21 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 1 025 514 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 025 514 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 025 514 Kč od 16. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 82 610 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu soudní poplatek ve výši 41 021 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 1 025 514 Kč s příslušenstvím. Žalobu podal původně , tituly před jménem, , jméno FO, jako insolvenční správce dlužníka , jméno FO, s tím, že dlužník , jméno FO, je v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 12228/2019, v němž bylo nejprve zjištěno jeho úpadkové postavení a posléze schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. V řízení o pozůstalosti po zemřelé , jméno FO, , manželce žalovaného , adresa, a matce dlužníka , jméno FO, , Okresní soud v Karviné dne 22. 10. 2024 schválil dohodu dědiců, podle níž připadla do pozůstalostního jmění pohledávka vůči žalovanému z titulu vypořádání společného jmění manželů (zůstavitelky a žalovaného) ve výši 2 051 028 Kč, kterou oba dědici – dlužník a žalovaný – nabyli každý v rozsahu jedné ideální poloviny. Polovina uvedené pohledávky, která připadla dlužníkovi, představuje hodnotu nabytou dědictvím, již byl dlužník povinen vydat insolvenční správkyni ke zpeněžení pro mimořádné splátky. Z tohoto důvodu byla pohledávka za žalovaným ve výši 1 025 514 Kč zapsána do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 29. 11. 2024 k zaplacení této částky ve lhůtě do 15. 12. 2024; ačkoliv ve výzvě byla administrativním pochybením uvedena celá částka 2 051 028 Kč, žalovaný na výzvu nijak nereagoval. Protože žalovaný svůj závazek nesplnil, uplatnila insolvenční správce u soudu nárok dlužníka na zaplacení jeho podílu na vypořádání společného jmění manželů, tj. částky 1 025 514 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 12. 2024 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené výzvou.

2. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce namítal, že skutková tvrzení uvedená žalobcem neodpovídají obsahu usnesení Okresního soudu v Karviné o projednání pozůstalosti po zůstavitelce , jméno FO, . Podle žalovaného není pravdivé tvrzení žalobce, podle něhož mu do výlučného vlastnictví připadl zejména nemovitý majetek a do pozůstalostního jmění byla zařazena pohledávka vůči jeho osobě ve výši 2 051 028 Kč, kterou měli oba dědici – on a , jméno FO, – nabýt rovným dílem. Žalovaný zdůraznil, že citované usnesení pouze potvrzuje nabytí dědictví každému z dědiců v rozsahu ideální jedné poloviny pozůstalosti; nikde však neukládá , adresa, povinnost zaplatit , jméno FO, částku 1 025 514 Kč, jak tvrdí žalobce.

3. Žalovaný dále poukazoval na to, že žalobce – jednající jako insolvenční správce , jméno FO, – nijak nedoložil existenci ani výši tvrzené pohledávky, kterou má žalovaný údajně plnit. V této souvislosti žalovaný uvedl, že ke dni 14. 10. 2019 činila celková výše přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení 652 106,58 Kč, přičemž popřené pohledávky představovaly částku 23 060,05 Kč a zjištěné pohledávky činily 629 046,53 Kč. Podle žalovaného z těchto údajů nevyplývá žádná pohledávka ve výši tvrzené žalobcem.

4. Usnesením ze dne 6. 10. 2025 čj. 21 C 218/2025-51, které nabylo právní moci dne 22. 10. 2025, soud připustil, aby na místo žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , insolvenčního správce dlužníka , jméno FO, , vstoupila do řízení žalobkyně, a to jako nabyvatelka pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2025.

5. Žalobkyně ve svých procesních vyjádřeních i při jednání setrvala na podané žalobě a tvrdila, že uplatněná pohledávka vůči žalovanému je platná, existující a řádně nabytá v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka , jméno FO, . Uvedla, že pohledávku nabyla na základě postoupení schváleného insolvenčním soudem, poté, co insolvenční správce ke konci oddlužení přistoupil k jejímu zpeněžení. Žalobkyně učinila nejvyšší nabídku. V tomto řízení nelze přezkoumávat postup insolvenčního správce ani správnost zpeněžení, neboť to by znamenalo zasahovat do již pravomocně skončeného insolvenčního řízení. Zdůraznila také, že žalovaný měl možnost pohledávku sám odkoupit, avšak neučinil tak, a že skutečnost, že pohledávku získala za nižší cenu, nemá vliv na její platné nabytí. Namítla rovněž, že tvrzení žalovaného o zajištění pohledávky nemovitostí neodpovídá skutečnosti, neboť se jedná o pohledávku nezajištěnou. Žalobkyně vykonává běžnou podnikatelskou činnost spočívající v obchodování s pohledávkami, řádně za pohledávku zaplatila.

6. Žalovaný také namítal neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky pro rozpor s dobrými mravy. Tvrdil, že pohledávka byla postoupena za zcela nepřiměřeně nízkou cenu, přibližně ve výši jedné třetiny nominální hodnoty, což je podle jeho názoru nespravedlivé a proti dobrým mravům. Dále uváděl, že insolvenční správce zveřejnil nabídky ke zpeněžení pouze na webových stránkách, nikoliv způsobem, který by byl žalovanému osobně dostupný. Přihlédnout podle něj mělo být i k věku žalovaného, který se tak o nabídce nemohl reálně dozvědět. Namítal také, že pohledávka je dle jeho názoru fakticky „zajištěná“, protože žalovaný vlastní nemovitost v hodnotě několika milionů korun, a pohledávka je tedy plně vymožitelná. Dále uvedl, že k prodeji mělo dojít formou veřejné dražby, nikoli přímým prodejem. Z těchto důvodů uzavřel, že smlouva o postoupení odporuje dobrým mravům a žaloba má být zamítnuta.

7. Soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky, ze kterých zjistil tyto dílčí skutečnosti:

8. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že: usnesením ze dne 19. 7. 2019 č. j. KSOS 34 INS 12228/2019-A-5, zveřejněném v insolvenčním rejstříku dne 19. 7. 2019, Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužníka , jméno FO, , rodné číslo , RČ, a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem ustanovil , tituly před jménem, , jméno FO, ; usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. j. KSOS 34 INS 12228/2019-B-7 insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty; insolvenční správce zapsal do majetkové podstaty dlužníka , jméno FO, pohledávku za žalovaným ve výši ve výši 1 025 514 Kč z titulu dohody dlužníka a jeho otce v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné sp. zn. 36 D 1697/2024 (soupis majetkové podstaty B-22, resp. soupis majetkové podstaty B-24); dne 2. 4. 2025 insolvenční správce požádal insolvenční soud o souhlas s prodejem pohledávky mimo dražbu (B-25); Informace o nabídkovém řízení na prodej pohledávky byla zveřejněna od 26. 2. 2025, s lhůtou pro podávání nabídek do 26.3.2025, 12:00 hod., a to na www.licita.cz, www.burzaspravcu.cz, www.hyperinzerce.cz. Byly podány celkem tyto nabídky: , jméno FO, nabídl 2 500 Kč, společnost , právnická osoba, podala nabídku 141 000 Kč, , právnická osoba, podal nabídku 257 000 Kč a , jméno FO, podal nabídku 272 000 Kč. Nabídku navýšil pouze pan , jméno FO, na 282 000 Kč. A nabídka , právnická osoba, ve výši 301 000 Kč; usnesením ze dne 7. 4. 2025 č.j. KSOS 34 INS 12228/2019-B-29 Krajský soud v Ostravě, udělil souhlas insolvenčnímu správci se zpeněžením předmětné pohledávky, a to prodejem pohledávky mimo dražbu za minimální kupní cenu 303 000 Kč; usnesením ze dne 3. 7. 2025 čj. KSOS 34 INS 12228/2019-B-39 Krajský soud v Ostravě schválil zprávu insolvenčního správce o stavu insolvnečního řízení ze dne 12. 5. 2025 č. dok. B37. V odůvodnění pak uvedl, že: „Dne 12. 5. 2025 byla soudu doručena zpráva insolvenčního správce o stavu řízení dle ust. § 409 odst. 2 IZ, č. dok. B37. Správce sdělil soudu, že zpeněžil pohledávku za otcem dlužníka ve výši 375 500 Kč. V rámci této zprávy si správce rovněž vyúčtoval odměnu. Deponované exekuční i jiné srážky jsou majetkem, který je dlužník povinen vydat ke zpeněžení ze zákona, soud tedy o tomto nerozhoduje samostatným výrokem v rámci schválení oddlužení, avšak na tuto problematiku dopadá rovněž právní úprava ust. § 409 IZ.“ usnesením ze dne 26. 11. 2025 čj. KSOS 34 INS 12228/2019 (1 VSOL 371/2025)B-49 Vrchní soud v Olomouci odmítl odvolání dlužníka proti usnesení ze dne 3. 7. 2025 (označené v předchozím odstavci). V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud uvedl, a to v odstavci 18.: „V přezkoumávané věci dlužník v průběhu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty získal dědictvím pohledávku ve výši 1 025 514 Kč, kterou insolvenční správce sepsal do majetkové podstaty a zpeněžil za částku 375 000 Kč.“ A dále v odstavci 20. odůvodnění uvedl: „Částka získaná zpeněžením dědického podílu dlužníka má podle § 412 odst. 1 písm. b) I. Z., ve znění účinném do 30. 9. 2024, povahu mimořádného příjmu, který je insolvenční správce povinen bez dalšího rozvrhnout mezi nezajištěné věřitele jako mimořádnou splátku podle distribučního schématu v rámci plnění splátkového kalendáře, aniž by bylo třeba k tomuto postupu souhlasu insolvenčního soudu. Vyžádal-li si insolvenční správce od insolvenčního soudu souhlas s vydáním tohoto mimořádného příjmu dlužníka nezajištěným věřitelům, má toto rozhodnutí povahu usnesení vydaného při výkonu dohledací činnosti podle § 10 písm. b), § 11 odst. 2 I. Z., proti němuž podle § 91 I. Z. není odvolání přípustné (výroky I. a II.)“; Ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne 30. 12. 2025 č. dokumentu B52 soud zjistil, že celková výše přezkoumaných nezajištěných pohledávek v insolvenčním řízení dlužníka , jméno FO, činila 578 082,53 Kč a v rámci oddlužení bylo uspokojeno 64,71 % pohledávek ve výši 374 101,75 Kč a odměna insolvenčního správce; usnesením ze dne 13. 2. 2026 KSOS 34 INs 12228/2019-B-54, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení a současně osvobodil dlužníka , jméno FO, od placení dosud neuspokojených pohledávek.

9. Z usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 10. 2024 č. j. 36 D 1697/202439, které nabylo právní moci dne 22. 10. 2024 soud zjistil, že , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, uveden jako pozůstalý manžel a současně jako zákonný dědic v první dědické třídě, přičemž uplatnil výhradu soupisu. Z usnesení dále vyplývá, že na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů, kterou soud schválil, připadl , adresa, do výlučného vlastnictví veškerý majetek tvořící společné jmění manželů, zejména nemovitosti v katastrálním území , adresa, , běžné vybavení domácnosti, účty vedené na jméno zůstavitelky a drobné finanční položky. Pro účely řízení je podstatné, že do pozůstalostního jmění byla naopak zařazena pohledávka vůči , adresa, z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 2 051 028 Kč. Tato pohledávka tak představovala aktivum pozůstalosti, které mělo být následně děděno. Soud dále zjistil, že , jméno FO, , narozený , datum, , je synem zůstavitelky , jméno FO, a jejím zákonným dědicem v první dědické třídě. Také on v řízení uplatnil výhradu soupisu. Usnesením bylo dále potvrzeno nabytí dědictví po zůstavitelce , jméno FO, podle dědických podílů manželovi zůstavitelky , adresa, a synovi zůstavitelky , jméno FO, , každému z nich k ideální jedné polovině celku pozůstalosti, kteří dědí podle zákonné posloupnosti v první třídě dědiců s výhradou soupisu, neboť nedošlo k rozdělení pozůstalosti ani k dohodě dědiců o výši dědických podílů.

10. Z výzvy k zaplacení dluhu - předžalobní výzva soud zjistil, že insolvenční správce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výzvě ze dne 29. 11. 2024. Zástupce insolvenčního správce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v upomínce ze dne 2. 4. 2025.

11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj skutkový závěr ve věci samé.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovanému vznikl závazek vůči dlužníkovi , jméno FO, schválenou dohodou dědiců. Pro posuzovanou věc bylo rozhodné, že , jméno FO, jako dědic nabyl jednu ideální polovinu pozůstalostní pohledávky vůči , adresa, z titulu vypořádání společného jmění manželů v celkové výši 2 051 028 Kč. Jeho dědický podíl tedy činil 1 025 514 Kč. Tato pohledávka byla jediným aktivem pozůstalosti. Dlužník , jméno FO, byl v průběhu schváleného oddlužení povinen vydat nabyté dědictví do majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Insolvenční správce proto tuto pohledávku do majetkové podstaty sepsal. Insolvenční správce pak byl tuto pohledávku jako mimořádný příjem dlužníka oprávněn vymáhat. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Procesní legitimace žalobkyně tak byla dána jak původně na straně insolvenčního správce dlužníka, tak po postoupení i na straně žalobkyně.

13. Námitky žalovaného, že usnesení Okresního soudu v Karviné o projednání pozůstalosti po zůstavitelce , jméno FO, pouze potvrzuje nabytí dědictví každému z dědiců v rozsahu ideální jedné poloviny pozůstalosti; nikde však neukládá , adresa, povinnost zaplatit , jméno FO, částku 1 025 514 Kč, neshledal soud za důvodnou. Z tohoto usnesení jednoznačně vyplynulo, že se žalovaný dohodl s dědici (, jméno FO, ) o vypořádání společného jmění a soud dědicům jejich dědictví potvrdil (§ 1690 a § 1692 o. z.).

14. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Za rozhodné považuje soud, že se žalovaný dohodl v průběhu pozůstalostního řízení se svým synem , jméno FO, , který byl v té době v úpadku řešeném oddlužením, a to již od roku 2019. Sepis pohledávky do majetkové podstaty a její vymáhání insolvenčním správcem bylo zákonnou povinností insolvenčního správce. Stejně tak je povinností dlužníka neodmítat příjem z dědictví a mimořádný příjem do oddlužení „vnést“. V insolvenčním řízení pak pohledávka byla veřejně nabídnuta a se souhlasem insolvenčního soudu zpeněžena za nejvyšší nabídku.

15. Žalovaný podle soudu neprokázal žádné skutečnosti, které by existenci či výši pohledávky zpochybnily, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Splatnost pohledávky byla stanovena výzvou původního žalobce do 15. 12. 2024, žalovaný se tak dostal do prodlení od následujícího dne. Nárok na zákonný úrok z prodlení se opírá o § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 82 610 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 025 514 Kč sestávající z částky 12 420 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 2. 2026 náhrada 3 922,30 Kč za 334 ujetých km v částce 2 722,30 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. při průměrné spotřebě 6,60 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 68 272,30 Kč ve výši 14 337,18 Kč.

17. Insolvenční správce, který návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podal, byl ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků. Protože bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, přešla poplatková povinnost na žalovaného (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek z předmětu řízení za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu činí 41 021 Kč podle položky 2 bodu 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb.).