21 C 5/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 68 879,09 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do úroku ve výši 13 % ročně z částky 27 867,95 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení (kapitalizovaného za období od 2. 2. 2023 do 13. 3. 2025 částkou 7 652,62 Kč) a úroku ve výši 2,9 % ročně z částky 19 091,23 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení (kapitalizovaného za období od 2. 2. 2023 do 13. 3. 2025 částkou 1 169,48 Kč) zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 688 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 191,09 Kčspolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 415,22 Kč,úrokem ve výši 15 % ročně z částky 27 867,95 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, (kapitalizovaným za období od 2. 2. 2023 do 13. 3. 2025 částkou 8 829,94 Kč)úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 091,23 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení (kapitalizovaným za období od 2. 2. 2023 do 13. 3. 2025 částkou 6 049,04 Kč)úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 371,18 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, (kapitalizovaným za období od 2. 2. 2023 do 13. 3. 2025 částkou 2 018,70 Kč)zákonným úrokem z prodlení z částky z částky 42 688 Kč od 2. 2. 2023 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku (kapitalizovaným za dobu od 2. 2. 2023 do 13. 3. 2023 ve výši 15 % ročně částkou 701,72 Kč).

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 688 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 68 879,09 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 8. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru NTimes č. , hodnota, se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, r. o., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , PSČ 15800, (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 50 000 Kč. Dne 8. 2. 2022 byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 20 800 Kč bezhotovostním převodem na účet obchodníka za koupi zboží. Žalobkyně dále tvrdila, že dlužná částka 68 879,09 Kč sestává z dlužné částky na neúčelově čerpaném úvěru ve výši 27 867,95 Kč, na účelově čerpaném úvěru ve výši 19 091,23 Kč, z poplatků ve výši 2 100 Kč a na smluvní pokuty ve výši 19 819,91 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, dosud zaplatil pouze částku 8 534 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku od poskytovatele úvěru společnosti , právnická osoba, ., (dříve , Anonymizováno, .), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel úvěru posuzoval před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný poskytl informace o svých osobních poměrech, příjmech ve výši 22 000 Kč měsíčně a výdajích 19 232 Kč měsíčně, a to na splátky půjčky a výživné, a na bydlení 11 500 Kč měsíčně. Interní analýzou, zaznamenanou ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti, dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že žalovaný má dostatečné disponibilní příjmy ke splácení požadovaného úvěru.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání, soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku [§ 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)].

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, ze kterých zjistil následující dílčí skutečnosti:

5. Žalovaný, jako klient, a společnost COFIDIS s.r.o., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , PSČ 15800, uzavřeli dne 8. 2. 2022 smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru N-Times č. , hodnota, . Podle této smlouvy se společnost Cofidis zavázala poskytnou žalovanému revolvingový úvěr, který má 2 části – účelovou a neúčelovou. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat průběžně a opakovaně za účelem financování nákupu zboží na základě kupní smlouvy u smluvního obchodníka nebo i za sjednaných podmínek neúčelově. Disponibilní úvěrový limit byl sjednán ve výši 30 000 Kč. První čerpání úvěru bylo sjednáno na nákup relaxačního zboží za kupní cenu 21 800 Kč. Žalovaný zaplatil 1 000 Kč a úvěr čerpal ve výši 20 800 Kč. Současně se zavázal tuto část úvěru splatit v 72měsíčních splátkách po , částka, . (Smlouva o spotřebitelském úvěru N-Times č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2022).

6. Poskytovatel úvěru posuzoval před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný při uzavírání smlouvy poskytl informace o svých příjmech (22 000 Kč měsíčně) a výdajích (11 500 Kč měsíčně na bydlení a na splátky úvěrů 3 872 Kč měsíčně) a předložil občanský průkaz. Poskytovatel úvěru si dále vyžádal informace z registrů SOLUS, insolvenčního rejstříku a registru CRIF. Po provedené analýze, zejména porovnání rozdílu mezi příjmy a výdaji (6 628 Kč) a výší měsíční splátky (459,14 Kč) shledal poskytovatel úvěru žalovaného úvěruschopným (Zpráva o posouzení úvěruschopnosti).

7. Poskytovatel úvěru vyplatil žalovanému částku 51 222 Kč a žalovaný zaplatil v nepravidelných splátkách částku 8 534 Kč. (Přehled transakcí ze smlouvy a doklad o čerpání úvěru).

8. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poskytovatel úvěru proto v dopise ze dne 1. 2. 2023 oznámil žalovanému, že v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění úvěru a vyzval ho k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru a dalších neuhrazených peněžitých závazků ze smlouvy (Odstoupení od smlouvy ze dne 1. 2. 2023).

9. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 91478374 byla ze strany poskytovatele úvěru , právnická osoba, . (dříve s.r.o.), IČ: , IČO, , na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 07. 11. 2023 postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 11. 2023. (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 a seznam postoupených pohledávek). Poskytovatel úvěru vyrozuměl žalovaného v dopise ze dne 4. 12. 2023 o postoupení pohledávky na žalobkyni. (Oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek).

10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním této žaloby k zaplacení dlužné částky v dopise ze dne 23. 9. 2024. (Předžalobní upomínka ze dne 23. 9. 2024, podací lístek).

11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto:

12. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení prokázala, že jí poskytovatel úvěru pohledávku již dříve (před podáním žaloby) postoupil smlouvou o postoupení pohledávek. A žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni nejpozději doručením žaloby v tomto řízení [§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].

13. Poskytovatel úvěru (úvěrující) se ve smlouvě ze dne 8. 2. 2022 zavázal, že žalovanému (úvěrovanému) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tím uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].

14. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli [§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)].

15. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil (důkladně) úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).

16. V řízení bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z údajů, které žalovaný uvedl při sjednávání spotřebitelského úvěru o svých příjmech a výdajích. Dosavadní platební morálku žalovaného ověřil v dostupných registrech, zejména v insolvenčním rejstříku a registru Solus. Skutečné příjmy ani výdaje žalovaného však nebyly nijak ověřeny.

17. Soud proto dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).

20. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: „(…) Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“21. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).

22. K principům sporného řízení pak podle soudu odpovídá to, že o spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu výše citovaného § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, se jedná nejen v případě, že je žalovaný v řízení aktivní (tedy se řízení účastní a namítá a prokazuje svou neschopnost vrátit jistinu ihned), ale i pokud se žalovaný jednání neúčastní a ničeho ke svým majetkovým poměrům netvrdí ani neprokazuje.

23. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (51 222 Kč 8 534 Kč). A povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

24. Žalobkyně v řízení neprokázala, že je v možnostech žalovaného zaplatit dlužnou jistinu ihned, respektive do 3 dnů od právní moci rozsudku. Neboť důkazní břemeno ohledně prokázání této skutečnosti nese žalobkyně, nikoli žalovaný. A to podle pravidla dělení důkazního břemene: důkazní břemeno tíží tu stranu, v jejímž je zájmu, aby tvrzená skutečnost byla soudem považována za pravdivou. Podle toho má ty skutečnosti, které slouží k odůvodnění nějakého práva, dokázat ta strana, která toto právo chce uplatňovat, kdežto ty skutečnosti, které vylučují vznik uplatňovaného práva nebo toto právo zrušují, dokázat má ta strana, která potírá uplatňování tohoto práva.

25. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).

26. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.

27. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 756 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 3 444 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 688 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.

28. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro úplnost soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).