20 C 260/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 497,83 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 4. 4. 2025 do 13. 5. 2025 ve výši 314,11 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 14. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 7 502,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 938,86 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 715,29 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 502,17 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 297,71 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 22. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 000 Kč se zákonnými a smluvními úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že dne 19. 1. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z bankovních registrů klientských informací i z nebankovních registrů, z insolvenčního rejstříku a dalších. Údaje uvedené žalovaným konfrontovala s údaji získanými z registrů a dále se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného. Žalobkyně odstoupila přípisem ze dne 24. 1. 2025 od smlouvy a požadovala okamžité zaplacení úvěru. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 29. 9. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že vyhodnotila informace získané především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází a z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací. Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni a z interní databáze nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. V prohlášení žalovaný uvedl, že jeho příjem z podnikatelské činnosti je ve výši 30 000 Kč měsíčně. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za 7 měsíců pak žalobkyně ověřila, že jeho průměrný příjem činil 43 148,50 Kč a při uzavření dodatku ke smlouvě 57 659,69 Kč. Žalobkyně i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 11 190 Kč. Po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 61,70 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje. Při uzavření dodatku vycházela žalobkyně z výdajů žalovaného v celkové výši 11 580 Kč. Po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 58,40 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje. Uzavřela, že o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet vypovídá i to, že uhradil 36 splátek.

4. Podáním ze dne 2. 10. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se výše čerpaných finančních prostředků a výše uhrazených finančních prostředků. Uvedla, že žalovaný za dobu trvání smlouvy vyčerpal celkem 481 615,08 Kč a uhradil částku 451 615,08 Kč na jistinu, částku 5 502,17 Kč na obchodním úroku a částku 20 Kč na poplatcích. Celkem tedy uhradil částku 457 117,25 Kč.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 10. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě č. , hodnota, ze dne 19. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně, a to v pravidelných splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny. Žalovaný úvěrovou smlouvy podepsal prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, .

7. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne 7. 2. 2025 se podává, že na účtu č. , č. účtu, je evidován dluh ve výši 35 110,76 Kč.

8. Z upomínky ze dne 29. 11. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 364,39 Kč. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

9. Z oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne 24. 1. 2025, odeslaného žalovanému dne 27. 1. 2025, se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z kreditní karty a oznámila mu odstoupení od smlouvy.

10. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 30. 6. 2021 do 20. 6. 2022 se podává množství kreditních položek, avšak žádné položky debetní.

11. Z výpisů z bankovního a nebankovního registru se podává, že zde je u žalovaného odvolaná žádost o úvěr ve výši 120 498 Kč/nevyřízená žádost.

12. Z žádosti o osobní kreditní kartu ze dne 19. 1. 2022 se podává, že žalovaný požádal o poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč.

13. Z návrhu na poskytnutí úvěru ze dne 19. 1. 2022 se podává, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, má středoškolské vzdělání s maturitou. Žalovaný uvedl své příjmy z podnikání ve výši 360 000 Kč. Náklady na bydlení uvedl ve výši 3 000 Kč a ostatní výdaje uvedl ve výši 1 000 Kč.

14. Z žádosti o zvýšení celkové výše úvěru k osobní kreditní kartě ze dne 21. 6. 2022 se podává, že žalovaný požádal o zvýšení úvěrového rámce na částku 30 000 Kč.

15. Z dodatku ke smlouvě o osobní kreditní kartě ze dne 21. 6. 2022 se podává, že žalovanému byl zvýšen úvěrový rámec na 30 000 Kč. Žalovaný dodatek k úvěrové smlouvě podepsal prostřednictvím aplikace KB Klíč.

16. Z upomínky ze dne 25. 9. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 915,59 Kč. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

17. Z upomínky ze dne 10. 10. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 419,47 Kč. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

18. Z upomínky ze dne 21. 10. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 4 336,87 Kč. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

19. Z upomínky ze dne 19. 11. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 265,41 Kč. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

20. Předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2025, zaslanou žalovanému dne 27. 3. 2025, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 35 908,26 Kč do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.

21. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o kreditní kartě, na základě této služby byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis z bankovního účtu žalovaného a výpis z bankovního a nebankovního registru. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena aktivní ani pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho skutečné příjmy a pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Není zřejmé, čím žalovaný doložil žalobkyni své příjmy a své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

23. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 481 615,08 Kč již uhradil 457 117,25 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 24 497,83 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány od 4. 4. 2025 do zaplacení s ohledem na termín splatnosti dlužné částky uvedený v předžalobní výzvě ze dne 25. 3. 2025. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 30,2 % (žalobkyně byla úspěšná co do 65,1 % a neúspěšná co do 34,9 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 7 608,30 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 280 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 2 100 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) je sazba za jeden úkon právní služby 700 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, odměnu za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 15. 10. 2025) ve výši 2 380 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 32 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 2 380 Kč, 1 režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 1 098,30 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

25. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,2 % z částky 7 608,30 Kč, tedy ve výši 2 297,71 Kč.

26. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení (do návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu více žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly.Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.