20 C 399/2025
č. j. 20 C 399/2025-43
V PLATNOSTIOkresní soud v Karviné zamítl žalobu o vyplacení částky přes 328 tisíc korun, protože žalobkyně neprokázala skutečné poskytnutí úvěru. Soud se opřel o § 3028 odst. 3 o. z. a § 497 obch. zák., podle nichž závazek dlužníka vzniká až po reálném poskytnutí prostředků, nikoli jen sjednáním smlouvy. Žalobkyně nesla důkazní břemeno ohledně čerpání úvěru, avšak nepředložila žádné důkazy, které by to potvrdily. Soud proto rozhodl, že žaloba není důvodná, a náklady řízení nebyly náhradně přiznány.
Plný text
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 328 389,65 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 328 389,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 844,88 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 328 389,65 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 14,31 % ročně z částky 305 761,95 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 14,31 % ročně z částky 21 658,70 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 328 389,65 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 11. 2012 smlouvu o úvěru. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, a to na bankovní účet č. č. účtu, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 5 751 Kč. Žalovaný nehradit předepsané splátky řádně a včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně úvěr k 9. 6. 2013 zesplatnila. Pohledávka byla ke dni 9. 10. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 29. 7. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 28. 1. 2026 pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že nemá od původního věřitele k dispozici výpis z účtu ani základní obratovou historii. Inkasní společnosti uhradil žalovaný celkem 5 600 Kč.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 2. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 11. 2012 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi bankou právnická osoba a žalovaným jako dlužníkem a klientem. Banka se zavázala dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 300 000 Kč, a to na úvěrový účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 490 962 Kč, a to v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 5 751 Kč.
6. Ze sdělení právnická osoba ze dne 19. 1. 2026, vyplývá, že úvěrový účet č. č. účtu byl založen dne 1. 11. 2012 a byl zrušen dne 1. 12. 2013. Banka nedisponuje informacemi a doklady v případě bankovních obchodů starších 10 let.
7. Z přehledu plateb InvestCapital LTD se podává, že žalovaný uhradil tomuto subjektu celkem 5 600 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele (InvestCapital LTD) pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.
9. Výzvou k plnění ze dne 29. 7. 2025, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 396 211,10 Kč, a to do 13. 8. 2025.
10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
11. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. podle § 497 a násl. obch. zák. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o. z. a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno nejpozději podáním žaloby.
14. Smlouva o úvěru podle § 497 obch. zák. představuje závazek věřitele poskytnout dlužníkovi dohodnuté peněžní prostředky a závazek dlužníka tyto prostředky vrátit spolu s úroky. Závazek dlužníka vrátit úvěr vzniká až na základě skutečného poskytnutí peněžních prostředků. Samotné sjednání smlouvy bez následného plnění nevede ke vzniku dluhu. Tuto skutečnost byla povinna prokázat žalobkyně, která se domáhala plnění, neboť právě ona v žalobě tvrdila, že k poskytnutí úvěru došlo. Žalobkyně tedy nese důkazní břemeno ohledně existence tvrzené pohledávky a musí prokázat všechny skutečnosti, s nimiž vznik pohledávky spojuje.
15. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska poskytnutí předmětného úvěru žalovanému, avšak žádné další důkazy nenavrhla. Dle názoru soudu tedy žalobkyně v dané věci neprokázala, že žalovanému byly peněžní prostředky podle smlouvy o úvěru reálně poskytnuty. Žalobkyně nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy, ze kterých by bylo možné učinit skutkový závěr o čerpání úvěru. Za této situace nelze mít za prokázané, že žalovanému vznikla povinnost úvěr vrátit nebo plnit jiné povinnosti se smlouvou o úvěru spojené.
16. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně čerpání předmětného úvěr ze strany žalovaného.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci plně procesně úspěšný, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.