20 C 69/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 52 503 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 46 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46 200 Kč od 25. 3. 2024 do zaplacení a částku 6 303 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 10. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 503 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného z registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Žalovaný z úvěrové smlouvy čerpal dne 20. 9. 2023 částku 3 000 Kč, dne 21. 9. 2023 částku 5 000 Kč, dne 12. 10. 2023 částku 2 000 Kč, dne 12. 10. 2023 částku 8 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částku 7 000 Kč, dne 23. 10. 2023 částku 5 000 Kč, dne 2. 11. 2023 částku 1 000 Kč, dne 7. 11. 2023 částku 1 000 Kč a dne 11. 11. 2023 částku 1 000 Kč. V důsledku prodlení žalovaného byl úvěr ke dni 24. 3. 2024 zesplatněn. Žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou ze dne 2. 10. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 5. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit vyčerpanou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uveden kód 67133.

5. Dle potvrzení o provedené platbě a výpisů z účtu žalobkyně byly na účet č. , č. účtu, poukázány dne 20. 9. 2023 částka 3 000 Kč, dne 21. 9. 2023 částka 5 000 Kč, dne 12. 10. 2023 částka 2 000 Kč, dne 12. 10. 2023 částka 8 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částka 7 000 Kč, dne 23. 10. 2023 částka 5 000 Kč, dne 2. 11. 2023 částka 1 000 Kč, dne 7. 11. 2023 částka 1 000 Kč a dne 11. 11. 2023 částka 1 000 Kč.

6. Ze sdělení Air Bank, a. s., ze dne 13. 3. 2025, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 20. 9. 2023 byla na účet připsána částka 3 000 Kč, dne 21. 9. 2023 částka 5 000 Kč, dne 12. 10. 2023 částka 2 000 Kč, dne 12. 10. 2023 částka 8 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částka 7 000 Kč, dne 23. 10. 2023 částka 5 000 Kč, dne 2. 11. 2023 částka 1 000 Kč, dne 7. 11. 2023 částka 1 000 Kč a dne 11. 11. 2023 částka 1 000 Kč.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 3. 2024 se podává, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru k 21. 3. 2024 a vyzvala jej k úhradě částky 80 972 Kč do tří dnů. O odeslání výzvy nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

8. Výzvou k plnění ze dne 2. 10. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 88 597,73 Kč, a to do 3 dnů.

9. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní (OP a kartička pojištěnce žalovaného) soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 33 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalobkyně však ani k výzvě soudu nedoplnila skutková tvrzení ohledně toho, jaké konkrétní částky a kdy žalovaný na své smluvní závazky uhradil. Není tedy zřejmé, o jakou částku se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Z žalobkyní předložených důkazů se podává, že úvěrový rámec byl sjednán ve výši 20 000 Kč a není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně zaslala žalovanému celkem 33 000 Kč, zdali žalovaný v mezidobí mezi jednotlivými převody peněz žalobkyni něčeho uhradil či nikoliv. Žalobkyně v návrhu neuvedla, jaké částky žalovaný na předmětný úvěr uhradil, a tuto informaci soudu nesdělila ani k písemné výzvě. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska bezdůvodného obohacení (ohledně částky, kterou žalovaný na předmětný úvěr celkem uhradil).

12. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť smlouva o úvěru byla shledána neplatnou a k nároku z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyně nedoplnila skutková tvrzení ohledně toho, jaké konkrétní částky a kdy žalovaný na své smluvní závazky uhradil.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci plně procesně úspěšný, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.