20 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 34 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.A pro případ prodlení se zaplacením splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této splátky ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. V rozsahu částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení a částky 6 660 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 28. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34 660 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne 17. 7. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , které měla žalovaná splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná částka se skládá z poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku za první měsíc ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 660 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 19. 10. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uznává svůj závazek co do jistiny, nesouhlasí však s příslušenstvím. Požádala o možnost splátek ve výši 3 000 Kč měsíčně k 20. dni v měsíci.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 5. 6. 2026. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 17. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně (RPSN činilo 5524,45 %). Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení úvěru a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód 45173.

5. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 7. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 20 000 Kč pod VS , var. symbol, .

6. Z výplatních pásek za duben až červen 2024 se podává, že žalovaná měla příjem v rozmezí od 24 816 Kč do 27 304 Kč.

7. Ze sdělení MONETA Money bank, a. s., ze dne 5. 5. 2026 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná.

8. Přípisem ze dne 16. 11. 2024 informovala žalobkyně žalovanou o zesplatnění úvěru č. , hodnota, . O odeslání nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

9. Výzvou k plnění ze dne 19. 10. 2025, odeslané žalované dne 21. 10. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 66 697,44 Kč, a to do 3 dnů.

10. Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebyly soudem pro nadbytečnost provedeny.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze tři výplatní pásky žalované. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.

12. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 20 000 Kč neuhradila ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona je spotřebitel povinen nesplacenou jistinu vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byly umožněny měsíční splátky po 3 000 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nemohla se tudíž k návrhu žalované na možnost splátek vyjádřit. Soudu se však jevilo v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby nařízené jednání odročoval pouze za účelem dotazu na žalobkyni, zda souhlasí s plněním ve splátkách. Žalovaná byla zavázána k takovým splátkám, aby svůj dluh uhradila v přiměřené době s ohledem na své možnosti a při neuhrazení byť jediné splátky ztrácí výhodu splátek.

16. Pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).

17. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalované z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný.