ze dne 20. 8. 2022 se podává, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, má středoškolské vzdělání s maturitou. Žalovaný doložil čestným prohlášením své příjmy ze závislé činnosti ve výši 30 000 Kč a z podnikání ve výši 400 000 Kč a příjmy rodinných příslušníků v domácnosti ve výši 30 000 Kč. Náklady na bydlení uvedl ve výši 10 000 Kč a ostatní výdaje uvedl ve výši 3 000 Kč. Žalovaný měl u žalobkyně již 4 produkty, a to kreditní karty s limitem 30 000 Kč a 50 000 Kč a úvěry ve výši 2 x 100 000 Kč. Jeho interní splátky byly ve výši 8 956 Kč.

13. Z upomínky ze dne 25. 9. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 915,59 Kč. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

14. Ze sdělení Komerční banky, a. s., ze dne 22. 9. 2025 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 22. 8. 2022 byla na účet připsána částka 85 000 Kč.

15. Předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2025, zaslanou žalovanému dne 27. 3. 2025, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 76 797,68 Kč do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.

16. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 32 340,81 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis z bankovního účtu žalovaného a výpis z bankovního a nebankovního registru. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena aktivní ani pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho skutečné příjmy a pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své příjmy měl žalovaný doložit žalobkyni na základě čestného prohlášení a své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

18. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 85 000 Kč již uhradil 32 340,81 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 52 659,19 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány od 4. 4. 2025 do zaplacení s ohledem na termín splatnosti dlužné částky uvedený v předžalobní výzvě ze dne 25. 3. 2025. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 31,4 % (žalobkyně byla úspěšná co do 65,7 % a neúspěšná co do 34,3 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 24 544,80 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 910 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 15. 10. 2025) v celkové výši 16 080 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) považována částka 72 741,38 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 4 020 Kč, 4 režijní paušály po 450 Kč, tedy 1 800 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 3 754,80 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

20. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 31,4 % z částky 24 544,80 Kč, tedy ve výši 7 707,07 Kč.

21. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.