22 C 440/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 45 315 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 210 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 105 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 4 418,03 Kč, kapitalizovaným úrokem 1 198,35 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 819,66 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 609,66 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 25 819,66 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 315 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) společnosti právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, podle které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 36 000 Kč a tuto částku spolu s částkou 30 405 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou 28 % ročně, poplatkem za zpracování půjčky a další péči o zákazníka, byl žalovaný povinen předchůdkyni žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 1 107 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, dosud zaplatil pouze částku 20 790 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 25 819,66 Kč, dlužného poplatku 19 495,34 Kč, kapitalizovaného úroku 1 198,35 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 4 418,03 Kč, úroku 28 % ročně z částky 25 819,66 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 25 819,66 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

4. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy byla částka 4 297 Kč použita na splacení závazku ze smlouvy o zápůjčce číslo částku 31 703 Kč žalovaný převzal při jejím podpisu v hotovosti a zavázal se ji vrátit 36 000 Kč spolu s poplatkem 30 405 Kč, tj. celkem 66 405 Kč, v 460 týdenních splátkách po 1 107 Kč.

5. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 20 790 Kč.

6. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný v tomto formuláři uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má dvě vyživovací povinnost, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako strojník u zaměstnavatele právnická osoba s příjmem 13 000 Kč měsíčně. Další příjmy domácnosti činí 12 000 Kč měsíčně. Jeho interní splátky jsou 1 931 Kč a odhadované výdaje jsou 18 100 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že údaje ověřila z výplatních pásek – 7,8,9, z pracovní smlouvy a listiny, která měla prokázat další příjmy domácnosti.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy číslo byla předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, postoupena žalobkyni.

8. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba, adresované žalovanému, ve kterém se mu oznamuje postoupení pohledávek ze smlouvy číslo na žalobkyni a vyzývá ho k úhradě ve lhůtě do deseti dnů od doručení.

9. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.

10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.

11. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne datum s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru číslo na základě které byla částka 4 297 Kč použita na splacení závazku ze smlouvy o zápůjčce číslo částku 31 703 Kč žalovaný převzal při jejím podpisu v hotovosti a zavázal se ji vrátit 36 000 Kč spolu s poplatkem 30 405 Kč, tj. celkem 66 405 Kč, v 460 týdenních splátkách po 1 107 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty, kde rovněž označila, z jakých dokladů byly údaje ověřovány. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má dvě vyživovací povinnost, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako strojník u zaměstnavatele právnická osoba s příjmem 13 000 Kč měsíčně. Další příjmy domácnosti činí 12 000 Kč měsíčně. Jeho interní splátky jsou 1 931 Kč a odhadované výdaje jsou 18 100 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že údaje ověřila z výplatních pásek – 7,8,9, z pracovní smlouvy a listiny, která měla prokázat další příjmy domácnosti. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne datum, které rovněž obsahovalo výzvu k úhradě dluhu do deseti dnů a která byla odeslána žalovanému dne datum. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne datum.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

16. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

19. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byly pohledávky postoupeny původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.

20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Podstatná je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle zákaznických karet zkoumala z pracovní smlouvy a výplatních pásek, avšak není zcela zřejmé, co přesně z pracovní smlouvy zjistila, např. na jak dlouho byla sjednána. Ve vztahu k dalším příjmům domácnosti není jasné, o jaké příjmy se jedná a z jakých dokladů měly být ověřovány. Z výdajů pak předchůdkyně žalobkyně dle zákaznické karty nezkoumala ničeho.

22. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované § 9 a § 22 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

23. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a v tomto řízení uplatněný nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 36 000 Kč, na kterou uhradil 20 790 Kč, vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši 15 210 K. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 15 210 Kč spolu s úrokem z prodlení, avšak až ode dne datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (byť se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o oznámení o postoupení pohledávky), která byla dne datum odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. V souladu s § 573 o. z. k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. datum, přičemž v oznámení byla stanovena desetidenní lhůta k úhradě, která uplynula dne datum a nejpozději od datum je žalovaný v prodlení s úhradou částky 15 210 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla žalobkyně nárok na úrok vyšší, avšak soud nemohl její požadavek překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.