21 C 440/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 822,80 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 822,80 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 822,80 EUR od 3. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 822,80 EUR, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 822,80 eur představující cenu za přepravu zboží uskutečněnou na základě zasilatelské smlouvy č. VOC2512243, neboť žalovaná vystavenou fakturu č. 5250448 splatnou dne 2. 9. 2025 neuhradila ani přes dvě upomínky a předžalobní výzvy. Dále se domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 822,80 eur.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze zasilatelské smlouvy č. VOC2512243 ze dne 1. 7. 2025 soud zjistil, že mezi žalovanou společností , Jméno žalované, ., se , adresa, , IČO , IČO žalované, , a žalobkyní , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO žalobkyně, , byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo zajištění přepravy zboží, a to ve dnech 3. 7. 2025 až 4. 7. 2025 na trase z místa nakládky D-06493 Harzgerode, Spolková republika Německo, do místa vykládky CZ-, adresa, . Cena za přepravu byla sjednána ve výši 680 eur.

4. Z mezinárodního nákladního listu soud zjistil, že žalobkyně dne 3. 7. 2025 uskutečnila přepravu zboží na trase z místa nakládky D-06493 Harzgerode, Spolková republika Německo, do místa vykládky CZ-, adresa, , a to vozidlem registrační značky , SPZ, / , Anonymizováno, .

5. Z faktury č. 5250448 soud zjistil, že za provedenou přepravu ze dne 3. 7. 2025 (na trase z místa nakládky D-06493 Harzgerode, Spolková republika Německo, do místa vykládky CZ-, adresa, , a to vozidlem registrační značky , SPZ, / , Anonymizováno, ) vystavila žalobkyně dne 4. 7. 2025 žalované fakturu č. 5250448 na cenu ve výši 680 eur bez DPH, tj. celkem 822,80 eur včetně DPH, se splatností dne 2. 9. 2025.

6. Z upomínky ze dne 23. 9. 2025 a 30. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

7. Z poslední upomínky – předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

8. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2471 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle něhož se zasílatelskou smlouvou zasílatel zavazuje příkazci obstarat vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.

9. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena zasilatelská smlouva č. VOC2512243, na jejímž základě žalobkyně zajistila, resp. provedla přepravu zboží na sjednané trase. Žalobkyně tak splnila svou smluvní povinnost a vzniklo jí právo na zaplacení sjednané odměny. Žalovaná však fakturu č. 5250448 na částku 822,80 eur, splatnou dne 2. 9. 2025, neuhradila.

10. Protože žalovaná peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se ode dne následujícího po splatnosti faktury, tedy ode dne 3. 9. 2025, do prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení, jestliže věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 822,80 eur ode dne 3. 9. 2025 do zaplacení je tedy důvodný. Výše zákonného úroku z prodlení se podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Soud proto žalobě vyhověl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 822,80 eur s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 3. 9. 2025 do zaplacení.

12. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 822,80 eur, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle § 513 o. z. jsou náklady spojené s uplatněním pohledávky příslušenstvím pohledávky. Ve vztazích mezi podnikateli má věřitel vedle úroků z prodlení právo na náhradu těchto nákladů formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády; tím není dotčeno právo na náhradu nákladů tuto pevnou částku přesahujících. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vzájemném závazku podnikatelů 1 200 Kč.

13. Žalobkyně však neuplatnila tuto zákonnou paušální částku, nýbrž požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 822,80 eur, tedy ve výši odpovídající samotné žalované jistině. Takto vyčíslený nárok žalobkyně nijak skutkově neodůvodnila ani neprokázala, zejména nedoložila, že by jí v souvislosti s uplatněním pohledávky vznikly náklady právě v této výši. Pokud věřitel požaduje náklady přesahující zákonnou paušální částku, musí být jejich vznik a výše tvrzeny a prokázány.

14. Soud současně nemohl žalobkyni namísto požadované částky 822,80 eur přiznat jinou částku v českých korunách, neboť podle § 153 odst. 2 občanského soudního řádu může soud překročit návrh účastníka a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhá, jen tehdy, vyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. O takový případ se v této věci nejedná.

15. Z uvedených důvodů soud žalobu v části týkající se nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 822,80 eur zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch, neboť jí byla přiznána jistina s úrokem z prodlení, nikoli však uplatněné náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 822,80 eur. Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.