20 C 56/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 500 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 500 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 6. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne 3. 1. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , které měla žalovaná splatit v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Protože žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně jej k 21. 9. 2024 zesplatnila. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 19. 12. 2024 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že úvěruschopnost žalované posoudila dle vyplněného a podepsaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si od žalované vyžádala dva průkazy totožnosti, výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce a doklady o příjmech. Co se týče výdajů, vycházela z údajů uvedených žalovanou. Exekuce žalované byly doplaceny v rámci již skončeného insolvenčního řízení a z interního skóringu žalobkyně vyšla žalovaná jako úvěrovatelná. Žalovaná uhradila celkem tři splátky po 7 500 Kč, celkem tedy 22 500 Kč.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 2. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutý úvěr uhradit v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení zápůjčky a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód 7676.

6. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se podává, že žalovaná je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaná s průměrným měsíčním příjmem ve výši 22 633 Kč a jedinou pravidelnou platbou jsou náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč.

7. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaná měla pravomocně ukončení insolvenční řízení.

8. Z výpisu z centrální evidence exekucí je patrná existence 8 exekucí, které měly být uhrazeny prostřednictvím insolvenčního řízení.

9. Dle výpisu z registru platebních informací REPI i dle výpisu z registru SOLUS byla žalovaná bez negativního záznamu.

10. Z výpisu z evidence neplatných dokladů, že žalovanou předložený občanský průkaz není evidovaný jako neplatný.

11. Z výpisů z účtu žalované za říjen až prosinec 2023 vyplývá pravidelný příjem ze zaměstnání žalované, v listopadu 2023 byl žalované připsán přeplatek z insolvenčního řízení. Z výpisu nejsou patrné žádné pravidelné platby – pouze platby u obchodníků a výběry z bankomatů. Konečný zůstatek na účtu je v řádu korun, výjimkou je pouze listopad, kdy na konci měsíce obdržela žalovaná přeplatek z insolvenčního řízení.

12. Z výplatních pásek žalované za září až listopad 2023vyplývá příjem žalované ve výši 22 382 Kč, 22 885 Kč a 31 665 Kč.

13. Z detailu platby ze dne 3. 1. 2024 se podává, že žalovaná provedla identifikační platbu ve výši 1 Kč z účtu č. , č. účtu, .

14. Z detailu platby ze dne 3. 1. 2024 se podává, že žalobkyně zaslala na účet žalované č. , č. účtu, dne 3. 1. 2024 částku 50 000 Kč. Tato informace je v souladu s předloženým výpisem z internetového bankovnictví žalobkyně.

15. Ze sdělení UniCredit Bank, a. s., ze dne 19. 12. 2024 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 3. 1. 2024 byla na účet poukázána částka 50 000 Kč.

16. Z e-mailové a písemné upomínky č. , hodnota, ze dne 22. 4. 2024 vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě splátky ve výši 7 500 Kč, která byla splatná dne 15. 4. 2024. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

17. Z e-mailové a písemné upomínky č. , hodnota, ze dne 5. 5. 2024 vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní urgována ohledně úhrady splátky ve výši 7 500 Kč, která byla splatná dne 15. 4. 2024. Žalobkyně současně požadovala zaplacení poplatku za 2 zaslané upomínky v celkové výši 1 000 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

18. Předžalobní výzvou ze dne 21. 9. 2024, odeslanou žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 96 880 Kč, a to do 5. 10. 2024.

19. Z výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované a z průkazů totožnosti žalované soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze důkazy ohledně příjmů žalované, avšak žádné důkazy o výdajích žalované. Co se týče výdajů žalované, pak není reálné, aby měla výdaje ve výši 3 000 Kč, jak uvedla v posouzení úvěruschopnosti. Toto sdělení by tak na straně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jejích výdajů. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením a se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalované, a to navíc za situace, kdy sama žalovaná uvedla pouze minimální výdaje. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.

21. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 50 000 Kč již uhradila 22 500 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 27 500 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány dle požadavku žalobkyně od 6. 10. 2024, neboť žalovaná byla prokazatelně k úhradě dlužné částky vyzývána předžalobní výzvou s termínem plnění do 5. 10. 2024. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalované z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný (54 % a 46 %).

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.