22 C 314/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t. č. ve Věznici Plzeň, ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení částky 30 732 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 732 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum a úroku ve výši 14,01 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 732 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo podle které žalovanému poskytla na jeho účet částku 30 000 Kč dne datum. Žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu s úrokem, a to v 36 měsíčních splátkách po 2 526 Kč v měsíčních splátkách, nezaplatil však ničeho. Žalobkyně úvěr úročila, jako kdyby měl úrok sazbu 14,01 % ročně podle sazby dle časových řad příjmení v souladu s ů číslo zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalobkyně úvěr zesplatnila dne datum. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátek až ve výši 13 % výše splátky. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny úvěru 30 000 Kč, smluvní pokuty 732 Kč a příslušenství. Pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení a dne datum byl vydán rozhodčí nález č. j. 103 Rozh 7908/2017-7, avšak následně vedené exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. (Usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne datum a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020 č. j. 66 Co 500/2019-219)

2. Žalobkyně dále tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, který uvedl, že jeho příjmy jsou 22 141 Kč měsíčně a jeho výdaje 7 800 Kč měsíčně. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovaným (potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a smlouva o nájmu bytu). Dále žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného v databázích NRKI, příjmení, IR a vycházela z životného minima stanoveného zákonem. Žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Z rozhodčího nález č. j. 103 Rozh 7908/2017-7, usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne datum a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020 č. j. 66 Co 500/2019-219 bylo zjištěno, že nárok z v této věci uplatňované pohledávky byl žalovanému uložen k zaplacení rozhodčím nálezem ze dne datum, přičemž exekuce vedená na tomto podkladě byla zastavena z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu.

5. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím, a to prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovaný smlouvu podepsal dne datum a žalobkyně smlouvu podepsala téhož dne a připojila akceptační doložku dne datum. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni v 36 měsíčních splátkách po 2 526 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku ve výši 90 936 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 148,18 % ročně.

6. Z listiny označené jako společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu a ze souhlasu s inkasem ve prospěch cizích účtů bylo zjištěno, že majitel účtu č. bankovní účet jméno příjmení udělila souhlas s vyplacením úvěru pro žalovaného na tento účet s tím, že z tohoto účtu budou hrazeny měsíční splátky.

7. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný na tomto elektronicky vyplněném formuláři uvedl, že má příjem ve výši 22 141 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 3 800 Kč měsíčně a výdaje na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní 4 000 Kč měsíčně, tedy celkem 7 800 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v družstevním bytě a je zaměstnán u jméno příjmení, IČO.

8. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance bylo zjištěno, že žalovaný je u zaměstnavatele jméno příjmení zaměstnán od datum jako řadový pracovník na dobu neurčitou a jeho průměrný měsíční příjem činil 22 141 Kč.

9. Ze smlouvy o nájmu bytu soud zjistil, že nájem pro žalovaného byl sjednán na dobu určitou do datum s měsíčním nájemným 6 100 Kč měsíčně.

10. Z výpisu nebankovního registru klientů ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný dosahuje CBS skóre 436.

11. Dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému, že návrh na uzavření úvěrové smlouvy schválila. (Zjištěno z oznámení o schválení úvěru a dodejky).

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr dne datum a nezaplatil ničeho. Z výpisu bankovního účtu bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne datum vyplacena na účet bankovní účet částka 30 000 Kč.

13. Z faktury číslo bylo zjištěno, že žalobkyně žalovavému vyúčtovala smluvní pokutu 530 Kč splatnou dne datum, z faktury číslo bylo zjištěno, že žalobkyně žalovavému vyúčtovala smluvní pokutu 202 Kč splatnou dne datum.

14. Z předžalobní upomínky ze dne datum a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo ve lhůtě do 15 dnů od odeslání výzvy.

15. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

20. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

21. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

23. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet.

25. Žalobkyně doložila hodnocení klienta obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Výši příjmu žalovaného žalobkyně ověřila z potvrzení zaměstnavatele. Ve vztahu k výdajům žalovaného se žalobkyně spokojila pouze s nájemní smlouvou, která byla na dobu určitou do datum, což s ohledem na uzavření smlouvy datum je zjevně nedostačující, přičemž výše nájmu byla oproti údajům zaznamenaným v hodnocení klienta ve výši 6 100 Kč a tento rozpor klient nijak nevysvětlil. Jiným způsobem výdaje žalovaného žalobkyně nezkoumala. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila z insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud však uzavírá, že to, že žalovaný není v insolvenci, ještě nemůže vést samo o sobě k závěru, že je úvěruschopný. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované § 9 a § 22 zákona o spotřebitelském úvěru § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná.

26. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a v tomto řízení uplatněný nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Žalovanému byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta od žalobkyně částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní výzvě ze dne datum (byť se nejednalo výslovně o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení), která byla stejného dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. V souladu s § 573 o. z. k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. datum, přičemž v předžalobní výzvě byla stanovena lhůta k úhradě 15 dnů od odeslání, která uplynula dne datum a nejpozději od datum je žalovaný v prodlení s úhradou částky 30 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla procesně úspěšnější pouze v nepatrné výši (po kapitalizaci úroků ke dni vyhlášení rozsudku). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.