22 C 224/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 77 079,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 129,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 950,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 520,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 611,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 77 079,81 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 26,9 % ročně z částky 40 714,56 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 26 071,49 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 770 Kč České republice – Okresnímu soudu v , adresa, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 77 079,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužné pohledávky nabyla od předchůdce žalobkyně (původního věřitele) společnosti , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ., která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, .). na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2023. Jedná se o dluh vyplývající ze Smlouvy o půjčce č. 2106191581 ze dne 19. 6. 2021, na základě které byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč a tuto částku byla žalovaná povinna žalobkyni splácet spolu s úrokem 26,90 % ročně a sjednanými poplatky v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 383 Kč počínaje 19. 7. 2021. Ty měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalované, na kterém mělo být vždy v době splatnosti splátek dostatek disponibilních prostředků. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas a předchůdkyně žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni 23. 6. 2022. Celkem žalovaná dosud uhradila 16 935,70 Kč. Žalobkyně nárokovala v tomto řízení jistinu úvěru 40 714,56 Kč, poplatky 6 173,32 Kč, kapitalizovaný úrok z jistiny úvěru do 23. 6. 2022 ve výši 4 365,77 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny úvěru do 23. 6. 2022 ve výši 441,44 Kč, smluvní úrok z jistiny úvěru ve výši 26,90 % ročně od 24. 6. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení z jistiny úvěru a poplatků, tedy z částky 46 887,88 Kč, ve výši 11,75 % ročně od 24. 6. 2022 do zaplacení. Dále se jedná o dluh vyplývající se Smlouvy o půjčce č. 2106071961 ze dne 14. 6. 2021, na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč a tuto částku byla žalovaná povinna žalobkyni splácet spolu s úrokem 13,90 % ročně a sjednanými poplatky v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 864 Kč počínaje 14. 7. 2021. Ty měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalované, na kterém mělo být vždy v době splatnosti splátek dostatek disponibilních prostředků. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas a předchůdkyně žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni 23. 6. 2022. Celkem žalovaná dosud uhradila 6 935 Kč. Žalobkyně nárokovala v tomto řízení jistinu úvěru 26 071,49 Kč, poplatky 4 120,44 Kč, kapitalizovaný úrok z jistiny úvěru do 23. 6. 2022 ve výši 1 245,80 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny úvěru do 23. 6. 2022 ve výši 78,81 Kč, smluvní úrok z jistiny úvěru ve výši 13,90 % ročně od 24. 6. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení z jistiny úvěru a poplatků, tedy z částky 30 191,93 Kč, ve výši 11,75 % ročně od 24. 6. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smluv a nahlédnutím do veřejných a interních registrů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů., právnická osoba, listiny nazvané jako rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb , právnická osoba, . bylo zjištěno, že byla dne 2. 7. 2015 uzavřena mezi , právnická osoba, . (bankou) a žalovanou (klientem), strany si sjednaly, že zamýšlejí vstoupit do smluvního vztahu, v jehož rámci bude mít banka možnost poskytovat klientovi bankovní služby.

4. Z listiny nazvané jako návrh na uzavření Smlouvy o půjčce č. 2106191581 ze dne 19. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná jako navrhovatel navrhla, aby s ní , právnická osoba, . uzavřela Smlouvu o půjčce ve výši 50 000 Kč, s úrokovou sazbou 26,90 % ročně, která měla být splacena v počtu 30 měsíčních splátek ve výši 2 383 Kč. Splátky bude banka inkasovat k tíži běžného účtu č. , č. účtu, .

5. Z listiny nazvané jako akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. 2106191581 ze dne 19. 6. 1921 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o půjčce ve výši 50 000 Kč s úrokovou sazbou 26,90 % ročně, která měla být splacena v počtu 30 měsíčních splátek ve výši 2 383 Kč. Celková částka k zaplacení byla 69 213,09 Kč. Datum první splátky bylo sjednáno na den 19. 7. 2021. Úvěr měl být splácen inkasem z prostředků na běžném účtu žalované č. , č. účtu, .

6. Z listiny nazvané jako návrh na uzavření Smlouvy o půjčce č. 2106071961 ze dne 11. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná jako navrhovatel navrhla, aby s ní , právnická osoba, . uzavřela Smlouvu o půjčce ve výši 30 000 Kč, s úrokovou sazbou 13,90 % ročně, která měla být splacena v počtu 48 měsíčních splátek ve výši 864 Kč. Splátky bude banka inkasovat k tíži běžného účtu č. , č. účtu, .

7. Z listiny nazvané jako akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. 2106071961 ze dne 14. 6. 2021 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o půjčce ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 13,90 % ročně, která měla být splacena v počtu 48 měsíčních splátek ve výši 864 Kč. Celková částka k zaplacení byla 39 266,80 Kč. Datum první splátky bylo sjednáno na den 14. 7. 2021. Úvěr měl být splácen inkasem z prostředků na běžném účtu žalované č. , č. účtu, .

8. Z výpisu bankovního účtu , právnická osoba, . č. , č. účtu, za období 1. 1. 2021 – 30. 6. 2021 bylo zjištěno, že se jedná o účet žalované, na který obdržela jistiny úvěrů dne 19. 6. 2021 ve výši 50 000 Kč a dne 14. 6. 2021 ve výši 30 000 Kč, a z kterého byly formou inkasa strhávány splátky. V lednu 2021 byl příjem na účtu 10 291 Kč jako příspěvek z nadace Dobrý anděl za 12/2020, konečný zůstatek činil 1 366,33 Kč. V únoru 2021 byl příjem na účtu 7 257 Kč jako příspěvek z nadace Dobrý anděl za 1/2021, konečný zůstatek činil 5 926,37 Kč. V březnu 2021 byl příjem na účtu 21 410 Kč, a to 7 010 Kč příspěvek z nadace Dobrý anděl za 2/2021 a 10 000 Kč z COOP Beskydy, konečný zůstatek činil 212,38 Kč. V dubnu 2021 byl příjem na účtu 7 543 Kč jako příspěvek z nadace Dobrý anděl za 3/2021, konečný zůstatek činil 785,06 Kč. V květnu 2021 byl příjem na účtu 7 227 Kč jako příspěvek z nadace Dobrý anděl za 4/2021, konečný zůstatek činil 0,07 Kč. Výdaje v jednotlivých měsících není možné specifikovat, jelikož odchozí úhrady nejsou nijak označeny.

9. Z listiny nazvané jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., postoupila žalobkyni soubor pohledávek.

10. Z listin nazvaných jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2023 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . oznámila žalované, že svou pohledávku ze smluv o Půjčce č. 2106071961 a č. 2106191581 postoupila žalobkyni.

11. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 29. 5. 2023 a podacího lístku ze dne 30. 5. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy č. 2106191581 a č. 2106071961 do 13. 6. 2023.

12. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.

13. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

17. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno zasláním oznámení o postoupení pohledávky.

22. Smlouvy byly uzavřeny předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvy nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčky splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze výpisy z účtu žalované, ze kterých sice je patrný příjem žalované z nadace, nicméně zůstatky na účtu většinou nepostačovaly k úhradě splátek ve sjednané výši. Předchůdkyně žalobkyně blíže neověřovala příjmy žalované, např. pracovní smlouvou, dohodou o pracovní činnosti apod. a především nezkoumala výdaje žalované, přičemž z výpisů z účtu nebylo možné pravidelné výdaje žalované rozpoznat.

24. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smluv o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěrů byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, proto jsou smlouvy o úvěru absolutně neplatné.

25. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na smlouvu č. 2106191581 částku 50 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 16 935,70 Kč, soud ji zavázal k vrácení částky 33 064,30 Kč. Na smlouvu č. 2106071961 poskytla předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 6 935 Kč, soud ji zavázal k vrácení částky 23 065 Kč.

26. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části zamítnuta s ohledem na shora uvedené.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

28. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 770 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky vyšší než 20 000 Kč, činí poplatek 5 %, tedy 3 854 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 3 084 Kč.