22 C 31/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 98 738,21 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 98 738,21 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 98 738,21 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,16 % ročně z částky 98 738,21 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 98 738,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdce žalobkyně (původního věřitele) společnosti právnická osoba (která k datum zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností právnická osoba), na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to dluh vyplývající ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, podle které byla žalované v poskytnuta částka 195 000 Kč a tuto částku byla žalovaná povinna žalobkyni splácet spolu s úrokem 20,16 % ročně a sjednanými poplatky v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 4 350 Kč počínaje datum, každá další splátka byla splatná vždy k 25. dni v měsíci. Ty měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalované č. bankovní účet, na kterém mělo být vždy v době splatnosti splátek dostatek disponibilních prostředků. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas a předchůdkyně žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni datum a zároveň uplatila právo na zaplacení smluvní pokuty. Celkem žalovaná dosud uhradila 233 836,42 Kč. Žalobkyně po zohlednění úhrad nárokovala v tomto řízení jistinu úvěru 98 738,21 Kč, smluvní úrok z jistiny úvěru ve výši 20,16 % ročně od datum do zaplacení a úrok z prodlení z jistiny úvěru ve výši 9,75 % ročně od datum. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, a dále nahlédnutím do veřejných registrů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z listiny nazvané jako rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba bylo zjištěno, že byla dne datum uzavřena mezi právnická osoba (bankou) a žalovanou (klientem), strany si sjednaly, že zamýšlejí vstoupit do smluvního vztahu, v jehož rámci bude mít banka možnost poskytovat klientovi bankovní služby.

4. Z listiny nazvané jako návrh na uzavření Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná jako navrhovatel navrhla, aby s ní právnická osoba uzavřela Smlouvu o půjčce ve výši 195 000 Kč, s úrokovou sazbu 20,16 % ročně, která měla být splacena v počtu 84 měsíčních splátek ve výši 4 350 Kč.

5. Z listiny nazvané jako akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o půjčce ve výši 195 000 Kč s úrokovou sazbu 20,16 % ročně, která měla být splacena v počti 84 měsíčních splátek ve výši 4 350 Kč. Celková částka k zaplacení byla 365 221,02 Kč. Splatnost byla sjednána na 13. den v měsíci, první splátka dne datum a poslední splátka dne datum Kč. Dle dodatku číslo k této smlouvě ze dne datum byl sjednán nový den splatnosti jako 21. den a dle dodatku číslo ze dne datum byl sjednán nový den splatnosti jako 25. den.

6. Z výpisu bankovního účtu právnická osoba bankovní účet za období datum až datum bylo zjištěno, že se jedná o účet žalované, na který dne datum obdržela finanční prostředky 195 000 Kč a z kterého byly formou inkasa strhávány splátky, přičemž od listopadu 2018 na něm nebyly disponibilní prostředky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy číslo byla předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, postoupena žalobkyni.

8. Z listiny nazvané oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba oznámila žalované, že svou pohledávku postoupila žalobkyni. Z podacího archu bylo zjištěno, že právnická osoba žalované dne datum zaslala zásilku prostřednictvím poštovních služeb.

9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a příloh k protokolu bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně v rámci schvalovacího procesu zjistila, že žalovaná má další úvěry se zbývající částkou k úhradě ve výši 61 490 Kč a měsíční splátkou 2 795 Kč. V listopadu 2013 byla žalované žádost o půjčku ve výši 100 000 Kč odmítnuta. Z identifikace žádosti bylo zjištěno, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, žalovaná uvedla, že je rozvedená, žije v pronajatém domě/bytě, nemá vyživovací povinnost, je podnikatel s příjmy 34 654 Kč měsíčně, splácí úvěr ve výši 2 795 Kč měsíčně, její výdaje jsou na domácnost 7 239 Kč měsíčně, započtené životní náklady 3 410 Kč měsíčně. Dle protokolu nebyl u žalované zjištěn v insolvenčním rejstříku ani v databázích BRKU/NRKI, příjmení negativní záznam.

10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.

11. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

12. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne datum s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 195 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem ve výši 20,16 % ročně, celkem 365 221,02 Kč, v 84 měsíčních splátkách po 4 350 Kč. Dosud uhradila 233 836,42 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet půjčku tak, že získala informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a příloh. Žalovaná deklarovala, že je rozvedená, žije v pronajatém domě/bytě, nemá vyživovací povinnost, je podnikatel s příjmy 34 654 Kč měsíčně, splácí úvěr ve výši 2 795 Kč měsíčně, její výdaje jsou na domácnost 7 239 Kč měsíčně, započtené životní náklady 3 410 Kč měsíčně. Dle protokolu nebyl u žalované zjištěn v insolvenčním rejstříku ani v databázích BRKU/NRKI, příjmení negativní záznam. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila žádné důkazy dokládající příjmy žalované, ani listiny dokládající výdaje žalované, přičemž ani z protokolu nevyplývá, že by je předchůdkyně žalobkyně ověřovala. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne datum.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.

20. Smlouvy byly uzavřeny předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvy nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčky splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila.

22. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované § 9 a § 22 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), přičemž k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Nárok žalobkyně nemůže být posouzen ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., jelikož žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 195 000 Kč, kterou již v plném rozsahu uhradila, když dle tvrzení žalobkyně zaplatila částku 233 836,42 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.