22 C 347/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 13 206,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku , částka, České republice – Okresnímu soudu v , adresa, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužné pohledávky nabyla od předchůdce žalobkyně (původního věřitele) společnosti , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ., která k , datum, zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, .). na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Jedná se o dluh vyplývající se Smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do limitu , částka, , který byl zřízen k jeho běžnému účtu. Žalovaný se zavázal splácet úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu. Úroková sazba pro nepovolený debet byla stanovena ve výši 25 % ročně. Žalovaný však úvěr přečerpal a banka úvěr ke dni , datum, zesplatnila, dlužná částka na jistině činila , částka, . Zároveň banka uplatnila právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně tak požadovala jistinu úvěru , částka, , smluvní pokuty , částka, , smluvního úroku 25 % ročně z jistiny úvěru , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv a nahlédnutím do veřejných a interních registrů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů., právnická osoba, listiny nazvané jako rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb , právnická osoba, . bylo zjištěno, že byla dne , datum, uzavřena mezi , právnická osoba, . (bankou) a žalovaným (klientem), strany si sjednaly, že zamýšlejí vstoupit do smluvního vztahu, v jehož rámci bude mít banka možnost poskytovat klientovi bankovní služby.

4. Z listiny nazvané jako návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný jako navrhovatel navrhl, aby s ní , právnická osoba, . uzavřela Smlouvu o kontokorentu ve výši , částka, , s úrokovou sazbou 19,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu č. , č. účtu, .

5. Z listiny nazvané jako akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, . akceptovala návrh ho na uzavření smlouvy o kontokorentu ve výši , částka, s úrokovou sazbou 19,90 % ročně na běžném účtu žalovaného č., č. účtu, .

6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, je zaměstnán s příjmem , částka, měsíčně a jeho výdaje na živobytí činí , částka, . Z lustrace banky bylo zjištěno, že žalovaný majeden úvěr, na který zbývá doplatit , částka, , dva úvěry mu byly odmítnuty.

7. Z výpisu bankovního účtu , právnická osoba, . č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného, ze kterého byly formou inkasa strhávány splátky. V říjnu 2021 žalovaný obdržel platbu od , právnická osoba, . ve výši , částka, , žalovaný vybíral finanční prostředky prostřednictvím bankomatu, konečný zůstatek byl , částka, . Z výpisu za období , datum, – , datum, bylo zjištěno čerpání půjčky ve výši , částka, .

8. Z listiny nazvané jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným.

9. Z listin nazvaných jako vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že svou pohledávku ze smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, postoupila žalobkyni.

10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne , datum, a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy č. , hodnota, , a to do , datum, .

11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.

12. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno zasláním oznámení o postoupení pohledávky.

21. Smlouvy byly uzavřeny předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvy nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčky splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když doložila pouze výpis z účtu žalovaného za jeden měsíc přecházející uzavření smlouvy, dle kterého však žalovaný neměl potřebné prostředky k úhradě splátek.

23. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smluv o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěrů byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto jsou smlouvy o úvěru absolutně neplatné.

24. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, a žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, soud ho zavázal k úhradě této částky. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. (Stejně tak rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .) Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky , částka, za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka , částka, představující jednu třetinu z náhrady za 33 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,6 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

26. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky , částka, , činí poplatek , částka, , přičemž žalobkyně již uhradila , částka, .