22 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 9 118 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 118 Kč spolu s úrokem z prodlení</b> <b>-) ve výši 7,75 % ročně z částky 1 014 Kč za dobu od 14. 12. 2011 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 7,05 % ročně z částky 1 016 Kč za dobu od 21. 2. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 7,05 % ročně z částky 1 016 Kč za dobu od 27. 4. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč za dobu od 14. 8. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč za dobu od 22. 8. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 5. 2014 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od [datum] do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 118 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 014 Kč za dobu od 14. 12. 2011 do zaplacení, z částky 1 016 Kč za dobu od 21. 2. 2013 do zaplacení, z částky 1 016 Kč za dobu od 27. 4. 2013 do zaplacení, z částky 1 516 Kč za dobu od 14. 8. 2013 do zaplacení, z částky 1 516 Kč za dobu od 22. 8. 2013 do zaplacení, z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 5. 2014 do zaplacení a z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 5. 2014 do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaný během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobkyní neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, a je proto povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč do 31. 5. 2013 a ve výši 1 500 Kč od 1. 6. 2013 pro jednotlivou jízdu. Jízdné a přirážka k jízdnému jsou splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný se přepravoval bez platného jízdního dokladu dne 28. 11. 2011, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 14 Kč, dne 5. 2. 2013, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, dne 11. 4. 2013, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, dne 29. 7. 2013, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, dne 6. 8. 2013, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč a dvakrát dne 17. 4. 2014, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč (v čase 9:23 hod. a 17:36 hod.). Žalobkyně vyčíslila dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby a tato činí na jízdném částku 118 Kč a na přirážce k jízdnému částku 9 000 Kč pro všechny výše uvedené jízdy. Žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný se přepravoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní (tramvají) a na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím, a to dne 28. 11. 2011, jízdné pro tuto jízdu činilo 14 Kč, (dohoda s cestujícím č. I129045), dne 5. 2. 2013, jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, (dohoda s cestujícím č. I243658), dne 11. 4. 2013, jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, (dohoda s cestujícím č. I251103), dne 29. 7. 2013, jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, (dohoda s cestujícím č. I288407), dne 6. 8. 2013, jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, (dohoda s cestujícím č. I295078), dne 17. 4. 2014 v 9:23 hod., jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč, (dohoda s cestujícím č. I359195) a dne 17. 4. 2014 v 17:36 hod., jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč (dohoda s cestujícím č. I360688). Žalovaný ve všech uvedených případech dohody s cestujícím podepsal, avšak neuhradil na místě dlužné jízdné pro jednotlivou jízdu ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly zjištěny ze smluvních přepravních podmínek a ceníku jízdného vydaných žalobkyní. V každém z uvedených případů dohody s cestujícím uznal žalovaný dlužnou částku co do důvodu a výše 14 Kč, resp. 16 Kč a 20 Kč (jízdné) a výše 1 000 Kč, resp. 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) a zavázal se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradil. K plnění byl žalovaný vyzván písemnou výzvou ze dne 16. 12. 2020, dlužnou částku však neuhradil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný opakovaně použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, byla tak mezi nimi konkludentně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ustanovení § 760 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“) a ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve zněním účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), podle kterých se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem Dopravního podniku [právnická osoba], ve výši 14 Kč pro rok 2011, ve výši 16 Kč pro rok 2013 a ve výši 20 Kč pro rok 2014. Přirážka k jízdnému pak byla stanovena Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku [právnická osoba] ve výši 1 000 Kč do 31. 5. 2013 a 1 500 od 1. 6. 2013. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě ve výši 1 000 Kč, resp. 1 500 Kč, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku [právnická osoba], vydanými a platnými v době přepravní kontroly. Žalovaný rovněž všechny dlužné pohledávky písemně uznal ve smyslu ustanovení § 558 občanského zákoníku a § 2053 o. z., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Protože žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobkyni celkovou částku 9 118 Kč (14 + 16 + 16 + 16 + 16 + 20 + 20 + 3×1 000 + 4× [číslo]). O úroku z prodlení soud rozhodl dle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 a ustanovením § 1970 o. z. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.)