20 C 3/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 26 791 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 10. 8. 2024 do 27. 8. 2024 ve výši 118,44 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 6 791 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 10. 8. 2024 do 27. 8. 2024 ve výši 50,01 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 791 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 791 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že dne 8. 3. 2024 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a volitelnými poplatky za služby. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace, např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a taktéž nahlížejí do externích úvěrových registrů. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Protože řádně úvěr nesplácel, žalobkyně ke dni 28. 6. 2024 úvěr zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 26 791 Kč, z tohoto neuhrazená jistina činí 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí půjčky činí 660 Kč, poplatek za expres výplatu činí 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku činí 396 Kč, poplatky za SMS servis činí 196 Kč, úroky činí 2 940 Kč, náklady na vymáhání činí 900 Kč (3x 300 Kč) a smluvní pokuta činí 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Kromě toho žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 2. 12. 2024 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že využívala statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Jeho výsledkem je pak limit nejvyšší měsíční splátky (MLS). MLS je vypočítán vždy jak na žadatele, tak i na domácnost. Tyto dva výpočty se porovnají a využívá se ten MLS, který je nižší. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného i v potřebných registrech NRKI a ISIR, v registru NRKI byl nalezen pozitivní výsledek, v ostatních registrech nikoli. Z tohoto důvodu dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 1. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne 8. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s pevným úrokem, kdy celkem měl uhradit 27 520 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Úvěr měl žalovaný čerpat okamžitě, bezhotovostně. Smlouva obsahuje ujednání o poplatcích za vedení účtu, za výběry z bankomatů a dalších poplatcích a také sankce jako důsledek nesplácení úvěru, a to náklady na upomínky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uveden číselný kód 354734.

6. Dle potvrzení o provedení platby ze dne 8. 3. 2024 byla dne 8. 3. 2024 poukázána částka ve výši 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Toto potvrzuje i výpis z účtu žalobkyně.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad úvěrové smlouvy č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný neuhradil ani první splátku.

8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaný byl prověřován oddělením řízení rizik, které zjistilo, že žalovaný nemá žádné děti, jako zdroj příjmů uvedl zaměstnanec, výše příjmu činila 16 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti uvedl ve výši 20 000 Kč a uvedl splátky jiným společnostem ve výši 5 000 Kč.

9. Žalovaný byl lustrován i v potřebných registrech NRKI a ISIR, v registru NRKI byl nalezen pozitivní výsledek, v ostatních registrech nikoli.

10. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že u žalovaného bylo odmítnuto celkem 23 žádostí o kontrakt, jsou v něm evidovány celkem 4 existujících kontrakty. Žalobkyně kalkulovala se zjištěním, že celková výše splátek jiným společnostem, včetně žalobkyně, činí 5 000 Kč, avšak z úvěrové zprávy se podává celková výše splátek minimálně ve výši 10 400 Kč.

11. Ze sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 27. 11. 2024 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 8. 3. 2024 byla na účet připsána částka 20 000 Kč.

12. Dne 13. 5. 2024 vyhotovila žalobkyně výzvu, kterou odeslala žalovanému dne 14. 5. 2024.

13. Dne 28. 6. 2024 vyhotovila žalobkyně pro žalovaného výzvu ke splacení celého úvěru č. , číslo, , a to v částce 26 921 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy na bankovní účet žalobkyně. O odeslání výzvy nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

14. Předžalobní výzvou ze dne 26. 7. 2024, zaslanou žalovanému doporučeně dne 29. 7. 2024, vyzývala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 26 791 Kč do 9. 8. 2024.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu vyjma úvěrové zprávy nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 20 000 Kč neuhradil ničeho, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány od 10. 8. 2024 do 27. 8. 2024 v kapitalizované výši 118,44 Kč a od 28. 8. 2024 do zaplacení s ohledem na termín splatnosti dlužné částky uvedený v předžalobní výzvě, která byla žalovanému prokazatelně odeslána. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalovaného z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný (49, 4 % a 50,6 %).

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.