22 C 236/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 015 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 015 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně [příjmení] podnik [právnická osoba] postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovaným, který se dne [datum] během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném předchůdkyní žalobkyně, a to tramvají [číslo] neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, a je proto povinen zaplatit jízdné ve výši 15 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč pro jednotlivou jízdu. Žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný se přepravoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným předchůdkyní žalobkyně (tramvají [číslo]) a na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím, a to dne [datum], jízdné pro tuto jízdu činilo 15 Kč, (dohoda s cestujícím [číslo]). Žalovaný podepsal dohodu s cestujícím, avšak neuhradil na místě dlužné jízdné pro jednotlivou jízdu ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v dohodě s cestujícím uznal dlužnou částku co do důvodu a výše 15 Kč (jízdné) a výše 1 000 Kč (přirážka k jízdnému) a zavázal se ji zaplatit. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradil. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno na jeho adresu dne [datum]. K plnění byl žalovaný vyzván písemnou výzvou ze dne [datum], dlužnou částku však neuhradil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původní věřitelky pohledávku za žalovaným, postoupení bylo žalovanému oznámeno. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný předchůdkyní žalobkyně, byla tak mezi nimi konkludentně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ustanovení § 760 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), podle kterého se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem, vzniklo předchůdkyni žalobkyně oprávnění požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě ve výši 1 000 Kč, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, ve znění účinném ke dni provedení kontroly. Žalovaný rovněž dlužnou pohledávku písemně uznal ve smyslu ustanovení § 558 občanského zákoníku, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Protože žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 015 Kč O úroku z prodlení soud rozhodl dle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby po 200 Kč podle § 11 odst. 1 vyhlášky, (tj. převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky.