20 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 727,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 6. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 9 559,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 351,08 Kč od 3. 12. 2024 do 5. 12. 2024 a ve výši 12,75 % ročně z částky 351,08 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, a částky 167,83 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 727,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného z registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a náhledem na bankovní účet žalovaného (transakce dokládající jeho příjmy a výdaje). Správnost identifikačních údajů žalovaného byla potvrzena žalovaným podpisem úvěrové smlouvy, který učinil elektronicky. Žalovaný z úvěrové smlouvy čerpal dne 3. 2. 2024 částku 8 000 Kč. Při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil službu Presto (poplatek 165 Kč) a SMS servis (poplatek 26,88 Kč). V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 VOP. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 159,20 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč, smluvního úroku ve výši 9 208,77 Kč a poplatku za informační SMS servis ve výši 26,88 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu dle čl. 6.4 VOP ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou ze dne 27. 11. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V podání ze dne 14. 5. 2025 žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila dle interní metodiky. Od žalovaného si zjistila informace ohledně celkového počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem a pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy. Žalobkyně si dále ověřila čistý měsíční příjem spotřebitele a ověřila, zda se spotřebitel nenachází v registrech CEE, IR, neplatných dokladů MVČR, TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a. s., hledaných osob PČR, politicky aktivních osob, KN a sankčních seznamů. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 5. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 3. 2. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše kreditního rámce 28 400 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit vyčerpanou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uvedeno tímto podepisuji.

6. Z autorizace ověření totožnosti nahlédnutím na bankovní účet vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

7. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žil žalovaný s dalšími 2 členy ve společné domácnosti. Měsíční výdaje na půjčky měl ve výši 2 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 13 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč a ostatní výdaje ve výši 6 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu byla 17 886 Kč, přičemž žalovaný uvedl 35 000 Kč. Disponibilní příjem byl ve výši 8 800 Kč.

8. Z dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 17 886 Kč.

9. Z výpisu ze systému Kontomatik k účtu č. , č. účtu, se podává množství kreditních a debetních položek. Z výpisu je patrné načerpání úvěru od , právnická osoba, dne 11. 12. 2023 a dále příjem od zaměstnavatele z prosince ve výši 11 785 Kč a diety ve výši 10 453,96 Kč a z listopadu ve výši 9 707 Kč a 2 124 Kč a diety ve výši 1 912,88 Kč. Z výpisu je dále patrné, že žalovaný používal kontokorentní úvěr u předmětného účtu.

10. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla dne 3. 2. 2024 poukázána částka ve výši 8 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

11. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 26. 2. 2025, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 3. 2. 2024 byla na účet poukázána částka 8 000 Kč.

12. Výzvou ze dne 2. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím e-mailu k úhradě dlužné částky ve výši 18 567,68 Kč.

13. Výzvou k plnění ze dne 27. 11. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 18 567,68 Kč, a to do 3 dnů.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dokumentu s názvem identifikované příjmy, ze kterého se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 17 886 Kč, výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého je patrné, že údaje uvedené žalovaným nejsou příliš věrohodné (rozdílný uvedený a zjištěný příjem, splátky uvedené ve výši 2 Kč a jiné výdaje ve výši 6 Kč…) a výpis ze systému Kontomatik, ze kterého vyplývá, že žalovaný hradil nájem a služby u společnosti Heimstaden. Tato sdělení by tak na straně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování zejména jeho výdajů. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko s jeho prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 8 000 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 27. 11. 2024 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 27. 11. 2024 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 2. 12. 2024. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 5. 12. 2024, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 6. 12. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 6. 12. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci plně procesně úspěšný, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.