21 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 733,26 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 600 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 600 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 185,26 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 948 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5948 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 185,26 Kč od 6. 5. 2025 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci II. výroku tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 484 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení peněžité pohledávky v celkové výši 17 733,26 Kč vzniklé ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 453943001, kterou dne 26. 1. 2025 uzavřel žalovaný s původním věřitelem , právnická osoba, , a která na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, splatný nejpozději dne 5. 5. 2025, přičemž žalovaná se zavázala uhradit rovněž smluvní úrok ve výši 5 948 Kč. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila a dostala se do prodlení. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla původním věřitelem posouzena úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná v rámci žádosti o úvěr v obchodních podmínkách dostupných na internetových stránkách původního věřitele prohlásila, že není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám, nenachází se v exekuci ani insolvenci, není v tíživé finanční situaci a není si vědoma evidence v databázích dlužníků. Současně byla informována a souhlasila s tím, že věřitel je oprávněn před uzavřením smlouvy využít informace z dlužnických registrů, zejména SOLUS, NRKI a BRKI. Původní věřitel podle tvrzení žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně dostupných databází a rejstříků, konkrétně ISIR, CEE, CRKI a EUCB, a vycházel rovněž z údajů a dokladů poskytnutých žalovanou. Na základě těchto skutečností neshledal důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit a žádosti o úvěr vyhověl.

2. Žalobkyně dále upřesnila, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila dne 26. 2. 2025 částku 600 Kč, která byla započtena na jistinu, a po postoupení pohledávky uhradila dne 28. 9. 2025 částku 214,74 Kč rovněž na jistinu. V návaznosti na zjištění, že platba ve výši 600 Kč nebyla z důvodu administrativní chyby zohledněna při podání žaloby, žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu částky 600 Kč včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení z této částky, a v tomto rozsahu již na projednání nároku netrvala. Současně žalobkyně upravila žalobní petit a nadále se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 17 133,26 Kč s příslušenstvím, představující zbytek nesplacené jistiny a smluvního úroku po zohlednění provedených úhrad, spolu se zákonným úrokem z prodlení od 6. 5. 2025 do zaplacení. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru důvodným, žalobkyně uplatnila alternativně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu vyplacené jistiny úvěru.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před zahájením jednání, soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

5. Podle listiny označené jako smlouva o úvěru č. 453943001 uzavřela žalovaná dne 26. 1. 2025 smlouvu, ve které se poskytovatel úvěru , právnická osoba, zavázal vyplatit žalované na účet uvedený ve smlouvě částku 12 000 Kč. V případě, že úvěr bude splacen do 30 dnů, nebude úročen. Účet a totožnost žalované byla ověřena platbou původního věřitele ve výši 0,01 Kč na účet žalované dne 26. 1. 2025 (výpis z běžného účtu). Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele a údaje o poskytovateli úvěru. Smlouvu žalovaná podepsala potvrzovacím kódem zaslaným žalované na telefonní číslo.

6. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě soud zjistil, že poskytovatel úvěru poskytl žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na bankovní účet číslo , č. účtu, dne 26. 1. 2025. Uvedené potvrdila i , právnická osoba, . dne 27. 2. 2026 (čl. 14). Žalovaná na úvěr zaplatila dne 26. 2. 2025 částku 600 Kč. Podle tvrzení žalobkyně zaplatila žalovaná celkem 814,74 Kč.

7. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dluhu upomínkami původního věřitele (výzva k úhradě ze dne 2. 4. 2025, poslední možnost dohody na úhradě ze dne 5. 5. 2025)

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění dodatku č. 1 a ze seznamu pohledávek soud uzavřel, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., se stala věřitelkou uplatněné pohledávky původně náležející společnosti , právnická osoba, O postoupení pohledávky byla žalovaná informována původním věřitelem v dopise ze dne 14. 9. 2025.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 18. 9. 2025 soud vzal za prokázané, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou písemně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

10. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).

12. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.

13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).

14. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované důkladně. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalované poskytnut být neměl.

15. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

16. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.

17. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.

18. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.

19. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.

20. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

21. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve věci nevyjádřila, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 11 185,26 Kč (vyplaceno celkem 12 000 Kč a vráceno 814,74 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

22. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, konkrétně ve výši za dobu prodlení od 6. 5. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.

23. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).

24. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalované). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.

25. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.

26. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.

27. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.

28. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaná nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.

29. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

30. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 000 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 484 Kč, přičemž tato částka představuje 17,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,59 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 733,26 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.