20 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 91 559,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 377,45 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.A pro případ prodlení se zaplacením splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této splátky ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. V rozsahu částky 76 181,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 91 559,15 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 91 559,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 8. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 74 000 Kč, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit do 2. 8. 2024. Na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 74 000 Kč a smluvního úroku ve výši 17 559,15 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 18. 11. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že neuznává nárok žalobkyně. Smlouva o úvěru je neplatná. Na předmětnou smlouvu uhradila již částku 58 622 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná zpochybnila rovněž uzavření předmětné smlouvy a zdůraznila, že výše RPSN odporuje dobrým mravům. Žalovaná se pokusila o mimosoudní vyřešení věci, když navrhla žalobkyni uzavření smíru. Žalobkyně na předmětný smír nepřistoupila, a tak žalovaná podala dne 17. 4. 2026 návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem. Žalovaná navrhla, aby byla zavázána uhradit žalobkyni částku 15 378 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč. Náhrady nákladů řízení se vzdala.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 5. 6. 2026, přičemž soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, uzavřené dne 2. 8. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 59 641,80 Kč. Úroková sazba byla ve výši 112 % a RPSN činilo 191,80 %. Dodatkem č. 1 ze dne 22. 1. 2025 byla jistina navýšena na 45 000 Kč. Dodatkem č. 2 ze dne 2. 2. 2025 byla jistina navýšena na 50 000 Kč. Dodatkem č. 3 ze dne 8. 2. 2025 byla jistina navýšena na 59 000 Kč. Dodatkem č. 4 ze dne 3. 3. 2025 byla jistina navýšena na 62 000 Kč. Dodatkem č. 6 ze dne 5. 5. 2025 byla jistina navýšena na 74 000 Kč.

5. Ze sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 27. 3. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 2. 8. 2024 byla na účet poukázána částka 35 000 Kč, dne 22. 1. 2025 částka 10 000 Kč, dne 2. 2. 2025 částka 5 000 Kč, dne 8. 2. 2025 částka 9 000 Kč, dne 3. 3. 2025 částka 3 000 Kč, dne 6. 4. 2025 částka 9 000 Kč a dne 5. 5. 2025 částka 3 000 Kč. Tyto informace jsou v souladu s informacemi z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně.

6. Z upomínky ze dne 2. 8. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 7 799,19 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

7. Z upomínky ze dne 1. 9. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 14 201,45 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

8. Z upomínky ze dne 2. 10. 2025, odeslané žalované téhož dne, se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 68 888,27 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ve znění dodatku č. 1, bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

10. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2025, odeslané žalované dne 18. 11. 2025, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.

11. Výzvou k plnění ze dne 14. 11. 2025, odeslané žalované dne 18. 11. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 79 713,39 Kč, a to do 3 dnů.

12. Z návrhu smírného řešení ze dne 15. 1. 2026, který byl odeslán žalobkyni dne 16. 1. 2026, se podává, že žalovaná navrhla žalobkyni smírné vyřešení věci spočívající v úhradě nedoplatku 13 981 Kč z úvěrové smlouvy, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč.

13. Z návrhu na zahájení řízení, který byl finančnímu arbitrovi odeslán dne 17. 4. 2026, se podává, že žalovaná požádala finančního arbitra o posouzení platnosti úvěrové smlouvy.

14. Z exportu transakční historie pro účet č. , č. účtu, se podává, že na účet žalované byla poukázána dne 2. 8. 2024 částka 35 000 Kč, dne 22. 1. 2025 částka 10 000 Kč, dne 2. 2. 2025 částka 5 000 Kč, dne 8. 2. 2025 částka 9 000 Kč, dne 3. 3. 2025 částka 3 000 Kč, dne 6. 4. 2025 částka 9 000 Kč a dne 5. 5. 2025 částka 3 000 Kč. Z účtu byly ve prospěch účtu právní předchůdkyně žalobkyně činěny tyto platby: dne 30. 8. 2024 částka 4 970,15 Kč, dne 2. 10. 2024 částka 4 970,15 Kč, dne 31. 10. 2024 částka 4 970,15 Kč, dne 2. 12. 2024 částka 4 970,15 Kč, dne 2. 1. 2025 částka 4 970,15 Kč, dne 2. 2. 2025 částka 4 870,84 Kč, dne 2. 3. 2025 částka 6 648,30 Kč, dne 3. 4. 2025 částka 6 760,16 Kč, dne 5. 5. 2025 částka 7 800 Kč, dne 24. 6. 2025 částka 452,50 Kč, dne 25. 6. 2025 částka 1 200 Kč, dne 25. 6. 2025 částka 6 000 Kč a dne 27. 6. 2025 částka 40 Kč.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky v celkové výši 74 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.

16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 74 000 Kč již uhradila 58 622,55 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 15 377,45 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona je spotřebitel povinen nesplacenou jistinu vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byly umožněny měsíční splátky po 1 000 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nemohla se tudíž k návrhu žalované na možnost splátek vyjádřit. Soudu se však jevilo v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby nařízené jednání odročoval pouze za účelem dotazu na žalobkyni, zda souhlasí s plněním ve splátkách. Žalovaná byla zavázána k takovým splátkám, aby svůj dluh uhradila v přiměřené době s ohledem na své možnosti a při neuhrazení byť jediné splátky ztrácí výhodu splátek.

20. Pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).

21. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaná, která byla v řízení úspěšná co do 72,8 % (žalovaná byla úspěšná co do 86,4 % a neúspěšná co do 13,6 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.