22 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 9 118 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 118 Kč spolu s úrokem z prodlení -) ve výši 7,75 % ročně z částky 1 014 Kč za dobu od 14. 12. 2011 do zaplacení, -) ve výši 7,05 % ročně z částky 1 016 Kč za dobu od 21. 2. 2013 do zaplacení, -) ve výši 7,05 % ročně z částky 1 016 Kč za dobu od 27. 4. 2013 do zaplacení, -) ve výši 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč za dobu od 14. 8. 2013 do zaplacení, -) ve výši 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč za dobu od 22. 8. 2013 do zaplacení, -) ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 5. 2014 do zaplacení, -) ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 118 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 014 Kč za dobu od 14. 12. 2011 do zaplacení, z částky 1 016 Kč za dobu od 21. 2. 2013 do zaplacení, z částky 1 016 Kč za dobu od 27. 4. 2013 do zaplacení, z částky 1 516 Kč za dobu od 14. 8. 2013 do zaplacení, z částky 1 516 Kč za dobu od 22. 8. 2013 do zaplacení, z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 5. 2014 do zaplacení a z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 5. 2014 do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaný během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobkyní neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, a je proto povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč do 31. 5. 2013 a ve výši 1 500 Kč od 1. 6. 2013 pro jednotlivou jízdu. Jízdné a přirážka k jízdnému jsou splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný se přepravoval bez platného jízdního dokladu dne 28. 11. 2011, tramvají, linkou číslo jízdné pro tuto jízdu činilo 14 Kč, dne 5. 2. 2013, tramvají, linkou číslo jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, dne 11. 4. 2013, tramvají, linkou číslo jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, dne 29. 7. 2013, tramvají, linkou číslo jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, dne 6. 8. 2013, tramvají, linkou číslo jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč a dvakrát dne 17. 4. 2014, tramvají, linkou číslo jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč (v čase 9:23 hod. a 17:36 hod.). Žalobkyně vyčíslila dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby a tato činí na jízdném částku 118 Kč a na přirážce k jízdnému částku 9 000 Kč pro všechny výše uvedené jízdy. Žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný se přepravoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní (tramvají) a na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím, a to dne 28. 11. 2011, jízdné pro tuto jízdu činilo 14 Kč, (dohoda s cestujícím č. I129045), dne 5. 2. 2013, jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, (dohoda s cestujícím č. I243658), dne 11. 4. 2013, jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, (dohoda s cestujícím č. I251103), dne 29. 7. 2013, jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, (dohoda s cestujícím č. I288407), dne 6. 8. 2013, jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, (dohoda s cestujícím č. I295078), dne 17. 4. 2014 v 9:23 hod., jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč, (dohoda s cestujícím č. I359195) a dne 17. 4. 2014 v 17:36 hod., jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč (dohoda s cestujícím č. I360688). Žalovaný ve všech uvedených případech dohody s cestujícím podepsal, avšak neuhradil na místě dlužné jízdné pro jednotlivou jízdu ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly zjištěny ze smluvních přepravních podmínek a ceníku jízdného vydaných žalobkyní. V každém z uvedených případů dohody s cestujícím uznal žalovaný dlužnou částku co do důvodu a výše 14 Kč, resp. 16 Kč a 20 Kč (jízdné) a výše 1 000 Kč, resp. 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) a zavázal se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradil. K plnění byl žalovaný vyzván písemnou výzvou ze dne 16. 12. 2020, dlužnou částku však neuhradil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný opakovaně použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, byla tak mezi nimi konkludentně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ustanovení § 760 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“) a ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve zněním účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), podle kterých se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem Dopravního podniku právnická osoba, ve výši 14 Kč pro rok 2011, ve výši 16 Kč pro rok 2013 a ve výši 20 Kč pro rok 2014. Přirážka k jízdnému pak byla stanovena Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku právnická osoba ve výši 1 000 Kč do 31. 5. 2013 a 1 500 od 1. 6. 2013. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě ve výši 1 000 Kč, resp. 1 500 Kč, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku právnická osoba, vydanými a platnými v době přepravní kontroly. Žalovaný rovněž všechny dlužné pohledávky písemně uznal ve smyslu ustanovení § 558 občanského zákoníku a § 2053 o. z., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Protože žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobkyni celkovou částku 9 118 Kč (14 + 16 + 16 + 16 + 16 + 20 + 20 + 3×1 000 + 4× číslo). O úroku z prodlení soud rozhodl dle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 a ustanovením § 1970 o. z. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.) Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.