22 C 24/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 76 432,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 880 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 55 552,08 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 713,85 Kč, kapitalizovaným úrokem 3 079,94 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 253,69 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 566,14 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 833 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 76 432,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřela s žalovanou dne 8. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. 0389075 (dále také jako „smlouva č. 1“), na základě níž poskytla žalované 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 077 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 2 700 Kč, tedy celkem částku 27 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas a předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Dále jí vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu 13 974,23 Kč, úrok 660,80 Kč, poplatek za uzavření úvěru 6 817 Kč, administrativní poplatek 1 928,83 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 507,14 Kč, smluvní pokutu 8 500 Kč, kapitalizovaný úrok 836,91 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 531,52 Kč, úrok 8 % ročně z jistiny úvěru 13 974,23 Kč a úrok z prodlení 15 % ročně z dlužné jistiny a dlužných úroku 14 635,03 Kč, obojí ode dne 12. 7. 2023. Dále předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 10. 2021 smlouvu o úvěru č. 0355938 (dále také jako „smlouva č. 2“), na základě níž poskytla žalované 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok v pevné výši 2 407 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 323 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 4 500 Kč, tedy celkem částku 46 480 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas a předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Dále jí vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu 16 566,14 Kč, úrok 1 052,52 Kč, poplatek za uzavření úvěru 7 354,99 Kč, administrativní poplatek 1 493,49 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 892,86 Kč, smluvní pokutu 12 684,08 Kč, kapitalizovaný úrok 2 243,03 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 182,33 Kč, úrok 15 % ročně z jistiny úvěru 16 566,14 Kč a úrok z prodlení 15 % ročně z dlužné jistiny a dlužných úroku 17 618,66 Kč, obojí ode dne 12. 7. 2023. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po předžalobní výzvě, která jí byla zaslána prostřednictvím zástupce žalobkyně. Pohledávky byly ke dni 7. 8. 2023 postoupeny na žalobkyni.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovanou a byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Žalovaná v žádosti o úvěr ze dne 8. 2. 2022 uvedla, že pečuje o osobu blízkou, výše jejích měsíčních příjmů činí 38 545 Kč a měsíčních výdajů 19 910 Kč, majetkovou situaci předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladu o prokázání péče o osobu blízkou. V žádosti o úvěr ze dne 13. 10. 2021 uvedla, že pečuje o osobu blízkou, výše jejích měsíčních příjmů činí 40 960 Kč a měsíčních výdajů 16 790 Kč, majetkovou situaci předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladu o prokázání péče o osobu blízkou. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovanou.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. 0389075 ze dne 8. 2. 2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Podle této smlouvy žalovaná převzala při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru 2 077 Kč a inkasním poplatkem 2 700 Kč, tj. celkem 27 888 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 8. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že pečuje o osobu blízkou, je na mateřské dovolené, pobírá 6 100 Kč, dále rodičovský příspěvek, výživné 8 260 Kč, příspěvek na bydlení 4 985 Kč a na péči o osobu blízkou 19 200 Kč, celkem 38 545 Kč. Její měsíční výdaje činí na bydlení a energii 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 9 090 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 7 820 Kč, celkem 19 910 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti. Dle žádosti byly příjmy ověřeny z jiného dokladu.

6. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. 0389075 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 2 000 Kč.

7. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. 0355938 ze dne 13. 10. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Podle této smlouvy žalovaná převzala při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 25 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem 2 407 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru 2 323 Kč a inkasním poplatkem 4 500 Kč, tj. celkem 46 480 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč.

8. Z žádosti o úvěr ze dne 13. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že pečuje o osobu blízkou, pobírá důchod, sociální dávky 2 200 Kč, dále rodičovský příspěvek, výživné 12 100 Kč, ostatní státní příspěvky 21 200 Kč a jiné 5 400 Kč, celkem 40 960 Kč. Její měsíční výdaje činí na bydlení a energii 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 9 090 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 3 800 Kč a spoření 900 Kč, celkem 16 790 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti. Dle žádosti byly příjmy ověřeny z jiného dokladu – péče o osobu blízkou.

9. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. 0375379 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 17 120 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy č. 0389075 a č. 0355938 byla předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., postoupena žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . adresovala žalované přípis, v němž jí oznamovala, že svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to do 16. 11. 2023.

13. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

17. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením předžalobní výzvy.

22. Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze žádosti o úvěr obsahující prohlášení žalované o výši jejích příjmů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. Navíc již z žádosti vyplývá, že příjmy žalované byly tvořeny sociálními dávkami a příspěvky, které mají být využity k určenému účelu. Co se týče výdajů žalované, ty předchůdkyně žalobkyně blíže nezkoumala a vycházela pouze ze sdělení žalované, aniž by je dále ověřovala.

24. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila.

25. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy č. 1 obdržela částku 15 000 Kč, uhradila pouze 2 000 Kč, byla proto zavázána k vrácení částky 13 000 Kč a na základě neplatné smlouvy č. 2 obdržela částku 25 000 Kč, uhradila pouze 17 120 Kč, byl proto zavázána k vrácení částky 7 880 Kč, tedy celkem 20 880Kč. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. (Stejně tak rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160.) Žaloba tak byla ve zbylé části zamítnuta s ohledem na shora uvedené.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

27. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 833 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky vyšší než 20 000 Kč, činí poplatek 5 %, tedy 3 822 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 2 989 Kč.