21 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 725 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 725 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 21.725 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Tvrdila, že dne 17. 3. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které byly téhož dne poukázány na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatkem ve výši 9.000 Kč ve třech měsíčních splátkách se splatností poslední splátky dne 1. 10. 2024, avšak své smluvní povinnosti řádně a včas nesplnil. Žalobkyně uvedla, že žalovaný ke dni podání návrhu uhradil částku 9.180 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky a částečně na poplatek. Dále tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a podepsána prostým elektronickým podpisem prostřednictvím PIN kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, . Současně tvrdila, že před uzavřením smlouvy provedla ověření totožnosti žalovaného a posouzení jeho úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru.Ze sdělení žalobkyně adresovaného soudu ze dne 4. 3. 2026 vyplynulo, že žalobkyně již netrvala na tvrzeních o prověření úvěruschopnosti žalovaného a připustila, že smlouva může být podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Navrhla proto, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající částce poskytnuté na základě smlouvy o zápůjčce, uhradit zákonný úrok z prodlení a nahradit náklady řízení. Současně uvedla, že žalovaný čerpal částku 15.000 Kč a uhradil částku 19.910 Kč v rámci prodloužení splatnosti půjčky.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 3. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem ve výši 9.000 Kč ve třech měsíčních splátkách, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána ke dni 1. 10. 2024. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky dne 17.3.2024 v 12:57:00 hodin, PIN kód: 2441.Z výpisu z účtu žalobkyně a sdělení , právnická osoba, ze dne 25. 2. 2026 soud zjistil, že dne 17. 3. 2024 byla na bankovní účet žalovaného poukázána částka 15.000 Kč.Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky v upomínce ze dne 3. 9. 2024, ve výzvě ze dne 12. 10.2 024 dále ve výzvě ze dne 14. 9. 2024 a v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 3. 10. 2024Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky podáním ze dne 3. 6. 2025.Ze sdělení žalobkyně ze dne 4. 3. 2026 soud dále zjistil, že žalovaný z poskytnutého úvěru čerpal částku 15.000 Kč a v souvislosti s prodloužením splatnosti půjčky uhradil částku 19.910 Kč.V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaný jednání opatřil prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalovaného důkladně. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalovanému poskytnut být neměl. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu.Žalobě však nebylo možné vyhovět ani z části, neboť žalovaný již celou jistinu žalobkyni vrátil (vyplaceno 15 000 Kč a vráceno 19 910 Kč).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).