21 C 109/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 25 032,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 750 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení  částky 1 282,87 Kč  nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč,  spolu s kapitalizovaným úrokem 3 568,72 Kč od 16. 11. 2025 do 13. 2. 20226,  úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 776,72 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení a  zákonným úrokem z prodlení z částky 23 750 Kč od 8. 3. 2026 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 753 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 107 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně právnická osoba. se žalobou domáhala po žalovaném Jméno žalovaného zaplacení částky 24 958 Kč s příslušenstvím. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci dne 6. 10. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 167041. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč. Žalovaný měl podle smlouvy možnost čerpat finanční prostředky až do výše tohoto rámce a fakticky vyčerpal celkem 25 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny po provedení verifikační platby žalovaným. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný byl povinen hradit minimální měsíční splátky vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Ke dni posledního čerpání činila minimální splátka 1 250 Kč. Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15. 11. 2025, v důsledku čehož mu byla dne 20. 11. 2025 zaslána první upomínka a dne 5. 12. 2025 druhá upomínka. Protože žalovaný ani následně nesplnil svou platební povinnost, žalobkyně úvěr zesplatnila oznámením ze dne 21. 2. 2026 a současně zaslala předžalobní výzvu s lhůtou k plnění do 7. 3. 2026. K čerpání a splácení úvěru žalobkyně uvedla, že první a současně jediná tranše úvěru ve výši 25 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne 6. 10. 2025. Žalovaný podle žalobkyně uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 250 Kč. Podle přiložené tabulky umoření bylo z této splátky na jistinu započteno 42 Kč a na úrok 1 208 Kč, takže nesplacená jistina činila 24 958 Kč. Pokud jde o příslušenství pohledávky, žalobkyně tvrdila, že jí náleží smluvní úrok ve výši 57,99 % ročně z nesplacené jistiny 24 958 Kč od 16. 11. 2025 do 13. 2. 2026, který vyčíslila částkou 3 568,72 Kč. Dále požadovala náklady za dvě upomínky ve výši celkem 1 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 526,72 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 74,87 Kč odpovídající 0,1 % denně z dlužné jistiny za tři dny prodlení po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřovala bonitu žalovaného na základě jím předložených údajů, údajů z bankovních účtů a informací získaných od externích společností právnická osoba. a právnická osoba.. Žalovaný autorizoval přístup k údajům z účtů č. č. účtu a č. účtu prostřednictvím systému PSD2. Žalobkyně dále provedla kontrolu insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí, registru SOLUS a ověření platnosti osobních dokladů. Výsledkem těchto lustrací bylo zjištění, že žalovaný nebyl v insolvenci, nebyla proti němu vedena exekuce, jeho doklady nebyly evidovány jako ztracené či odcizené a platební morálka byla podle registru SOLUS hodnocena jako výborná. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč a z příjmu zjištěného na bankovním účtu ve výši 33 966 Kč, přičemž pro výpočty použila nižší částku 30 000 Kč. Náklady na bydlení stanovila částkou 8 000 Kč, náklady domácnosti částkou 6 000 Kč, finanční závazky částkou 2 000 Kč, náklady na sázení a hazardní hry částkou 120 Kč a rezervu (EXTRA) částkou 2 000 Kč. Na základě těchto údajů vyčíslila disponibilní měsíční zůstatek žalovaného částkou 11 880 Kč. Dospěla proto k závěru, že žalovaný byl schopen splácet sjednanou minimální měsíční splátku úvěru ve výši 1 250 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho životní úroveň.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.

3. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 167041, předsmluvních informací a auditní doložky elektronického podpisu soud zjistil, že dne 6. 10. 2025 byla mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako spotřebitelem uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 25 000 Kč. Podle smluvních podmínek byl žalovaný oprávněn úvěr čerpat až do výše úvěrového rámce a zavázal se splácet poskytnuté prostředky minimálními měsíčními splátkami splatnými vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Elektronické dokumenty žalovaný podepsal pomocí DigiSign.org a identita žalovaného byla ověřena formou SMS odeslané na číslo tel. číslo. Součástí smluvní dokumentace byly předsmluvní informace a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný souhlasil se zpracováním osobních údajů. Z kopií dokladů (čl. 34-36) soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z cestovního dokladu a občanského průkazu vystaveného na jméno žalovaného.

4. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že žalobkyně dne 6. 10. 2025 vyplatila žalovanému první tranši úvěru ve výši 25 000 Kč.

5. Z předsmluvních informací soud zjistil, že minimální měsíční splátka činila 1 250 Kč. Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný pouze jednu splátku ve výši 1.250 Kč.

6. Z první upomínky ze dne 20. 11. 2025 a druhé upomínky ze dne 5. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné splátky splatné dne 15. 11. 2025, která nebyla uhrazena.

7. Ze zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2026 a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně pro prodlení žalovaného s úhradou splátky oznámila zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 7. 3. 2026 prostřednictvím svého zástupce.

8. Z posouzení úvěruschopnosti, které tvoří přílohu smluvní dokumentace, soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, údajů získaných z jeho bankovních účtů a z údajů z externích registrů. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, zatímco z bankovního účtu byl zjištěn příjem ve výši 33 966 Kč měsíčně. Pro další výpočty žalobkyně použila nižší z obou hodnot, tedy částku 30 000 Kč. Z téhož dokumentu soud zjistil, že žalobkyně při hodnocení bonity zohlednila náklady na bydlení ve výši 8 000 Kč měsíčně, náklady domácnosti ve výši 6 000 Kč měsíčně, finanční závazky ve výši 2 000 Kč měsíčně, náklady na sázení a hazardní hry ve výši 120 Kč měsíčně a rezervu označenou jako „EXTRA zůstatek na cokoliv“ ve výši 2 000 Kč měsíčně. Na základě těchto údajů vyčíslila disponibilní finanční zůstatek žalovaného částkou 11 880 Kč měsíčně.

9. Z výpisů a lustrací předložených žalobkyní (listiny označené jako datový výstup z Credit Info CEE) soud dále zjistil, že ke dni posuzování úvěruschopnosti nebyl žalovaný veden v insolvenčním rejstříku, nebyla proti němu evidována aktivní exekuce, podle údajů registru SOLUS u žalovaného nebyly zjištěny žádné měsíční finanční závazky evidované v tomto registru.

10. Z podkladů k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný autorizoval přístup k údajům z bankovních účtů č. č. účtu a č. č. účtu. U účtu č. č. účtu byly posuzovány transakce za období od 30. 5. 2025 do 6. 10. 2025, u účtu č. č. účtu transakce ze dne 6. 10. 2025. (příloh označených jako bankovní historie).

11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).

12. Žalovaný jednání opatřil prostým elektronickým podpisem. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).

13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).

14. Z provedených listin vyplynulo, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela především z údajů poskytnutých samotným žalovaným, z transakční historie dvou bankovních účtů. Žalobkyně nepředložila doklady o zaměstnání žalovaného, potvrzení zaměstnavatele o příjmu ani jiné listiny prokazující zdroj a stabilitu jeho příjmů. Dále bylo zjištěno, že některé položky použité při výpočtu finanční situace nebyly převzaty ze skutečných výdajů žalovaného, ale byly stanoveny podle interních minimálních hodnot žalobkyně, konkrétně náklady na bydlení částkou 8 000 Kč a náklady domácnosti částkou 6 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo založeno na modelovém výpočtu, v němž žalobkyně od zjištěných příjmů odečetla vybrané náklady a dospěla k závěru, že žalovanému zbývá měsíčně částka 11 880 Kč a je schopen hradit minimální splátku úvěru ve výši 1 250 Kč. Přestože sám žalovaný uvedl výdaje ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalobkyně nedoložila podklady k jednotlivým zdrojům příjmů a výdajů žalovaného, resp. dostatečně neověřila zejména výdaje žalovaného. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně.

15. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

16. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.

17. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

18. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil a netvrdil žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 23 750 Kč (vyplaceno celkem 25 000 Kč a vráceno 1 250 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

19. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.

20. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.

21. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.

22. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaný nemohl být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaný v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

24. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 145 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 252 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 107 Kč.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 753 Kč, přičemž tato částka představuje 89,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 252 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 032,87 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, což činí celkem 2 752,94 Kč; po zaokrouhlení 2 753 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.