21 C 93/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 23 764,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 764,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 502,70 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 10. 10. 2025 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 238 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 23 252,49 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 511,63 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 502,70 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odvozovala ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou účastnice uzavřely dne 10. 6. 2025 distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.Anonymizováno.cz. Na základě této smlouvy měla žalobkyně jako poskytovatel úvěru poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 22 700 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dne 10. 6. 2025 vyčerpala z úvěrového rámce částku 10 000 Kč, která byla bezhotovostně převedena na bankovní účet žalované č. č. účtu. Současně uvedla, že si žalovaná při sjednání úvěru zvolila doplňkové služby „Klidné spaní“, „Presto“ a informační SMS servis. Podle žaloby žalovaná nesplnila své povinnosti řádně splácet sjednané denní splátky, žalobkyně proto smlouvu dne 9. 10. 2025 vypověděla a od následujícího dne považovala celý dluh za splatný. Tvrdila, že ke dni podání žaloby nebyla uhrazena žádná část poskytnutého úvěru. Ve svém následném vyjádření výslovně uvedla, že žalovaná z poskytnuté částky 10 000 Kč neuhradila ničeho.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zjišťovala údaje o počtu členů domácnosti, počtu příjmových členů domácnosti, pravidelných měsíčních výdajích a příjmech žalované. Dále provedla ověření údajů prostřednictvím služby AISP (Account Information právnická osoba), přičemž za ověřený čistý měsíční příjem žalované označila částku 25 000 Kč. Současně provedla lustrace v registrech, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky exponovaných osob, katastrálním registru a dalších interních databázích. Podle tvrzení žalobkyně byly tyto kontroly provedeny dne 10. 6. 2025 a jejich výsledky vedly k závěru, že žalovaná je schopna své závazky splácet. Žalobkyně uváděla, že posouzení úvěruschopnosti provedla podle své interní metodiky schválené Českou národní bankou a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedla.

4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno“ č. hodnota soud zjistil, že dne 10. 6. 2025 byla mezi společností právnická osoba. jako věřitelem a žalovanou jako spotřebitelem uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.Anonymizováno.cz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Na jejím základě byl žalované sjednán úvěrový rámec až do výše 22 700 Kč s možností postupného čerpání. První splátka byla stanovena na den 10. 7. 2025 a konec kreditového rámce na den 2. 12. 2026. Žalovaná si současně zvolila doplňkové služby „Klidné spaní“ za poplatek 109,85 Kč, „Presto“ za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 28,85 Kč. Součástí smluvní dokumentace byly rovněž standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů a všeobecné obchodní podmínky.

5. Z potvrzení o provedené transakci soud zjistil, že dne 10. 6. 2025 byla žalované z úvěrového rámce vyplacena částka 10 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. č. účtu, což bylo zjištěno i ze sdělení právnická osoba ze dne 14. 4. 2026 (čl. 17).

6. Z listiny označené jako výpis o posouzení úvěruschopnosti a z tvrzení žalobkyně doložených v průběhu řízení soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala údaje o poměrech žalované. Žalovaná uvedla, že počet členů domácnosti činí 4, počtu členů domácnosti s příjmem rovněž 4, pravidelných měsíčních výdaje na bydlení činí 5 000 Kč a další nebytné výdaje 2 500 Kč a zbytné výdaje 5 000 Kč, čistý měsíční příjem uvedený žalovanou činí 30 000 Kč a ověřený čistých měsíční příjem žalované činí 13 169 Kč. Disponibilní příjem tak činil 7 300 Kč a posouzení úvěruschopnosti bylo hodnoceno jako úspěšné.

7. Z listiny označené jako identifikované příjmy soud zjistil, že příjem žalované byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 13 169 Kč.

8. Z předložené dokumentace k posouzení úvěruschopnosti soud dále zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti využila údaje získané prostřednictvím služby AISP (Account Information právnická osoba), přičemž k ověření bankovního účtu a příjmů žalované použila služby společnosti Kontomatik na základě souhlasu žalované se zpracováním osobních údajů.

9. Z e-mailu o ukončení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 10. 2025 vypověděla smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek, přičemž za den splatnosti celého dluhu označila den 10. 10. 2025.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před zahájením soudního řízení. Výzva byla žalované odeslána dne 30. 1. 2026.

11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).

13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).

14. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila zjištění výše příjmu žalované. Žalobkyně však nedoložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že poskytovatel úvěru ověřil žalovanou uváděné měsíční výdaje, či prováděl lustraci v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.

15. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně.

16. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. spisová značka). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. spisová značka, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.

18. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

19. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 10 000 Kč (vyplaceno celkem 10 000 Kč a vráceno 0 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

20. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.

21. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.

22. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.

23. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaná nemohla být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaná v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

25. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 951 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 189 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 238 Kč.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. spisová značka). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.