22 C 202/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 24 705 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 705 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 903,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 386,10 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 13 513,01 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 513,01 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 24 705 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) společnosti právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, podle které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 14 000 Kč a tuto částku spolu s úrokem 1 843 Kč s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, odměnou za administrativní činnost 2 877 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 985 Kč byla žalovaná povinna předchůdkyni žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 429 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, dosud zaplatila pouze částku 1 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet zápůjčku především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny 13 513 Kč, dlužné částky poplatku 11 191,99 Kč, kapitalizovaného úroku 4 386,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 2 903,81Kč, úroku 20,50 % ročně z částky 13 513,01 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 13 513,01 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

4. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy žalovaná převzala při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 14 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem 11 705 Kč, tj. celkem 25 705 Kč, v 60 týdenních splátkách po 429 Kč.

5. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 1 000 Kč.

6. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná v tomto formuláři uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako uklízečka s příjmem 12 500 Kč měsíčně, příjmy ze státní podpory má 4 260 Kč měsíčně. Její výdaje jsou 4 260 Kč měsíčně za nájem a inkaso, 200 Kč měsíčně za telefon, 3 000 Kč měsíčně na domácnost. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, tří výplatních pásek, výměru podpory, SIPO za tři měsíce a nájemní smlouvy.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy číslo byla předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, postoupena žalobkyni.

8. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba, adresované žalované, ve kterém se jí oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni a vyzývá ji k úhradě ve lhůtě do deseti dnů od doručení.

9. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.

10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.

11. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela dne datum s předchůdcem žalobkyně smlouvu číslo na základě které převzala v hotovosti částku ve výši 14 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem 11 705 Kč, tj. celkem 25 705 Kč, v 60 týdenních splátkách po 429 Kč. Dosud uhradila 1 000 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka, kde rovněž označila, z jakých dokladů byly údaje ověřovány. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako uklízečka s příjmem 12 500 Kč měsíčně, příjmy ze státní podpory má 4 260 Kč měsíčně. Její výdaje jsou 4 260 Kč měsíčně za nájem a inkaso, 200 Kč měsíčně za telefon, 3 000 Kč měsíčně na domácnost. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, tří výplatních pásek, výměru podpory, SIPO za tři měsíce a nájemní smlouvy. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne datum.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

17. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

18. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

20. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.

21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Podstatná je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

22. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle zákaznické karty zkoumala z pracovní smlouvy a výplatních pásek, avšak není zcela zřejmé, co přesně z pracovní smlouvy zjistila, např. na jak dlouho byla sjednána. Další příjem žalované má být ze státní podpory, přičemž není zřejmé, o jaký typ státní podpory se jedná, navíc státní podpora neslouží pro účely splátek úvěru a nelze jí tak zohledňovat do příjmů žalované. Co se týče výdajů, předchůdkyně žalobkyně ověřovala nájemní smlouvu, přičemž není zřejmé, jaké všechny informace z tohoto dokumentu byly zjištěny a ověřeny, pouze výše nájmu, či také dokdy byl nájem sjednán.

23. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce pro rozpor se zákonem (shora citované § 9 a § 22 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

24. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a v tomto řízení uplatněný nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 14 000 Kč, na kterou uhradila dle tvrzení žalobkyně částku 1 000 Kč. Vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 K. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne datum do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně požádána o vydání bezdůvodného obohacení v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (byť se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o oznámení o postoupení pohledávky), která byla dne datum odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované. V souladu s § 573 o. z. k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. datum, přičemž v oznámení byla stanovena desetidenní lhůta k úhradě, která uplynula dne datum a nejpozději od datum je žalovaná v prodlení s úhradou částky 13 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.