21 C 321/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 571,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 571,60 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 390 Kčkapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 594,52 Kčnáklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kčzákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 23. 4. 2024 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 571,60 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel prostřednictvím webových stránek dne 17. 2. 2023 smlouvu smlouvu o úvěru č. , hodnota, se společností , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkem částku 14 290 Kč do 19. 3. 2023. Dosud žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024. V doplnění žaloby uvedla žalobkyně, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru řádně. Úvěruschopnost žalovaného posoudil podle výše příjmů s výší úvěru. Vycházel z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:

4. Žalovaný, jako úvěrovaný, a společnost , Anonymizováno, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , jako úvěrující, uzavřeli dne , datum, smlouvu smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve které se poskytovatel úvěru (úvěrující) zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, při úrokové sazbě 36 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do 19. 3. 2023. Smlouvu žalovaný podepsal dne 17. 2. 2023 ve 14:18:22 hodin, elektronickým kódem číslo , hodnota, . (Smlouva smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2023).

5. Z listiny označené jako žádost o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že jsou zde uvedeny informace o úvěrovaném , Jméno žalovaného, , a to osobní údaje, údaje o zaměstnavateli, a dále je uvedeno, že čistý měsíční příjem činil 22 000 Kč a výdaje celkem 5 500 Kč, náklady na bydlení pak 3 500 Kč).

6. Poskytovatel úvěru vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč dne 17. 2. 2023 (potvrzení o provedení transakce), a to na účet žalovaného číslo účtu , č. účtu, (sdělení banky ze dne 11. 10. 2024).

7. Poskytovatel úvěru jako postupitel a žalobkyně jako postupník spolu uzavřeli smlouvu, podle které postupitel žalobkyni postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení (Rámcová smlouva o postupování pohledávek, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024, seznam postoupených pohledávek).

8. Poskytovatel úvěru vyrozuměl žalovaného v dopise ze dne 26. 4. 2024 o postoupení pohledávky na žalobkyni. (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2024 a podací lístek). Také žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky v dopise ze dne 13. 5. 2024. (Dopis žalobkyně ze dne 13. 5. 2024)

9. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním této žaloby k zaplacení dlužné částky v dopise ze dne 12. 8. 2024. (Předžalobní upomínka ze dne 12. 5. 2024, podací lístek).

10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto:

11. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení prokázala, že jí poskytovatel úvěru pohledávku již dříve (před podáním žaloby) postoupil smlouvou o postoupení pohledávek. A žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni nejpozději doručením žaloby v tomto řízení. [§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].

12. Poskytovatel úvěru (úvěrující) se ve smlouvě ze dne 17. 2. 2023 zavázal, že žalovanému (úvěrovanému) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tím uzavřeli smlouvu o úvěru § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].

13. Smlouvu uzavřeli na internetových stránkách poskytovatele úvěru, tedy při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky (§ 562 odst. 1 o. z.)

14. Žalovaný také smlouvu podepsal elektronicky (§ 561 odst. 1 o. z.), a to číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy tvz. prostým podpisem.

15. Prostým podpisem se rozumí se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].

16. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016).

17. Povinností soudu bylo tedy zvážit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil (důkladně) úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 31. 3. 2024).

18. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného, a to dotazem na příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně však neprokázala, zda žalovaný má skutečně příjmy a výdaje ve výši, jaké uvedl v žádosti o úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně.

19. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédl i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.

21. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).

22. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).

23. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny 10 000 Kč.

24. Lhůtu k plnění v délce do 30 dnů od právní moci rozsudku soud určil jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak ve prospěch spotřebitele podle zákona o spotřebitelském úvěru. Spotřebitelský zákon totiž ukládá věřiteli povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

25. Žalobkyně totiž v řízení neprokázala, že žalovaný je schopen zaplatit dlužnou jistinu ihned, respektive do 3 dnů od právní moci rozsudku. Neboť důkazní břemeno ohledně této skutečnosti nese žalobkyně, nikoli žalovaný. A to podle pravidla, že důkazní břemeno stíhá tu stranu, v jejímž je zájmu, aby tvrzená skutečnost byla soudem uznána za pravdivou.

26. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.

27. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 1 000 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.

28. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro úplnost soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).