21 C 65/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 66 583,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 930,83 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 652,47 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 618,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.303,56 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 66.084,30 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 652,47 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 47 930,83 Kč od 18. 3. 2025 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 666 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ze spotřebitelského úvěru, který žalovanému původně poskytla společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , IČO , IČO, . Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 4. 2023 Smlouvu o půjčce č. 2304599378, na jejímž základě mu poskytla zápůjčku ve výši 80 000 Kč. Úvěr byl podle tvrzení žalobkyně téhož dne, tedy 5. 4. 2023, vyčerpán ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 028 Kč, a to včetně sjednaného úroku; úroková sazba byla sjednána jako neměnná ve výši 17,9 % ročně, žalobkyně však v řízení uplatnila smluvní úrok pouze ve výši 12 % ročně. Součástí smluvního vztahu měly být také rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb, všeobecné obchodní podmínky a ceník poplatků.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas, a proto jej banka písemně vyzvala k nápravě a poskytla mu lhůtu alespoň 30 dnů. Jelikož prodlení žalovaného mělo trvat, banka přistoupila k zesplatnění celého úvěru s účinností ke dni 17. 3. 2025. K tomuto dni tak měla být splatná celá zbývající dlužná částka. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2025, s účinností ke dni 24. 10. 2025; v seznamu postoupených pohledávek měla být vedena pod pořadovým číslem 54. Žalovanému mělo být postoupení oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka podle tvrzení žalobkyně celkem 74 505,44 Kč bez kompletního příslušenství.

3. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 66 583,30 Kč, sestávající z jistiny ve výši 66 084,30 Kč a poplatků ve výši 499 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 303,56 Kč splatného ke dni 17. 3. 2025 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 618,58 Kč rovněž splatného ke dni 17. 3. 2025. Nadto se domáhala zaplacení smluvního úroku 12 % ročně z částky 66 084,30 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 12 % ročně z částky 66 583,30 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na úvěr celkem uhradil 32 069,17 Kč, přičemž po postoupení pohledávky žalobkyni již na dluh nebylo uhrazeno ničeho. Před zahájením řízení byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou, která mu měla být doporučeně odeslána dne 12. 1. 2026.

4. V řízení žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů získaných od žalovaného, interních systémových záznamů, údajů z registrů a protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Podle doplnění žaloby byly započtené příjmy žalovaného vyhodnoceny ve výši 73 800 Kč a jeho zohledněné výdaje ve výši 28 000 Kč, z čehož banka dovodila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně proto navrhovala, aby soud žalovanému uložil povinnost požadované částky zaplatit.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.

6. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Z těchto listin soud učinil následující skutková zjištění:

7. Ze smlouvy o půjčce č. 2304599378, resp. návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a akceptace tohoto návrhu, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , IČO , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaným, dne 5. 4. 2023. Ve smlouvě se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Ze smlouvy se dále podává, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 028 Kč, přičemž splátky měly být hrazeny inkasem z účtu žalovaného. Ve smlouvě byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 17,9 % ročně.

8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného, výpisů z úvěrového účtu a přehledu zůstatků a transakční historie soud zjistil, že banka dne 5. 4. 2023 poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, a to čerpáním ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Soud má proto za prokázané, že úvěr nebyl sjednán pouze formálně, nýbrž že peněžní prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty.

9. Z týchž výpisů a přehledů soud dále zjistil, že žalovaný na úvěr plnil pouze částečně. Z předloženého přehledu plateb se podává, že žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 32 069,17 Kč. Jednotlivé úhrady byly prováděny v období od 5. 5. 2023 do 5. 8. 2024, přičemž se jednalo o platby v různé výši, nikoli o pravidelné měsíční splátky v plné sjednané výši 2 028 Kč.

10. Z prohlášení o okamžité splatnosti a dokladu o jeho odeslání soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru s účinností ke dni 17. 3. 2025. Z této listiny se podává, že důvodem zesplatnění bylo prodlení žalovaného se splácením úvěru.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2025 soud zjistil, že pohledávka banky za žalovaným z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni 24. 10. 2025. V seznamu postoupených pohledávek je pohledávka za žalovaným uvedena pod pořadovým číslem 54. Z této listiny se dále podává, že ke dni postoupení byla pohledávka evidována ve výši 74 505,44 Kč. Z potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že úplata za postoupení pohledávek byla uhrazena. Soud má proto za prokázané, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována k uplatnění pohledávky v tomto řízení.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky a dokladu o jeho odeslání soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno v dopise ze dne 29. 10. 2025 doporučenou zásilkou podanou dne 30. 10. 2025.

13. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a jeho příloh soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet požadovaný spotřebitelský úvěr. Z této listiny se podává, že banka vycházela z údajů získaných od žalovaného, z údajů ze svých interních zdrojů a z lustrací v dostupných registrech. Podle protokolu byly započtené příjmy žalovaného vyhodnoceny částkou 73 800 Kč a jeho zohledněné výdaje částkou 28 000 Kč, zahrnující zejména výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebních úvěrů ve výši 15 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 10 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Z těchto údajů banka dovodila, že žalovaný je schopen úvěr ve výši 80 000 Kč splácet.

14. Soud má dále za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/34, potvrzení o zaplacení a seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka z uvedené smlouvy byla ze společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2025, s účinností ke dni 24. 10. 2025.

15. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 1. 2026 a dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalobkyně před zahájením soudního řízení vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Výzva byla podle předloženého dokladu odeslána doporučeně dne 12. 1. 2026. Z jejího obsahu se podává, že žalobkyně žalovaného seznámila se skutkovým základem uplatněného nároku a vyzvala jej k dobrovolnému splnění dluhu. Soud má proto za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby učinila vůči žalovanému předžalobní výzvu.

16. Na základě provedeného dokazování listinami soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 05.04.2023 platně uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta spotřebitelská zápůjčka ve výši 80.000 Kč, kterou žalovaný téhož dne čerpal. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splácet v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku, avšak své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas, přičemž na pohledávku uhradil pouze částku 32.069,17 Kč. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla platně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.10.2025 s účinností ke dni 24.10.2025 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

17. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetového bankovnictví (§ 561 odst. 1 o. z.).

18. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalovanému doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.

19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Tato otázka je v projednávané věci podstatná, neboť smlouva uzavřená dne 5. 4. 2023 byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti, přestože byl spotřebitelský úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).

20. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru; úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona se posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky, a to porovnáním jeho příjmů, výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, včetně údajů o závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů. Povinnost posoudit úvěruschopnost nelze splnit jen formálním vytvořením interního záznamu, nýbrž musí být zřejmé, že poskytovatel před poskytnutím úvěru disponoval konkrétními, ověřenými a spolehlivými údaji umožňujícími reálné posouzení schopnosti spotřebitele splácet sjednaný úvěr. Judikatura k obdobné povinnosti zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele je taková obezřetnost, která jej vede k tomu, aby se nespoléhal pouze na údaje tvrzené žadatelem, nýbrž aby je prověřil, například potvrzením o příjmu, výplatními páskami nebo výpisy z účtu.

21. V daném případě žalobkyně nepředložila žádný samostatný doklad prokazující příjem žalovaného před uzavřením smlouvy, zejména potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky, daňové doklady, výpisy z účtu za rozhodné období před uzavřením smlouvy nebo jiné listiny, z nichž by bylo možné ověřit pravidelnost, výši a stabilitu příjmů žalovaného. Pokud žalobkyně tvrdila, že příjmy byly ověřeny z průměrných příjmů na běžném účtu, soud konstatuje, že z předložených listin nevyplývá, jaké konkrétní příchozí platby byly do příjmů zahrnuty, za jaké období byly posuzovány, zda šlo o příjmy opakované, zda nebyly mimořádné či jednorázové, ani zda byly očištěny od převodů mezi vlastními účty nebo jiných plateb, které příjem ve smyslu schopnosti splácet úvěr nepředstavují.

22. Soud má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Předložený protokol o ověření úvěruschopnosti obsahuje toliko výsledné hodnoty příjmů a výdajů a obecný odkaz na interní a externí zdroje, nikoli však konkrétní podklady, z nichž banka vycházela. Ze spisu není patrno, jak byly ověřeny příjmy žalovaného ve výši 73 800 Kč, jak byly zjištěny a ověřeny jeho výdaje ve výši 28 000 Kč, ani jaké závazky a platební historie žalovaného byly zjištěny z registrů. Takové listiny neumožňují soudu přezkoumat, zda poskytovatel skutečně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dostatečných, spolehlivých a ověřených údajů. Soud proto uzavírá, že povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nebyla řádně splněna.

23. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou.

24. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.

26. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.

27. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.

28. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve věci nevyjádřil, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 47 930,83 Kč (vyplaceno celkem 80 000 Kč a vráceno 32 069,17 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

29. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, konkrétně ve výši 12 % ročně z částky 66 084,30 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení.

30. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.

31. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).

32. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalovaného). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.

33. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.

34. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.

35. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaný povinen tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.

36. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaný nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.

37. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

38. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 664 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 3 330 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 666 Kč.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesní úspěch účastníků byl zásadně stejný. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).