21 C 260/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 133 613,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 83 087,16 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 526,25 Kčúroku 14,30 % ročně z částky 127 827,17 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacenínákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kčúroku z prodlení ve výši 15 % ročně z 50 526,25 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení,zákonného úroku z prodlení z 83 087,16 Kč od 19. 1. 2023 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 133 613,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, předchůdce žalobkyně společnost , jméno FO, , Anonymizováno, , s. r. o., uzavřela se žalovaným v postavení podnikatele dne 23. 5. 2022 smlouvu o úvěru číslo 33756434. Podle smlouvy pak poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 187 500 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla specifikovaného ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úroky a poplatky formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 6 236 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného odstoupil poskytovatel úvěru od smlouvy s účinností ke dni 18. 1. 2023. Pohledávku ze smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými postoupil žalobkyni poskytovatel úvěru smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2024 s účinností ke dni 20. 11. 2024. Ke dni postoupení činila dlužná částka 133 613,41 Kč s příslušenstvím. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni do dne sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhala zaplacení částky 127 827,17 Kč jako jistiny, částky 5 786,24 Kč představující poplatky, dále úroku ve výši 14,30 % p. a. z částky 127 827,17 Kč ode dne 19. 1. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 133 613,41 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že Žalovaný za celé smluvní období uhradil na předmětnou pohledávku celkem 105 412,84 Kč, a to:A dále žalobkyně uvedla, že nebylo povinností právního poskytovatele úvěru posuzovat schopnost žalovaného jako podnikatele splácet úvěr, a tedy skutečnost, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného splácet úvěr posuzoval či nikoli, považuje za zcela irelevantní. A dále uvedla, že k posouzení úvěrového případu proběhlo standardním způsobem s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, zejména k charakteru a rozsahu zajištění. Úvěr byl zajištěn zajišťovacím převodem vlastnického práva k hodnotnému movitému majetku (vozidlo financované vázaným úvěrem), jehož ekonomická hodnota byla posouzena jako dostatečná z hlediska krytí úvěrového rizika.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, považoval ji za neoprávněnou. Namítal, že mu nebyly zaslány důkazy připojené k platebnímu rozkazu, nemohl se s nimi seznámit. Namítal, že se původní věřitel , právnická osoba, dopustila vůči němu podvodu. Nikdo mu nedokázal poskytnout informace. Dne 2. 10. 2022 měl dopravní nehodu, policie mu odebrala doklady i klíče od vozidla, vozidlo bylo nepojízdné. Poté přestal úvěr splácet. Dále uvedl, že pojišťovna vyplatila poskytovateli úvěru za vozidlo částku 51 000 Kč. Žalovaný nesouhlasil s částkou uvedenou v žalobě. Uvedl, že má dohodu o splátkách a částka v ní uvedená, neodpovídá nároku v žalobě. Po nehodě uzavřel s poskytovatelem úvěru dohodu, podle které bylo vozidlo převedeno do jeho vlastnictví. Žalovaný vozidlo prodal a částku 50 000 Kč zaslal na umoření dluhu. Podle žalovaného dluží méně, než kolik je uvedeno v žalobě. Dále uvedl, že smlouvu uzavíral jako podnikatel. Auto mu sloužilo k podnikání.

3. Z provedených důkazů zjistil soud tyto dílčí skutečnosti:

4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. 33756434 bylo zjištěno, že smluvními stranami byla společnost , právnická osoba, , jako úvěrující a věřitele, a žalovaný , Jméno žalovaného, , jako úvěrovaný a klient, s uvedením IČO: , IČO, . Smlouvu stany podepsaly dne 23. 5. 2022. Předmětem financování byla koupě vozidla Wolskvagen Tiguan 2.0 TDI Bluemotion Sport & Style za kupní cenu 250 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 187 500 Kč měla být zaplacena prostřednictvím úvěru na účet prodávajícího , právnická osoba, Jako způsob použití vozidla bylo ve smlouvě výslovně uvedeno: „ostatní (nelze provozovat jako taxi nebo autopůjčovna nebo jako vozidlo s právem přednosti v jízdě). Žalovaný se úvěr zavázal splatit úvěr v 60 splátkách po 6 236 Kč měsíčně. Měsíční splátka zahrnovala i pojištění vozidla. První splátka byla splatná 23. 6. 2022. Poslední splátka pak měla být splatná 23. 5. 2027. Současně ve smlouvě sjednali za účelem zajištění plnění povinností žalovaným zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu na prodávajícího. Vozidlo bylo přenecháno do bezplatného užívání žalovanému. Právo věřitel odstoupit od úvěrové smlouvy pro prodlení s placením nejméně jedné splátky úvěru bylo upraveno v čl. 10.5. smlouvy. V čl. 10.6. smlouvy bylo dále uvedeno, že věřitel je oprávněn požadovat v případě odstoupení od smlouvy podle čl. 10.5. smlouvy i zaplacení úroků do doby, kdy měl být úvěr vrácen podle úvěrové smlouvy.

5. Podle splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. 33756434 činily náklady na uzavření smlouvy 0 Kč. Pravidelné splátky byly rozloženy na 60 splátek po 6 236 Kč. Splátkový kalendář byl podepsán 23. 5. 2022.

6. Z listiny označené jako odstoupení od smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že v tomto dopise ze dne 10. 1. 2023 adresovaném , Jméno žalovaného, sdělila společnost , právnická osoba, , jako svému klientovi, že odstupuje od smlouvy č. 33756434 ke dne 18. 1. 2023 a vyzvala ho, aby vozidlo včetně klíčů a příslušných dokladů předal bezprostředně po obdržení tohoto odstoupení na parkovišti, na uvedené adrese, v uvedeném čase. Z kopie dodejky bylo zjištěno, že zásilka byla zasílána na adresu , Jméno žalovaného, , , adresa, , , adresa, , která se vrátila odesílateli zpět s tím, že na uvedené adrese je neznámý.

7. Z listiny označené jako následné vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy soud zjistil, že konečný zůstatek po ukončení úvěrové smlouvy byl ke dni 18. 1. 2023 vyčíslen na 224 201,62 Kč. Žalovaný byl vyzván poskytovatelem úvěru k jeho úhradě do 1. 2. 2023. Výzva byla zaslána žalovanému na adresu , adresa, , , adresa, prostřednictvím pošty.

8. V dopise ze dne 21. 11. 2024 společnost , právnická osoba, sdělila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy č. 33756434 postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni , právnická osoba, . (Oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek ze dne 3. 12. 2024).

9. Zástupce žalobkyně vyzval v dopise ze dne 5. 3. 2025 žalovaného k zaplacení dlužné částky 217 523,59 Kč do 20. 3. 2025 s tím, že v případě, že nebude dlužná částka zaplacena, a to jako dlužná částka ze smlouvy č. 33756434, bude podána žaloba. (Výzva k plnění ze základním právním a skutkovým rozborem předcházejícím žalobě, podací lístek ze dne 5. 3. 2025).

10. Žalobkyně jako postupník a poskytovatel úvěru společnost , právnická osoba, , jako postupitel uzavřeli dne 18. 11. 2024 smlouvu, ve které se dohodli na postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1 za úplatu. Úplata za postoupené pohledávky byla žalobkyní uhrazena. Pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 33756434 byla označena na řádku č. 64 seznamu postoupených pohledávek, bez uvedení výše postupované pohledávky. (Smlouva o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek, Potvrzení o úplatě ze dne 20. 11. 2024).

11. Žalovaný na zaplatil celkem na úvěr částku 105 412,84 Kč (Pohyby na bankovních účtech).

12. Poskytovatel úvěru vystavil dne 29. 2. 2024 s datem splatnosti 7. 3. 2024 žalovanému fakturu na částku 5 786,24 Kč, kterými vyúčtoval žalovanému náklady spojené s vymáháním pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 33756434. (Faktura čl. 46)

13. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno IČO: , IČO, . Oprávnění k podnikání vzniklo žalovanému dne 4. 10. 2021 a zaniklo dne 11. 3. 2024. Od 10. 1. 2022 byla vedena adresa sídla: , adresa, , , adresa, .

14. Z dohody o splátkách ze dne 28. 3. 2023 soud zjistil, že dohodu uzavřel žalovaný jako dlužník a společnost , právnická osoba, , jako věřitel. Ve smlouvě společně prohlásili, že mezi sebou uzavřeli dne 23. 5. 2022 úvěrovou smlouvu č. 33756434 (žalovaný jako zákazník). Úvěr byl poskytnut za účelem nákupu motorového vozidla tov. značky Wolskvagen Tiguan 2.0 TDI Bluemotion Sport & Style. Na základě předčasného ukončení smlouvy činí splatný dluh 172 946,47 Kč. Žalovaný tento dluh uznal co do důvodu a výše. A dlužnou částku se zavázal splatit ve splátkách tak: 1. splátku ve výši 4 804,06 Kč, 34. splátek po 4 804,06 Kč a poslední splátku ve výši 4 804,37 Kč.

15. Z emailu ze dne 16. 3. 2023 soud zjistil, že email byl odeslán z adresy , e-mail, na adresu , e-mail, s předmětem: Informace k úvěrové smlouvě. V dopise byl adresát vyrozuměn k úvěrové smlouvě č. 33756434, že společnost souhlasí s prodejem vraku vozidla a požaduje zaslat výnos z prodeje na uvedený účet pod variabilním symbolem 33756434. Po připsání platby zašlou plnou moc k přepisu vlastníka na požadovaný úřad.

16. Z emailu ze dne 11. 12. 2023 soud zjistil, že email byl odeslán z adresy , e-mail, na adresu , e-mail, s předmětem: Splátky – , právnická osoba, . V emailu byl adresát vyrozuměn, že splátková dohoda č. 33756434 byla uzavřena pro 172 946,47 Kč na 36 splátek (35 splátek je na částku 4 804,06 Kč a poslední splátka č. 36 je na částku 4 804,37 Kč). První splátka byla uhrazena dne 2. 5. 2023, druhá splátka byla uhrazena dne 18. 5. 2023 a třetí splátka byla uhrazena dne 19. 6. 2023. Čtvrtá až šestá splátka byly uhrazeny dne 25. 10. 2023. Sedmá a osmá splátka nebyla uhrazena. Ke dni 11. 12. 2023 dluží 2 splátky ve výši 9 608,12 Kč. Celkem do konce splátkové dohody je dluh 144 122,11 Kč ke dni 1. 12. 2023.

17. Listiny žalovaného založené v přílohové obálce pod čísly 2 a 5-9 (tedy tj. doklady o zadržení velkého technického průkazu Policií, protokol Policie o předání vozidla žalovanému dne 25. 10. 2022, usnesení Policie o odložení věci pro podezření pro přečin krádeže a poškození cizí věci na vozidle ve vlastnictví banky, jehož provozovatelem byl žalovaný, které bylo odstaveno po dopravní nehodě ze dne 27. 9. 2022) soud neprovedl, neboť se týkají vozidla a dokladů k vozidlu, a tedy se přímo nevztahují k předmětu řízení o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru.

18. Uvedená dílčí skutková tvrzení představují současně skutkový závěr soudu. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

23. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

24. V dané věci dospěl soud k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným (jako spotřebitelem) byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením této žaloby (§ 1879 o. z.). Žalobkyně tak byla oprávněna k podání žaloby.

25. Ze smlouvy o úvěru č. 33756434 plyne, že úvěrovaným je , Jméno žalovaného, , fyzická nikoli právnická osoba. Ve smlouvě je sice uvedeno IČO (, Anonymizováno, ), avšak předmětem financování je osobní automobil Volkswagen Tiguan. A jako způsob použití vozidla je výslovně označen „ostatní“, přičemž je vyloučeno jeho využití k podnikání typu taxi, autopůjčovna apod. Ze smlouvy nevyplývá žádné výslovné určení podnikatelského účelu úvěru ani vazba na konkrétní výkon podnikatelské činnosti klienta.

26. Spotřebitelem může být i fyzická osoba – podnikatel, pokud v konkrétním smluvním vztahu nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Tento závěr byl výslovně potvrzen např. rozsudkem NS ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3497/2021, kde soud uvedl, že „spotřebitelem může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale též fyzická osoba – podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti“.

27. Z judikatury plyne, že právní kvalifikace subjektu jako spotřebitele se posuzuje primárně k okamžiku uzavření smlouvy, nikoli zpětně podle následného užívání předmětu plnění. Následné tvrzení žalovaného, že věc fakticky užíval k podnikání, samo o sobě nemůže změnit spotřebitelský charakter smlouvy, pokud při uzavření smlouvy nebyl podnikatelský účel projeven navenek, a neexistují konkrétní skutkové okolnosti, které by jej objektivně potvrzovaly. Klíčovým rozhodnutím je rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 3. 9. 2015, C110/14, Costea. Soud zde výslovně uvedl, že: „Postavení osoby jako spotřebitele nebo podnikatele musí být posuzováno výlučně ve vztahu ke konkrétní smlouvě a jejímu účelu v okamžiku jejího uzavření.“ I smíšené užití (osobní i podnikatelské) nevede automaticky ke ztrátě spotřebitelského postavení, pokud podnikatelský prvek není převládající [C464/01, Gruber, rozsudek ze dne 20. 1. 2005 – spotřebitelský režim je vyloučen jen tehdy, pokud je podnikatelské využití převládající nebo dominantní]. Pouhá tvrzená možnost nebo faktické okrajové využití k podnikání bez další konkretizace tak není způsobilé vyloučit ochranu spotřebitele.

28. Samotné uvedení IČO ve smlouvě není samo o sobě rozhodující, podstatné je, zda existuje věcná souvislost mezi smlouvou a podnikáním. V posuzované smlouvě nejenže chybí deklarace podnikatelského účelu, ale naopak je užití vozidla fakticky omezeno typicky podnikatelskými způsoby (taxi, autopůjčovna), což nasvědčuje spotřebitelskému charakteru vztahu.

29. S ohledem na absenci výslovného podnikatelského účelu úvěru, charakter financovaného předmětu (osobní vozidlo), omezení způsobu jeho použití, a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, lze úvěrovaného klienta , Jméno žalovaného, , Anonymizováno, (žalovaného) považovat za spotřebitele, a to bez ohledu na uvedení IČO ve smlouvě. Z toho plyne, že na právní vztah dopadá ochranný režim spotřebitelského práva, včetně kogentních ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách a rovněž aplikace zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

30. Z úřední povinnosti se tedy dále soud zabýval tím, zda poskytovatel úvěru posoudil (důkladně) před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).

31. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel úvěru v tomto případě úvěruschopnost žalovaného neposuzoval. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že zde mohly existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Smlouva je tedy ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, pak musí platit, že si strany neujednaly, kdy má dlužník dluh splnit. A věřitel nemůže ani požadovat plnění po dlužníkovi (spotřebiteli) ihned, jak je tomu u běžného nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. ustanovením speciálním. Je-li spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, je povinen ji vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.

32. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (187 500 Kč minus 105 412,84 Kč), jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

33. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).

34. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.

35. Náhradu nákladů řízení nepřiznal soud žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro upřesnění soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).