22 C 172/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 18 255 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení -) částky 2 980 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 302,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 991,56 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do datum, -) částky 11 275 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 185,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 822,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 062,34 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 6 062,34 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 200 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 255 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) společnosti právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, podle které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 4 000 Kč a tuto částku spolu s úrokem 2 980 Kč s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnou za administrativní činnost 895 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 1 540 Kč byl žalovaný povinen předchůdkyni žalobkyně vrátit v 45 týdenních splátkách po 156 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. A dále ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, podle které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 14 000 Kč a tuto částku spolu s úrokem 1 843 Kč s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, odměnou za administrativní činnost 2 877 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 985 Kč byl žalovaný povinen předchůdkyni žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 429 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, dosud nezaplatil na smlouvu číslo ničeho a na smlouvu číslo pouze částku 14 430 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčky především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalobkyně požaduje po žalovaném ve vztahu ke smlouvě číslo zaplacení jistiny 4 000 Kč, dlužné částky poplatku 2 980 Kč, kapitalizovaného úroku 3 991,56 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 1 302,31 Kč, úroku 28 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení a ve vztahu ke smlouvě číslo zaplacení jistiny 6 062,34 Kč, dlužné částky poplatku 5 212,66 Kč, kapitalizovaného úroku 4 822,68 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 2 185,24 Kč, úroku 20,50 % ročně z částky 6 062,34 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 6 062,34 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

4. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy žalovaný převzal při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 4 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem 2 980 Kč, tj. celkem 6 980 Kč, v 45 týdenních splátkách po 156 Kč.

5. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy žalovaný převzal při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 14 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem 11 705 Kč, tj. celkem 25 705 Kč, v 60 týdenních splátkách po 429 Kč.

6. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil ničeho.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 14 430 Kč.

8. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný v tomto formuláři uvedl, že je svobodný, žije na ubytovně je zaměstnán na plný pracovní úvazek v logistice s příjmem 15 500 Kč měsíčně. Jeho výdaje jsou 2 200 Kč měsíčně za nájem a inkaso, 300 Kč měsíčně za telefon, 2 000 Kč měsíčně na splátky úvěru a 4 500 Kč měsíčně na domácnost. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, tří výplatních pásek – 4, 5, 6 a nájemní smlouvy.

9. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný v tomto formuláři uvedl, že je svobodný, žije na ubytovně je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor skladu s příjmem 15 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje jsou 300 Kč měsíčně za telefon a 4 500 Kč měsíčně na domácnost. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, tří výplatních pásek – 9, 10, 11.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávky ze smlouvy číslo číslo byly předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, postoupeny žalobkyni.

11. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba, adresované žalovanému, ve kterém se mu oznamuje postoupení pohledávek ze smlouvy číslo číslo na žalobkyni a vyzývá ho k úhradě ve lhůtě do deseti dnů od doručení.

12. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.

13. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smluv číslo číslo to do datum.

14. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne datum s předchůdcem žalobkyně smlouvu číslo na základě které převzal v hotovosti částku ve výši 4 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem 2 980 Kč, tj. celkem 6 980 Kč, v 45 týdenních splátkách po 156 Kč Dosud uhradil 16 320 Kč. Dále uzavřeli dne datum smlouvu číslo na základě které žalovaný převzal v hotovosti ve výši 14 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem 11 705 Kč, tj. celkem 25 705 Kč, v 60 týdenních splátkách po 429 Kč. Před podpisem smluv předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do karty zákazníka, kde rovněž označila, z jakých dokladů byly údaje ověřovány. Žalovaný ke smlouvě číslo uvedl, že je svobodný, žije na ubytovně je zaměstnán na plný pracovní úvazek v logistice s příjmem 15 500 Kč měsíčně. Jeho výdaje jsou 2 200 Kč měsíčně za nájem a inkaso, 300 Kč měsíčně za telefon, 2 000 Kč měsíčně na splátky úvěru a 4 500 Kč měsíčně na domácnost. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, tří výplatních pásek – 4, 5, 6 a nájemní smlouvy. Ke smlouvě číslo žalovaný uvedl, že je svobodný, žije na ubytovně je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor skladu s příjmem 15 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje jsou 300 Kč měsíčně za telefon a 4 500 Kč měsíčně na domácnost. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, tří výplatních pásek – 9, 10, 11. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté úvěry splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne datum.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

20. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

21. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

23. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byly pohledávky postoupeny původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.

24. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Podstatná je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

25. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle zákaznických karet zkoumala z pracovní smlouvy a výplatních pásek, avšak není zcela zřejmé, co přesně z pracovní smlouvy zjistila, např. na jak dlouho byla sjednána. Z výdajů pak předchůdkyně žalobkyně dle zákaznické karty ze dne datum nezkoumala ničeho, přičemž výdaje za bydlení zde ani nejsou uvedeny. Dle zákaznické karty ze dne datum ověřovala pouze nájemní smlouvu, přičemž není zřejmé, jaké všechny informace z tohoto dokumentu byly ověřeny, zda pouze výše nájmu, či také kolik žalovaný platí za služby spojené s nájmem, dále dokdy je nájem sjednán. Žalovaný navíc již splácel předchozí úvěr, což rovněž vnáší pochyby, zda je schopný úvěr splácet, když si na své výdaje musí opakované půjčovat finanční prostředky.

26. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelské úvěry proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smluv o zápůjčce pro rozpor se zákonem (shora citované § 9 a § 22 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

27. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatný a v tomto řízení uplatněný nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Žalovaný na základě neplatných smluv převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 4 000 Kč, na kterou neuhradil ničeho a dále na základě další smlouvy převzal částku 14 000 Kč, na kterou uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 14 430 Kč, ve vztahu k této smlouvě tak již bezdůvodné obohacení vrátil. Avšak ve vztahu ke smlouvě číslo mu vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši 4 000 K. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (byť se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o oznámení o postoupení pohledávky), která byla dne datum odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. V souladu s § 573 o. z. k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. datum, přičemž v oznámení byla stanovena desetidenní lhůta k úhradě, která uplynula dne datum a nejpozději od datum je žalovaný v prodlení s úhradou částky 4 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

29. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí poplatek 1 000 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 800 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.