21 C 34/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 726 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 726 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 726 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení;kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 92,59 Kč;zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 13. 11. 2024 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 648 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 726 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím svých internetových stránek www.kamali.cz smlouvu, podle které vyplatila žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dne 18. 5. 2024 na účet č. , č. účtu, . Smlouvu žalovaný podepsal prostřednictvím tzv. bank ID. Dlužnou částku se zavázal žalovaný vrátit spolu s poplatkem 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Před poskytnutím úvěru žalobkyně vždy hodnotí schopnost žadatele úvěr splácet. Zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Částka, kterou žalobkyně požaduje zaplatit se skládá z jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku celkem 396 Kč, úroků ve výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 030 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:

4. Z listiny označené jako úvěrová smlouva bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný smlouvu uzavřeli dne 18. 5. 2024 na základě žádosti o úvěr ID: , Anonymizováno, . Podle této smlouvy se zavázala žalobkyně půjčit žalovanému peníze a žalovaný se zavázal půjčené peníze vrátit i s úroky a případnými poplatky. Podle smlouvy se jednalo o hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, počet splátek byl sjednán na 24. První splátka byla splatná po měsíci od poskytnutí úvěru a druhá a další splátka pak následující měsíc ode dne splatnosti předešlé splátky. Celková částka k zaplacení, která nezahrnuje úhradu za doplňkovou službu, činila 13 760 Kč. Roční úroková sazba byla uvedena v splátkovém kalendáři, který byl součástí smlouvy. Poplatek za doplňkovou službu Bezpečná splátka byl sjednán ve výši 99 Kč měsíčně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 18. 5. 2024 v 22:08 hodin, a to podpisovým kódem: , Anonymizováno, , který mu byl zaslán na telefonní číslo v SMS.

5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému povinné informace k úvěru (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Totožnost žalovaného (rodné číslo) ověřila žalobkyně z fotokopie občanského průkazu (fotokopie občanského průkazu). Výše poplatků uvedených ve smlouvě byla upravena v sazebníku žalobkyně (Sazebník platný od 4. 1. 2019).

6. Žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného, vycházela z výše úvěru a údajů o žalovaném: počet dětí 0, příjem ze zaměstnání 30 000 Kč, není v registru ISIR, SOLUS, nemá exekuci a v NRKI ok. (potvrzení o provedení ověření bonity klienta, úvěrová zpráva – čl. 26).

7. Žalobkyně vyplatila žalovanému na účet číslo , č. účtu, částku 10 000 Kč dne 18. 5. 2024 (opis výpisu proplacení smlouvy). Na úvěr žalovaný ničeho nezaplatil (výpis čerpání, splátek a úhrad). Podle sdělení banky je žalovaný majitelem tohoto účtu a dne 18. 5. 2024 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč od žalobkyně. (sdělení banky ze dne 21. 2. 2025 – čl. 21).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v dopise ze dne 29. 7. 2024 (výzva zahájením vymáhání celého úvěru, podací lístek ze dne 30. 7. 2024). A dále vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru v dopise ze dne 13. 9. 2024 (výzva ke splacení celé půjčky, podací lístek ze dne 16. 9. 2024).

9. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného v předžalobní upomínce ze dne 11. 10. 2024 k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, podané k poštovní přepravě dne 14. 10. 2024 (předžalobní výzva k plnění, podací lístek).

10. Elektronickou přílohu, podanou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu označenou jako „13. priloha_JPN65 2400026941_ZAL_OPIS.pdf“, soud neprovedl, neboť tuto přílohu nebylo možné otevřít.

11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:

12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, neboť bylo prokázáno, že se žalobkyně (úvěrující) zavázala žalovanému (úvěrovanému) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].

13. Smlouvu sjednali účastníci v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetového mobilního bankovnictví žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.).

14. Žalovaný smlouvu podepsal číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].

15. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)].

16. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil (důkladně) úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).

17. V řízení bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že zejména ověřil dosavadní platební morálku žalovaného v dostupných registrech. Žalovaným uvedený měsíční příjem však nebyl nijak ověřen. Nebyly ověřeny ani výdaje žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně.

18. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).

21. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: „(…) Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“22. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).

23. K principům sporného řízení pak podle soudu odpovídá to, že o spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu výše citovaného § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, se jedná nejen v případě, že je žalovaný v řízení aktivní (tedy se řízení účastní a namítá a prokazuje svou neschopnost vrátit jistinu ihned), ale i pokud se žalovaný jednání neúčastní a ničeho ke svým majetkovým poměrům netvrdí ani neprokazuje.

24. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (10 000 Kč).

25. Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

26. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).

27. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 648 Kč, přičemž tato částka představuje 28,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 726 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

29. Při procesním úspěchu žalobkyně soud posuzoval k příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku (tj. úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 726 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení kapitalizovaným za období od , datum, do 31. 3. 2025 částkou 229,47 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 11. 2024 kapitalizovaný za období od 13. 11. 2024 do 31. 3. 2025 částkou 485,55 Kč.