22 C 7/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 15 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 397,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 109,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné plnou náhradu nákladů řízení, tj. částku, která bude určena v samostatném usnesení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15 200 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 397,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 109,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč ročně od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to dluh vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), podle které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč a tuto částku spolu s úrokem za dobu řádného trvání Smlouvy 1 400 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje [datum], poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, dosud zaplatila pouze částku 2 200 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí, není si vědoma, že by ji uzavřela a vznesla námitku promlčení, když předmětný dluh měl vzniknout ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] a zanikl uplynutím sjednané doby dne [datum] a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán až v roce 2021. Odmítla, že by po splatnosti poslední splátky na dluh něčeho uhradila, v té době nedisponovala žádnými finančními prostředky. Pokud k takové úhradě došlo, bylo tak učiněno bez jejího vědomí a souhlasu. Nad rámec uvedla, že dle jejího názoru nebyla dostatečně vyhodnocena její schopnost úvěr splácet, když se žalobkyně spokojila toliko s informacemi poskytnutými žalovanou.

3. K obraně žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že plněními po splatnosti dluhu došlo k uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, nemohlo tudíž dojít k promlčení. Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek a předmětné splátky tedy plnila hotově, od předchůdkyně žalobkyně obdržela Evidenci splátek, kterou se zavázala uchovat.

4. Z listiny nazvané jako smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO]. Podle této smlouvy žalovaná převzala při podpisu smlouvy v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost 2 000 Kč, úrokem 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, tj. celkem 17 400 Kč, v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Splátky měly být hrazeny v hotovostním režimu.

5. Z karty zákazníka ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v tomto formuláři uvedla, že žije v nájmu, je nezaměstnaná, její příjmy jsou 3 140 Kč měsíčně a další příjmy z brigády 6 000 Kč měsíčně, tedy celkem 9 140 Kč měsíčně, a její výdaje jsou za nájem/inkaso 2 440 Kč měsíčně, výdaje domácnosti 3 000 Kč měsíčně a výdaje za telefon 200 Kč měsíčně, nemá další úvěry, celkem jsou její výdaje 5 640 Kč měsíčně. K ověření údajů měla žalovaná předložit nájemní smlouvu a SIPO.

6. Z přehledu plateb ke smlouvě o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že jsou zde evidovány úhrady žalované v celkové výši 2 200 Kč, které byly hrazeny tak, že dne [datum] byla uhrazena částka 900 Kč, dne [datum] částka 300 Kč, dne [datum] částka 300 Kč a dne [datum] částka 700 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o půjčce [číslo] byla předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni.

8. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti [právnická osoba], adresované žalované, ve kterém se jí oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo] na žalobkyni.

9. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne [datum] podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.

10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o půjčce [číslo] to do [datum].

11. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne [datum] s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] na základě které převzala v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost 2 000 Kč, úrokem 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, tj. celkem 17 400 Kč, v 58 týdenních splátkách po 300 Kč v hotovosti. Nebylo prokázáno, zda a kolik žalovaná na dluh uhradila. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet zápůjčku tak, že získala informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka, kde rovněž označila, z jakých dokladů byly údaje ověřovány. Žalovaná v žádosti o zápůjčku deklarovala, že žije v nájmu, je nezaměstnaná, její příjmy jsou 3 140 Kč měsíčně a další příjmy z brigády 6 000 Kč měsíčně, tedy celkem 9 140 Kč měsíčně, a její výdaje jsou za nájem/inkaso 2 440 Kč měsíčně, výdaje domácnosti 3 000 Kč měsíčně a výdaje za telefon 200 Kč měsíčně, nemá další úvěry, celkem jsou její výdaje 5 640 Kč měsíčně. K ověření údajů měla žalovaná předložit nájemní smlouvu a SIPO. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila výměru státní podpory, nedoložila žádné důkazy dokládající další příjmy žalované, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. [příjmení], BRKI, NRKI, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalované, ani nájemní smlouvu a SIPO, které dle karty zákazníka měla ověřovat. Ve vztahu k příjmům žalované ani z karty zákazníka nevyplývá, že by byly ověřovány. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne [datum].

12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

19. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

20. Podle § 619 odst. 1 a odst. 2 o. z. Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

22. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

23. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

24. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.

25. Smlouva byla uzavřena předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úběru je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

26. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze kartu zákazníka obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. K příjmům ani výdajům žalované žalobkyně nedokládá žádné důkazy, navíc ve vztahu k příjmům žalované jejich ověřování ani ze zákaznické karty nijak nevyplývá. V kartě zákazníka je evidováno, že je žalovaná nezaměstnaná a její příjem má tak být s nejvyšší pravděpodobností ze sociálních dávek, přičemž pokud osoba pobírá dávky státní sociální podpory nebo dávky pomoci v hmotné nouzi, nelze z těchto příjmů vycházet při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr, když tyto finanční prostředky mají pokrýt základní životní potřeby této osoby a nikoliv sloužit pro splácení zápůjček a úvěrů. Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, že postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu uzavřel, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, protože předmětné zápůjčky jsou v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo].

27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce by bylo možné vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Nejdříve se však soud zabýval vznesenou námitkou promlčení. Jelikož byla smlouva absolutně neplatná, promlčecí doba tří let běžela od doby poskytnutí finančních prostředků, protože nemohlo být sjednáno platně ani příslušné plnění ve splátkách. Nebyla-li platně sjednána lhůta k plnění – tj. k vrácení finančních prostředků žalovanou, mohla předchůdkyně žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. požadovat plnění ihned a žalovaná byla povinna plnit bez zbytečného odkladu. Předchůdkyně žalobkyně byla objektivně oprávněna vyzvat žalovanou k vrácení finančních prostředků v den následující po jejich poskytnutí a žalovaná byla povinna plnit dluh bez zbytečného odkladu. V tomto směru je nepodstatné, že předchůdkyně žalobkyně poprvé prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění až v rámci oznámení o postoupení pohledávky (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 33 Odo 345/2002, a ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 33 Odo 665/2002). Soud má za to, že již k datu uzavření smlouvy o zápůjčce předchůdkyně žalobkyně věděla, respektive měla a mohla vědět, že smlouva není sjednávána platně (toto soud dovozuje z již k datu uzavření smlouvy existující judikatury k prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr – např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015), tedy již k datu uzavření smlouvy předchůdkyně žalobkyně měla vědomost, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné k jeho vydání ve smyslu shora citovaného ustanovení § 621 o. z. a § 619 odst. 2 o. z. Dnem následujícím po poskytnutí finančních prostředků na základě předmětné smlouvy, tedy dne [datum], začala běžet tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.). Jestliže se žalobkyně bránila tím, že žalovaná plnila na svůj závazek po splatnosti, která byla mezi stranami dohodnuta, čímž žalovaná konkludentně uznala svůj dluh, soud uvádí, že nemá za prokázáno, jaké částky žalovaná na svůj dluh hradila, když žalovaná popírá, že by splátky hradila a žalobkyně k jejich prokázání doložila pouze interní dokument s přehledem plateb. Navíc, i kdyby byly uvedené platby ze strany žalované prokázány, soud by nemohl učinit závěr, že došlo k uznání dluhu, když uznání dluhu je právem akcesorickým a je platné jen tehdy, pokud platně vznikla také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (stejně tak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2002, sp. zn. 33 Cdo 1171/2000). Právní domněnka existence dluhu podle § 2053 o. z. by se tak zde neuplatnila, jelikož původně sjednaný smluvní vztah byl vztahem absolutně neplatným.

28. Jelikož žaloba byla soudu doručena dne [datum], tedy nepochybně až poté, co příslušná promlčecí lhůta uplynula, soud žalobu zamítl (výrok I.).

29. Výrokem pod bodem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalované, která měla v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. V této věci měla žalovaná plný procesní úspěch a žalobkyně by jí tak byla povinna zaplatit plnou náhradu nákladů řízení, nicméně žalovaná jako osoba osvobozená od soudních poplatků měla ustanoveného zástupce, jehož náklady bude v plném rozsahu za žalovanou hradit stát. Nad rámec nákladů zastoupení žalovaná, která byla v řízení zastoupena advokátem, žádné další náklady řízení neuplatnila, a proto jí soud žádné nepřiznal a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. S ohledem na osvobození žalované od soudních poplatků a plný procesní neúspěch žalobkyně soud výrokem pod bodem III. rozhodl plně v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit státu plnou náhradu nákladů řízení, které vznikly v souvislosti se zastupováním žalované advokátem, který jí byl soudem ustanoven. Jelikož soud o nákladech ustanoveného zástupce bude rozhodovat až po právní moci rozhodnutí, bude částka, kterou je žalobkyně povinna uhradit státu, stanovena v samostatném usnesení.

31. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí poplatek 1 000 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 800 Kč.