21 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 31 599,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 811 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplaceníčástky 5788,60 Kčzaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 313,09 Kč,úroku ve výši 12 % ročně z částky 29 999,60 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení,zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 814,13 Kč za období od 28. 8. 2025 do 17. 11. 2025,zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 788,60 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně,zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 25 811 Kč od 18. 11. 2025 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 277 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 31 599,60 Kč, spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 313,09 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 814,13 Kč, dále smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 29 999,60 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 31 599,60 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným dne 26. 2. 2024 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7402247649, jejíž nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, splatných vždy ke 20. dni v kalendářním měsíci. Žalobkyně uvedla, že žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu čerpal finanční prostředky v celkové výši 61 120 Kč, a to jak formou účelového úvěru na nákup zboží, tak formou bezúčelových převodů finančních prostředků na jeho bankovní účet. Na poskytnutý úvěr žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil celkem 35 309 Kč, přičemž tyto úhrady byly v souladu se smlouvou započítávány na jistinu, úroky, poplatky a smluvní sankce. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek a splnil tak podmínky sjednané v Úvěrových podmínkách pro zesplatnění úvěru. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 13. 8. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 13. 8. 2025. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný ani po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou část dluhu, a proto ke dni sepsání žaloby evidovala vůči žalovanému pohledávku ve výši 31 599,60 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 29 999,60 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, které byly žalovanému účtovány v souladu se smlouvou a Úvěrovými podmínkami. Žalobkyně dále uplatnila smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně, kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby, jakož i zákonný úrok z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7402247649 posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s právní úpravou spotřebitelského úvěru. K tomuto účelu použila výpočet maximálního limitu měsíční splátky (MLS). Žalobkyně dále uvedla, že ověřila závazky žalovaného v registrech SOLUS, Nebankovní registr klientských informací (NRKI) a CEE, přičemž nebyly zjištěny žádné závazky po splatnosti ani jiné skutečnosti, které by zpochybňovaly schopnost žalovaného úvěr splácet. Zjištěné existující závazky žalovaného byly zahrnuty do výpočtu úvěruschopnosti.

3. Podle tvrzení žalobkyně byl při výpočtu MLS zohledněn příjem žalovaného, jeho nezbytné měsíční výdaje a stávající závazky, přičemž výše výdajů byla stanovena konzervativně s využitím statistických údajů. Z výsledku výpočtu vyplynulo, že žalovaný byl schopen sjednaný úvěr splácet.

4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7402247649 – Šikovný účet ze dne 26. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru. Ze smlouvy soud zjistil, že sjednaný úvěrový rámec činil 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, splatné vždy ke 20. dni v kalendářním měsíci. Současně žalovaná čerpala úvěr ve výši 3 790 Kč na úhradu kupní ceny za zboží Apple iPhone SE (2020), 128 GB White a zavázal se tuto částku vrátit v 11 splátkách po 379 Kč měsíčně. Součástí smluvní dokumentace byly úvěrové podmínky žalobkyně. Smlouva byla sjednána za žalobkyni prodejcem/zprostředkovatelem Mobil pohotovost , právnická osoba, . Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky, číselným kódem 865452.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad a opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu čerpala finanční prostředky v celkové výši 61 120 Kč, jednak formou účelového úvěru na nákup zboží, jednak formou bezúčelových převodů finančních prostředků na bankovní účet č. 1155478260277/0100. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad dále vyplynulo, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem 35 309 Kč.

6. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 13. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky po zesplatnění úvěru. Z podacího archu , právnická osoba, soud zjistil, že tato výzva byla žalované odeslána doporučenou poštovní zásilkou.

7. Z úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací, z ověření bonity MLS a z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované, včetně lustrací v registrech SOLUS, NRKI a CEE.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, dne 26. 2. 2024 učinila dotazy do externích registrů, vycházela z příjmů žalované sdělených při uzavření smlouvy, a to příjmu ve výši 10 000 Kč a dále příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč a výdajů domácnosti ve výši 12 000 Kč.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 10. 2025 a podacího archu ze dne 2. 10. 2025, soud zjistil, že žalovaná byla před zahájením soudního řízení vyzvána právním zástupcem žalobkyně k dobrovolnému splnění dluhu a upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky.

10. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem, číselným kódem. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).

13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).

14. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované důkladně. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, zda a jakým způsobem byly ověřeny žalovanou tvrzené její příjmy, jiné příjmy domácnosti a výdaje žalované (domácnosti).

15. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalované poskytnut být neměl.

16. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.

19. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.

20. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.

21. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.

22. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

23. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve věci nevyjádřila, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 25 811 Kč (vyplaceno celkem 61 120 Kč a vráceno 35 309 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

24. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, a to od splatnosti do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.

25. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).

26. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalované). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.

27. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.

28. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.

29. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.

30. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaná nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.

31. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 277 Kč, přičemž tato částka představuje 30,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 264 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 599,60 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.