20 C 49/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o ochranu osobnosti

I. Žalovaný je povinen zdržet se pořizování obrazových a zvukových záznamů žalobkyně ve společných prostorách domu bez jejího souhlasu.

II. Žalovaný je povinen odstranit kamerové zařízení umístěné u vstupních dveří svého bytu tak, aby nesnímalo společné prostory domu.

III. Žalovaný je povinen zdržet se šíření a zveřejňování jakýchkoliv obrazových záznamů žalobkyně.

IV. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zdržet se pořizování obrazových a zvukových záznamů členů domácnosti žalobkyně ve společných prostorách domu bez jejich souhlasu, se zamítá.

V. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zdržet se šíření a zveřejňování jakýchkoliv obrazových záznamů členů domácnosti žalobkyně, se zamítá.

VI. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zdržet se dalšího obtěžování žalobkyně, zejména nadměrným hlukem, se zamítá.

VII. Žalovaný je povinen zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 920 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 1. 2026, ve znění doplnění ze dne 29. 1. 2026, se žalobkyně domáhala, aby soud stanovil žalovanému povinnost zdržet se pořizování obrazových a zvukových záznamů žalobkyně a členů její domácnosti ve společných prostorách domu bez jejich souhlasu, odstranit kamerové zařízení umístěné u vstupních dveří svého bytu tak, aby nesnímalo společné prostory domu, zdržet se šíření a zveřejňování jakýchkoli obrazových záznamů žalobkyně a členů její domácnosti a zdržet se dalšího obtěžování žalobkyně, zejména nadměrným hlukem. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný je jejím sousedem a má u svého bytu nainstalované kukátko s kamerou, prostřednictvím kterého dlouhodobě sleduje osoby pohybující se ve společných prostorách domu, včetně žalobkyně a její rodiny, a pořizuje obrazové záznamy. K pořizování záznamů a jejich následnému šíření žalobkyně nedala žalovanému souhlas. Tímto jednáním dochází k opakovanému zásahu do osobnostních práv žalobkyně, a to zejména do jejího soukromí a lidské důstojnosti. Žalovaný záznamy posílá mj. SVJ. Dále žalovaný ruší žalobkyni hlasitou hudbou. Věc opakovaně řešili na policii i na Magistrátu města Karviná.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně nemá nárok na odstranění kukátka, k čemuž odkázal na vyjádření Úřadu na ochranu osobních údajů. Důvodem pro zveřejnění záznamů na Facebooku byla veřejná dehonestace, obtěžování a bezpečnostní situace v domě. Necítí žádnou vinu. Naopak ho obtěžuje žalobkyně a její návštěvy, které mu do kukátka dělají návrhy. Žalobkyně ho obtěžuje i přes jeho výslovný zákaz, zaslala mu žádost o přátelství na Facebooku. Zveřejňování na Facebooku prozatím pozastavil, ale pokud na to bude mít nárok, tak v tom bude pokračovat. Další záznamy nahrává pouze pro potřeby trestních nebo přestupkových řízení. Uvedl, že žalobkyně ho nikdy nezajímala tak, aby ji vůbec pozdravil. Na Facebooku existovalo jedno video, na kterém byla zachycena žalobkyně, které po podání žaloby stáhl.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 5. 8. 2026, přičemž žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z printscreenů veřejné Facebookové stránky žalovaného se podává, že žalovaný k žádosti o přátelství ze strany žalobkyně uvedl, že „to by se radši nechal vykastrovat kamenem“ a dále, že „by bylo úchvatné, kdyby nabíječi plnili svůj účel a mě ty jejich k.n.y neotravovaly“. Dále u dvou videozáznamů opakovaně uvedl, že „o vás bych neopřel ani rezervu z návěsu Vy zříceniny. Který nabíječ, popř. policajt to zas odvázal od topení?“ a „Zase jste se zbořily vy zříceniny? A s dítětem? To bych musel být nekrofil, abych to chtěl vidět, fuj. Kde to má zase nabíječe?“.

5. Na fotografii na č. l. 7 je zachycena žalobkyně se svým dítětem, a to z kamery umístěné ve dveřích žalovaného.

6. Na videozáznamu ze dne 27. 11. 2025 v 18.47 hodin je zachycena žalobkyně se svým dítětem, jak schází ze schodů v domě. Záznam je opět učiněn prostřednictvím kamery umístěné ve dveřích žalovaného. Jedná se o jeden z videozáznamů, který žalovaný zveřejnil na Facebooku s výše uvedenými komentáři.

7. Na videozáznamu ze dne 6. 12. 2025 v 6.38 hodin je zachycen mladý muž, jak schází ze schodů v domě, zapaluje si cigaretu a telefonuje.

8. Ze sdělení společnosti právnická osoba ze dne 11. 6. 2026 se podává, že žalovaný pořizuje videozáznamy prostřednictvím instalovaného dveřního kukátka a tyto záznamy následně rozesílá e-mailem různým institucím a orgánům. Pořízené záběry rovněž zveřejňuje na sociálních sítích i s různými komentáři. Z e-mailové komunikace je zřejmé, že žalovaný ve svých sděleních používá vůči vlastníkům (nájemcům) urážlivé a znevažující formulace a opakovaně na ně podává oznámení či podněty. Z přiložených e-mailů se podává, že žalovaný posílá velké množství e-mailů, jejichž adresáty jsou zástupci společnosti právnická osoba, zaměstnanci Magistrátu města Karviná a Police ČR. V e-mailech popisuje dění v domě a uráží ostatní vlastníky a nájemce, podává na ně opakované stížnosti. Z přiložených fotografií je patrné, že žalovaný má na dveřích i oknech vylepeny texty proti „migrantům a ilegálům“. Z přiložených videozáznamů je patrné, že žalovaný nahrává pohyb různých osob po domě (včetně příslušníků Policie ČR), a to včetně příchodů a odchodů sousedů naproti, přičemž je zde viditelný interiér bytu sousedů.

9. Ze sdělení Magistrátu města Karviná, odboru správního, ze dne 12. 6. 2026 se podává, že na žalovaného bylo od roku 2021 podáno celkem hodnota podnětů, přičemž pouze ve dvou případech byla žalovanému uložena pokuta. Z usnesení ze dne 27. 1. 2025, č. j. SMK/012678/2025, se podává, že žalovaný byl shledán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku, když dne 27. 11. 2024 rušil noční klid hlasitou hudbou a boucháním.

10. Ze sdělení Policie ČR, obvodního oddělení Karviná 7, ze dne 18. 6. 2026 se podává, že žalovaný byl veden v celkem 5 řízeních jako podezřelý, a to ohledně neoprávněného pořizování kamerových záběrů, stížností vlastníků SVJ, pouštění hlasité hudby, pohoršujícím textům vylepeným na dveřích a napadení.

11. Ze spisu Úřadu na ochranu osobních údajů sp. zn. Anonymizováno se podává, že dne 14. 7. 2025 se na Úřad obrátilo bytové družstvo se stížností na žalovaného, který dlouhodobě a opakovaně pořizuje kamerové záznamy ze svého bytu pomocí elektronického kukátka, čímž narušuje soukromí zejména souseda naproti, ale i ostatních vlastníků a nájemců. Z vyrozumění k doručenému podání ze dne 20. 4. 2026 se podává, že Úřad sdělil, že zpracování osobních údajů v souvislosti s ochranou majetku a osob kamerovým systémem (digitálním dveřním kukátkem) lze považovat za oprávněný zájem správce (provozovatele kamerového systému) či třetí strany ve smyslu citovaného ustanovení, tzn. že prostřednictvím kamer lze za daným účelem určitý prostor monitorovat a pořizovat kamerový záznam, a to bez souhlasu dotčených/monitorovaných osob. K možnosti dalšího postupu Úřad sdělil, že dozorové kompetence Úřadu neumožňují kontrolovat obydlí, která nejsou užívaná k podnikatelské činnosti, anebo k provozování jiné hospodářské činnosti, a tudíž ani řešit většinu občanských neshod a sousedských sporů, neboť kontrolující není oprávněn vstupovat do takového obydlí, a nemůže proto ověřit režim a nastavení provozu kamery v obydlí. Úřad své dozorové a nápravné pravomoci v případě kamerových systémů provozovaných z obydlí může účinně uplatnit v případech následného zpracování osobních údajů obsažených v záznamech z takového zařízení, a to zejména v případech nevhodného zveřejnění nebo jiného zneužití kamerových záznamů obsahujících zachycené podoby identifikovatelných osob, kdy okolnosti nasvědčují tomu, že dochází k porušení povinností a zásad při zpracování údajů. Dále odkázal podatele na možnost řešit věc podle § 84-89 o. z. Žalovaný se k výzvě Úřadu vyjádřil tak, že videí má desítky a není problém je dodat.

12. Ze spisu Úřadu na ochranu osobních údajů sp. zn. Anonymizováno se podává, že Policie ČR celkem třikrát předala materiály ve věci žalovaného Úřadu k přijetí dalších opatření. Žalovaný k žádosti o součinnost zaslal Úřadu několik podání, kterými však nereagoval na konkrétní výzvy Úřadu. Usnesením ze dne 2. 3. 2026, č. j. Anonymizováno, byla věc předána Magistrátu města Karviná k projednání přestupku. Z upozornění správci ze dne 18. 3. 2026 se podává, že Úřad upozornil žalovaného, že zveřejňování jím pořízených videozáznamů na sociální síti Facebook může být v rozporu s právní úpravou a požádal ho o sdělení, zda byla videa z Facebooku smazána. Dále Úřad uvedl, že zveřejňování osobních údajů bez výslovného souhlasu subjektů údajů na jakékoliv on-line platformě, se jeví v rozporu s právní úpravou. Poskytnutí takto získaných údajů k dispozici orgánům veřejné moci, je-li o to správce požádán, je v souladu se zákonem. Z úředního záznamu ze dne 31. 3. 2026 se podává, že náhledem na profil žalovaného na Facebooku a YouTube bylo zjištěno, že na profilu se nenachází žádné videopříspěvky obsahující osobní údaje jiných subjektů. Usnesením ze dne 21. 7. 2026, č. j. UOOU-04806/25-23, byla věc předána Magistrátu města Karviná k projednání přestupku. Z úředního záznamu ze dne 21. 7. 2026 se podává, že nahlédnutím na Facebookový profil žalovaného bylo zjištěno, že se zde nachází videopříspěvky obsahující osobní údaje, a to zveřejněné záznamy pořízené kamerovým systémem. Z upozornění správci ze dne 22. 7. 2026 se podává, že Úřad upozornil žalovaného, že zveřejňování jím pořízených videozáznamů na sociální síti Facebook může být v rozporu s právní úpravou a požádal ho o sdělení, zda byla videa z Facebooku smazána. Z vyrozumění o předání věci ze dne 22. 7. 2026 se podává, že věc byla předána Magistrátu města adresa, avšak co se týče možného porušení zákona č. 110/2019 Sb., respektive nařízení (EU) 2016/679, spočívajícího ve zveřejnění pořízených záběrů na sociálních sítích, je nadále předmětem šetření Úřadu.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2026 se podává, že anonymizováno a společnost právnická osoba zaslali předžalobní výzvu žalovanému, ve které mu vytýkali mj. neoprávněné pořizování a zveřejňování záznamů osob, opakované rušení hlukem, nezamykání sklepních prostor a neodůvodněné přivolávání městské policie.

14. Z videozáznamů přiložených k podání žalovaného ze dne 22. 3. 2026 v 12.28 hodin (3-8 protokolu) se podává, že kukátko žalovaného zaznamenává jakýkoliv pohyb na chodbě. Na záznamech jsou zachycené různé osoby, jak vchází nebo vychází z domu okolo bytu žalovaného, či jak si čtou papíry umístěné na dveřích žalovaného.

15. Na videozáznamu ze dne 20. 1. 2026 v 19.01 hodin je patrná žalobkyně, jak čeká před bytem sousedů naproti žalovanému a následně předává sousedovi deku či šátek.

16. Na videozáznamu ze dne 16. 1. 2026 v 12.55 hodin jsou vidět sousedé bydlící naproti žalovanému, přičemž je zde dlouhý záběr dovnitř bytu sousedů.

17. Z videozáznamů přiložených k podání žalovaného ze dne 18. 5. 2026 v 00.08 hodin (11-14 protokolu) se podává, že kukátko žalovaného Anonymizováno zaznamenává jakýkoliv pohyb na chodbě. Na záznamech jsou zachycené různé osoby, jak vchází nebo vychází z domu okolo bytu žalovaného.

18. Na videozáznamu ze dne 18. 2. 2026 v 19.52 hodin je patrná žalobkyně, jak šla na návštěvu k sousedce bydlící naproti žalovanému. Je zaevidován příchod i odchod žalobkyně.

19. Na videozáznamu ze dne 17. 12. 2025 v 15.52 hodin je patrná žalobkyně, jak schází po schodech se svým dítětem a dvěma dalšími ženami.

20. Z videozáznamů přiložených k podání žalovaného ze dne 1. 7. 2026 v 23.00 hodin (17-20 protokolu) se podává, že kukátko žalovaného zaznamenává jakýkoliv pohyb na chodbě. Na záznamech jsou zachycené různé osoby, jak vchází nebo vychází z domu okolo bytu žalovaného. Na jednom ze záznamů je zachycena žalobkyně s dalšími osobami, jak provádí odečet elektroměru.

21. Z videozáznamů přiložených k podání žalovaného ze dne 26. 7. 2026 v 20.24 hodin (21-30 protokolu) se podává, že kukátko žalovaného zaznamenává jakýkoliv pohyb na chodbě. Na záznamech jsou zachycené různé osoby, jak vchází nebo vychází z domu okolo bytu žalovaného. Na několika záznamech je zachycena žalobkyně nebo její dospělý syn.

22. Další fotografie a videozáznamy předložené žalovaným, stejně jako velké množství letáků k vykoupení bytů, nebyly soudem pro nadbytečnost provedeny.

23. Soud má na základě vzájemně se podporujících listinných důkazů, snímků obrazovky, fotografií, přehrávaných videozáznamů a vyjádření samotného žalovaného za prokázané, že žalovaný nejméně od května 2025 provozuje ve vstupních dveřích svého bytu elektronické dveřní kukátko, které se automaticky aktivuje pohybem nebo zvukem a pořizuje obrazové i zvukové záznamy. Zorné pole zařízení nezahrnuje pouze bezprostřední prostor přede dveřmi žalovaného, nýbrž podstatnou část společné chodby v přízemí domu, schodiště, přístupovou trasu k východu z domu a při otevření dveří také část interiéru protějšího bytu. Zařízení zaznamenává běžný pohyb osob v domě, jejich příchody, odchody, návštěvy a hovory, aniž by pořízení jednotlivých záznamů bylo vyvoláno konkrétním ohrožením osoby nebo majetku žalovaného. Žalobkyně byla na takto pořízených záznamech opakovaně zachycena v identifikovatelné podobě. Žalovaný záznamy dlouhodobě uchovává, zasílá je institucím a nejméně jeden záznam zachycující žalobkyni zveřejnil na veřejně přístupném profilu na sociální síti Facebook, a to ve spojení s urážlivým komentářem. Žalovaný tvrdil, že zařízení používá k ochraně své osoby a majetku. Neprokázal však konkrétní a aktuální bezpečnostní hrozbu, která by vyžadovala soustavné zaznamenávání veškerého pohybu osob ve společných prostorách domu. Provedené záznamy zachycují převážně běžné jednání obyvatel domu a jejich návštěv, nikoliv útoky proti žalovanému nebo jeho majetku.

24. Podle ustanovení § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

25. Podle ustanovení § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

26. Podle ustanovení § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

27. Podle ustanovení § 84 o. z. zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

28. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. z. rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.

29. Podle ustanovení § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

30. Podle ustanovení § 88 odst. 1 o. z. svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

31. Podle ustanovení § 88 odst. 2 o. z. svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.

32. Podle ustanovení § 90 o. z. zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

33. Právo na ochranu osobnosti je právem absolutní povahy a působí tak vůči všem třetím osobám. Z hlediska dělení základních práv tak jde zpravidla o práva relativní, připouštějící možnost omezení a vyvažování. Jejich realizace se nikoliv ojediněle dostává do kolize s realizací jiných zaručených práv a svobod, resp. s ústavně chráněnými hodnotami. Právo na ochranu osobnosti musí být posuzováno v souvislosti se svou funkcí ve společnosti a v souladu se zásadou proporcionality musí být v rovnováze s dalšími základními právy a chráněnými hodnotami. Při omezení osobnostních práv je určujícím princip proporcionality, na jehož základě je zkoumána přiměřenost učiněných omezení (zásahů). S ohledem na samotnou povahu osobnostních práv je třeba při jejich omezení ze strany veřejné moci důsledně trvat na uplatnění zásady výhrady zákona, sledujícího legitimní účel (cíl) omezení. Smyslem principu proporcionality je pak primárně zajistit, aby zákonem předvídané omezení osobnostních práv dodržovalo správné míry, a to především v přiměřenosti účelu, který má být omezením dosažen, jakož i v přiměřenosti zvolených prostředků. Výčet dílčích osobnostních práv je demonstrativní. Může být výkladovou praxí doplňován v návaznosti na vývoj lidské společnosti a změnu potřeb a hodnotových akcentů (k tomu viz komentář k § 81 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

34. Dotčení osobnosti netkví jen v porušení, ale i v pouhém ohrožení osobnosti. Osobnost člověka je i z hlediska ústavních garancí nedotknutelná. Každý zásah do ní proto vyžaduje právní důvod. Při existenci právního důvodu a zachování proporcionality zásahu jde pak o zásah oprávněný. Okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu představují právní důvod zásahu, při jehož naplnění nelze odpovědnost za zásah dovodit (jde o zásah oprávněný). I zde je však podmínkou proporcionalita zásahu a nesmí dojít k excesu. Je na původci zásahu, aby prokázal, že k zásahu došlo po právu. Jednou z okolností vylučujících neoprávněnost zásahu je výkon práva či povinnosti. Jde zejména o výkon práva kritiky, svépomoc, odvracení újmy, nutnou obranu, krajní nouzi, výkon práv účastníků řízení před soudy či jinými orgány, výkon povinnosti svědecké a znalecké, výkon činnosti advokáta a výkon rozhodovací činnosti státních orgánů. Chápání excesu je restriktivní. Nelze však tolerovat zneužití výkonu práv a povinností k nelegitimnímu účelu a jejich výkon šikanózním způsobem (k tomu viz komentář k § 82 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

35. Ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2010 k výkladu vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem, sp. zn. Cpjn 13/2007, které je použitelné i za současné právní úpravy, vyplývá, že došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností, pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt, jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní. KE KOLIZI PRÁVA NA SOUKROMÍ A PRÁVA NA OCHRANU MAJETKU/BEZPEČÍ 36. Právo na soukromí, resp. právo na respekt k soukromému životu (čl. 10 LPS) je koncipováno jako omezitelné pouze za účelem ochrany ústavně imanentních statků, podléhá omezením, která lze dovodit z ústavního pořádku (ochrana jiných základních práv, ústavní hodnoty, veřejné statky; I. ÚS 453/03). Naopak čl. 8 odst. 2 EÚLP, stejně jako čl. 12 a 13 LPS, výslovně předvídají jeho omezení za účelem ochrany zde vyjmenovaných veřejných statků (veřejný pořádek, bezpečnost, zdraví, morálka aj.). Všechna omezení jsou ovšem možná zásadně na základě zákona. Legitimita jím sledovaného účelu je pak zpravidla předmětem testu proporcionality konkrétního omezení (zásahu) při posuzování vhodnosti, nutnosti a proporcionality v užším smyslu (§ 90). Nejzazší mez omezení práva na soukromí pak vymezuje čl. 4 odst. 4 LPS. Zmíněný čl. 12 LPS chrání nedotknutelnost obydlí, přičemž pojem obydlí byl tradičně judikaturou obecných soudů i českou trestněprávní doktrínou definován jako prostor sloužící k bydlení (byty, rodinné domky, rekreační chaty, bytové náhrady, koleje a ubytovny, ale i pronajatý hotelový pokoj apod.) a prostory k němu náležející (všechny prostory, k jejichž užívání opravňuje vlastnický titul nebo jiný užívací právní titul) (k tomu viz komentář k § 86 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

37. Z hlediska intenzity soukromí mohou v bytových domech existovat dva základní okruhy prostor v domě. Jednak jsou v domě prostory, které se práva na soukromí v zásadě příliš netýkají, tj. prostory, v nichž obyvatelé domu nežijí svůj soukromý život. Monitorování těchto prostor v zásadě do soukromí obecně nezasahuje. Typicky se jedná o půdy či sklepy. Naopak jsou ale v domě dány prostory, v nichž obyvatelé domu požívají vyšší míry soukromí, tj. prostory spjaté se soukromým a osobním životem lidí z domu. Typicky se jedná o takové prostory, v nichž je možno monitorovat pohyb osob a získávat v tomto směru informace různého druhu o soukromém životě obyvatel domu, kdy, s kým, v jakém stavu přicházejí nebo odcházejí z domu apod., včetně návštěv. V daném případě se prostorově jedná o situaci spadající do druhého okruhu, spojenou se zásahem žalovaného do prostor spjatých se soukromým a osobním životem žalobkyně jako obyvatelky bytového domu, v důsledku kterého je možno monitorovat její soukromí. Mezi tyto prostory lze totiž nepochybně zařadit právě místa jako je vstup do domu či chodba bytového domu v přízemí, kudy musí projít všichni obyvatelé domu bydlící výše (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2018, č. j. 70 Co 133/2017-112).

38. Za konkrétní příklad takového střetu v praxi lze uvést použití kamerových systémů na soukromých objektech (např. bytové domy), pokud jsou namířeny s potencialitou zásahu do soukromí jiných osob, např. kolemjdoucích či sousedů (rozdíl oproti kamerovým systémům vnitřním, pro osobní potřebu). V případě prostého kamerového záznamu, zpracovaného a použitého obvyklým způsobem (např. on-line kamera, záznam formou nedokončené smyčky) je dán požadavek proporcionality takového zásahu, kdy je třeba zkoumat nejen samotnou přiměřenost takového jednání ve vztahu ke sledovanému účelu, ale především jeho nezbytnost (k tomu viz komentář k § 86 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

39. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že za běžných okolností je potřeba svévolné nahrávání považovat za hrubý zásah do soukromí, nicméně zcela odlišně je třeba posuzovat případy, jde-li o prostředek obrany oběti nebo slabší strany sporu. Podmínkou vylučující neoprávněnost zásahu přitom je, aby zákonný důvod zásahu obstál i z pohledu proporcionality zásahu (nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka (k tomu viz komentář k § 88 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

40. Podmínkou vylučující neoprávněnost zásahu přitom je, aby zákonný důvod zásahu obstál i z pohledu proporcionality zásahu (nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka). V rámci vyvažování kolidujících práv a hodnot ovšem nelze právo na ochranu osobnosti privilegovat zcela mechanicky, neboť není a priori postaveno výše než práva a hodnoty kolidující (k tomu viz komentář k § 90 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

41. Při kolizi dvou základních lidských práv, jakými právo na ochranu soukromí a právo na ochranu majetku a vlastního bezpečí zajisté jsou, je zapotřebí aplikovat test proporcionality. Hledisko vhodnosti je zde spojeno s otázkou potence důkazu prokázat spornou relevantní skutečnost. Hledisko potřebnosti vyžaduje, aby v rámci prostředků způsobilých spornou skutečnost prokázat soud v zájmu minimalizace zásahu upřednostnil před použitím záznamu jiný důkazní prostředek, je-li k dispozici. V rámci třetího kroku testu pak musí být s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti provedeno poměřování potřeby ochrany práv a zájmů jiné osoby s potřebou ochrany kolidujících osobnostních práv dotčeného. Zde může hrát roli legitimita cíle pořízení záznamu (např. odvrátit újmu hrozící v důsledku stavu non liquet), charakter zachycené činnosti dotčeného (z hlediska její nezákonnosti či míry dotčení soukromí), vzájemné postavení obou osob (ochrana oběti či slabší strany), místo pořízení záznamu (veřejné či soukromé prostory) apod. (k tomu viz komentář k § 88 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

42. Soud nezpochybňuje, že ochrana života, zdraví a majetku žalovaného může představovat právem chráněný zájem ve smyslu § 88 odst. 1 o. z. Provedeným dokazováním však nebyla prokázána taková konkrétní, aktuální a intenzivní hrozba, která by odůvodňovala plošné a dlouhodobé zaznamenávání všech osob pohybujících se ve společných prostorách domu.

43. Provoz zařízení je sice obecně způsobilý přispět k objasnění případného protiprávního jednání, a splňuje proto hledisko vhodnosti. Neobstojí však v hledisku potřebnosti. Žalovaný mohl ochrany svého bytu dosáhnout prostředky zasahujícími do soukromí ostatních osob v menším rozsahu, zejména běžným optickým kukátkem, režimem okamžitého náhledu bez ukládání záznamu, omezením zorného pole na bezprostřední okolí dveří nebo časově omezeným uchováváním záznamů vyvolaných konkrétní bezpečnostní událostí. Z provedeného dokazování (i vyjádření samotného žalovaného) však vyplynulo, že žalovaný má uchované všechny záznamy od doby nainstalování tohoto kukátka a že omezení zorného pole na bezprostřední okolí dveří žalovaného není možné.

44. Zásah neobstojí ani při poměřování v užším smyslu. Zařízení nezaznamenává pouze osoby bezprostředně se přibližující k bytu žalovaného, ale obecně pohyb osob společnými prostorami domu, jejich příchody, odchody, návštěvy a v některých případech také interiér protějšího bytu. Záznamy jsou dlouhodobě uchovávány a byly používány nejen k oznámení konkrétního protiprávního jednání příslušnému orgánu, ale též ke zveřejňování a k veřejnému zesměšňování zachycených osob. Takový způsob provozování zařízení vybočuje z mezí ochrany práv žalovaného a je nepřiměřený oprávněným zájmům žalobkyně ve smyslu § 90 o. z.

45. Ke shodnému závěru dospěl v obdobné věci například Městský soud v Brně v rozsudku ze dne 2. 2. 2017, č. j. 33 C 17/2015-75, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2018, č. j. 70 Co 133/2017-112. K POVINNOSTI ŽALOVANÉHO ZDRŽET SE POŘIZOVÁNÍ OBRAZOVÝCH A ZVUKOVÝCH ZÁZNAMŮ VE SPOLEČNÝCH PROSTORÁCH DOMU 46. Právo domáhat se upuštění od zásahu je podmíněno trváním, pokračováním či reálnou hrozbou opakování zásahu (k tomu viz komentář k § 82 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

47. Jak již bylo výše uvedeno, podle § 84 o. z. zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením. Podoba člověka je identifikovatelná zejména charakteristickými rysy jeho postavy a tváře. V negativním smyslu toto právo zahrnuje oprávnění bránit se proti neoprávněnému zachycení podoby ze strany jiného subjektu. Podmínkou ochrany práva na podobu je, aby zobrazovaný člověk byl na základě tohoto zobrazení identifikovatelný (k tomu viz komentář k § 84 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

48. Svolení k zachycení podoby není jediným právním důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu do práva k podobě. Svolení k zachycení podoby (tj. pořízení podobizny) není nutné (není třeba) v případě zákonných licencí dle § 88 a § 89. Podmínkou vylučující neoprávněnost zásahu přitom je, aby zákonný důvod zásahu obstál i z pohledu proporcionality zásahu (k tomu viz komentář k § 84 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

49. Z provedených důkazů dle názoru soudu vyplynulo, že žalovaný opakovaně zachycoval prostřednictvím elektronického kukátka umístěného ve dveřích do svého bytu mj. žalobkyni. Sám žalovaný na jednání dne 5. 8. 2026 k dotazu soudu uvedl, že v kukátku je SD karta, na které jsou uloženy všechny záznamy od data pořízení (přibližně od května 2025), a jednotlivé záznamy nelze manuálně smazat. Nahrávání se spustí pohybem nebo zvukem na chodbě před bytem žalovaného, přičemž byt se nachází v přízemí bytového domu. Žalobkyně je na záznamech zachycena opakovaně, a to tak, že ji lze jednoznačně identifikovat.

50. Jak již bylo v odstavcích 41-43 tohoto rozsudku uvedeno, jednání žalovaného spočívající v automatickém a soustavném nahrávání společných prostor bytového domu v testu proporcionality neobstálo. Takový způsob provozování zařízení vybočuje z mezí ochrany práv žalovaného a je nepřiměřený oprávněným zájmům žalobkyně ve smyslu § 90 o. z.

51. S ohledem na uvedené rozhodl soud v I. výroku tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen zdržet se pořizování obrazových a zvukových záznamů žalobkyně ve společných prostorách domu bez jejího souhlasu. K POVINNOSTI ŽALOVANÉHO ODSTRANIT KAMEROVÉ ZAŘÍZENÍ UMÍSTĚNÉ U VSTUPNÍCH DVEŘÍ SVÉHO BYTU 52. Podstatou restituční žaloby je odstranění závadného stavu restitucí ve stav před zásahem. Podmínky úspěchu žaloby spočívají jednak v trvání následků, jednak v reálné možnosti jejich odstranění žalovaným (k tomu viz komentář k § 82 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

53. Z ustálené rozhodovací praxe dále plyne, že v rámci ochrany osobnosti může žaloba znít také na uložení povinnosti odstranit určitý předmět, který má neoprávněně a nepříznivě působit na žalobcova osobnostní práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 416/2002). Přeneseno na posuzovaný případ to znamená, že nejen odstraňovací, ale i zdržovací žalobou lze žádat, aby protistraně byla uložena preventivní povinnost odstranit kameru, jestliže jejím prostřednictvím došlo k dotčení osobnostních práv, zde k zásahu do soukromí druhého, a hrozí, že se takový zásah bude opakovat i v budoucnu.

54. Z provedených fotografií a videozáznamů jasně vyplývá, že kamera umístěná ve dveřním kukátku na dveřích žalovaného zabírá celý prostor chodby v přízemí, zaznamenává tudíž jakékoliv příchody a odchody z bytového domu, případně i pohyb v bytu naproti, pokud mají sousedé otevřené dveře. Žalovaný tvrdil, že za situace, kdy nahrává i se zvukem, tak není možné omezit vzdálenost nahrávané oblasti. Bez zvuku nelze doložit, co na chodbě lidé říkají. Žalovaný tvrdil, že kukátko si původně pořídil ke své vlastní ochraně, ale v současnosti jeho prostřednictvím monitoruje, kdo v jakém bytě bydlí. Žalovaný obecně tvrdil předchozí útoky/poškození majetku, avšak na doložených fotografiích a videozáznamech není nic takového patrné. Na snímcích jsou zachyceni lidé přibližující se ke dveřím žalovaného, avšak to má zřejmě souvislost s texty, co má žalovaný vyvěšené na dveřích, neboť na lidech ze záznamu je patrné, že si něco čtou.

55. Jak již bylo v odstavcích 41-43 tohoto rozsudku uvedeno, jednání žalovaného spočívající v automatickém a soustavném nahrávání společných prostor bytového domu v testu proporcionality neobstálo. Takový způsob provozování zařízení vybočuje z mezí ochrany práv žalovaného a je nepřiměřený oprávněným zájmům žalobkyně ve smyslu § 90 o. z.

56. Soud se zabýval tím, zda nelze požadovaného cíle dosáhnout mírnějším opatřením, než je odstranění předmětného elektronického kukátka. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by byl ochoten provoz zařízení omezit na okamžitý náhled bez pořizování a ukládání záznamu. Naopak uvedl, že zvukové záznamy považuje za potřebné a že stávající způsob provozu hodlá zachovat. Za tohoto skutkového stavu není pouhý obecný zákaz pokračování v zásahu způsobilý odstranit trvající zásah do osobnostních práv žalobkyně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2303/2022).

57. Následek zásahu nadále trvá, neboť zařízení je stále v provozu a podle vyjádření žalovaného nadále uchovává a pořizuje záznamy. Pouhý zákaz určitého jednání by za této situace neodstranil technický stav, který automatické pokračování zásahu umožňuje. Žalovaný je současně osobou, která zařízení instalovala a provozuje, a může proto závadný stav odstranit. Uložené opatření je způsobilé zabránit dalšímu plošnému zaznamenávání společných prostor.

58. S ohledem na uvedené rozhodl soud ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen odstranit kamerové zařízení umístěné u vstupních dveří svého bytu tak, aby nesnímalo společné prostory domu. K POVINNOSTI ŽALOVANÉHO ZDRŽET SE ŠÍŘENÍ A ZVĚŘEJŇOVÁNÍ OBRAZOVÝCH ZÁZNAMŮ 59. Právo domáhat se upuštění od zásahu je podmíněno trváním, pokračováním či reálnou hrozbou opakování zásahu (k tomu viz komentář k § 82 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

60. Jak již bylo výše uvedeno, podle § 85 o. z. rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením. Podobiznou se rozumí zachycení podoby člověka jakýmikoliv technickými prostředky. V negativním smyslu toto právo zahrnuje oprávnění bránit se proti neoprávněnému použití podobizny. Podmínkou ochrany práva na podobu (§ 84) i práva k podobizně (§ 85) je, aby zobrazený člověk byl na základě tohoto zobrazení identifikovatelný (k tomu viz komentář k § 85 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

61. Soud má za prokázané, že žalovaný zveřejnil nejméně jeden obrazový záznam, na němž byla žalobkyně jednoznačně identifikovatelná. Z dalších podkladů Úřadu pro ochranu osobních údajů plyne, že žalovaný zveřejňoval rovněž další kamerové záznamy zachycující identifikovatelné osoby.

62. Zveřejnění záznamu žalobkyně na veřejně přístupném profilu na sociální síti nebylo způsobilé přímo chránit byt, zdraví ani majetek žalovaného. K ochraně tvrzeného práva postačovalo případné předání konkrétního záznamu orgánu příslušnému k projednání konkrétního protiprávního jednání. Zveřejnění záznamu neurčitému okruhu osob, nadto ve spojení s urážlivými a dehonestujícími komentáři, proto představovalo exces z výkonu práva a neoprávněný zásah do práva žalobkyně k podobě, soukromí a důstojnosti.

63. Reálná hrozba opakování zásahu je dána tím, že žalovaný v řízení uvedl, že zveřejňování pouze dočasně pozastavil a bude v něm pokračovat, bude-li se domnívat, že je k tomu oprávněn. Hrozbu opakování podporuje rovněž skutečnost, že po dřívějším odstranění příspěvků byly na profilu žalovaného znovu zjištěny záznamy obsahující osobní údaje jiných osob.

64. S ohledem na uvedené rozhodl soud ve III. výroku tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen zdržet se šíření a zveřejňování jakýchkoliv obrazových záznamů žalobkyně. K POVINNOSTI ŽALOVANÉHO ZDRŽET SE DALŠÍHO OBTĚŽOVÁNÍ ŽALOBKYNĚ, ZEJMÉNA NADMĚRNÝM HLUKEM 65. Právo domáhat se upuštění od zásahu je podmíněno trváním, pokračováním či reálnou hrozbou opakování zásahu (k tomu viz komentář k § 82 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

66. Z provedeného dokazování vyplynulo jedno konkrétní rozhodnutí o přestupku rušení nočního klidu ze strany žalovaného, ke kterému mělo dojít dne 27. 11. 2024. Žaloba byla podána v roce 2026. Ostatní předložené důkazy vypovídají o podnětech či řízeních, nikoliv o prokázaném opakovaném rušení žalobkyně hlukem.

67. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně bez omluvy nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska obtěžování žalobkyně, zejména nadměrným hlukem ze strany žalovaného.

68. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný v době rozhodování soudu pokračoval v nadměrném hlukovém obtěžování nebo že by existovala konkrétní a reálná hrozba opakování takového zásahu. Rozhodnutí správního orgánu prokazuje jediné rušení nočního klidu, a to dne 27. 11. 2024. Samo o sobě však neprokazuje soustavnost jednání, ani jeho pokračování v době bezprostředně předcházející podání žaloby nebo v průběhu řízení. Ze skutečnosti, že příslušné orgány přijaly další podněty, nelze dovodit, že se žalovaný opakovaně dopouštěl nadměrného hlukového obtěžování žalobkyně. Soud tedy dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky preventivní ochrany podle § 82 odst. 1 o. z.

69. S ohledem na uvedené soud rozhodl v VI. výroku rozsudku tak, že žalobu v části, aby žalovaný byl povinen zdržet se dalšího obtěžování žalobkyně, zejména nadměrným hlukem, zamítl.

70. Žalobkyně se vedle ochrany svých osobnostních práv domáhala i ochrany osobnostních práv dalších členů své domácnosti. Právo na ochranu osobnosti je však právem osobní povahy a nárok podle § 82 odst. 1 o. z. náleží přímo tomu člověku, do jehož osobnostní sféry bylo zasaženo. Žalobkyně je v tomto řízení jedinou žalobkyní a nezletilé dítě ani další členové její domácnosti (např. dospělý syn) nejsou účastníky řízení. Ani skutečnost, že žalobkyně je zákonnou zástupkyní nezletilého dítěte, ji neopravňuje uplatňovat vlastním jménem nároky náležející dítěti. Soud proto žalobu v této části ve výrocích IV. a V. zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně.

71. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci částečně procesně úspěšná. Žalobkyně byla úspěšná v podstatné části nároků vztahujících se k pořizování a zveřejňování jejích obrazových a zvukových záznamů, neúspěšná však byla ve vztahu k právům dalších osob a k tvrzenému hlukovému obtěžování. Soud při hodnocení procesního úspěchu nepřihlížel pouze k počtu jednotlivých výroků, ale též k jejich významu a k tomu, že těžiště řízení spočívalo v ochraně soukromí žalobkyně před kamerovým sledováním. V této podstatné části byla žalobkyně převážně úspěšná. Soud proto stanovil její procesní úspěch v rozsahu 70 % a procesní úspěch žalovaného v rozsahu 30 %. Po vzájemném odečtení odpovídá právo žalobkyně náhradě 40 % jejích účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 2 300 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náhradu hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl v řízení zastoupen a nedoložil výši hotových výdajů, náleží dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky částka 300 Kč za každý úkon. Žalobkyně v daném řízení učinila jeden úkon, a to sepis žaloby, když s ohledem na nedostatečnost žaloby byla žalobkyně vyzvána k jejímu doplnění, což nemůže jít k tíži žalovanému, a tento úkon nebyl žalobkyni přiznán jako účelný.

72. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % z částky 2 300 Kč, tedy ve výši 920 Kč.

73. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.